Zatímco ve středním Polsku mimo hlavní tahy moc aut s českými značkami nepotkáte, čím blíže jste poloostrovu Hel, tím více turistů vidíte. Je to nefalšovaný znak toho, že se blížíte do stále oblíbenější dovolenkové destinace, která je z Prahy vzdálená necelých deset hodin autem. Pokud jste se schopni za volantem vystřídat, teoreticky se dá cesta zvládnout "na jeden zátah".
Připravili byste se ale o řadu zajímavých míst, které Polsko nabízí. Mnoho z nich je spojeno s vojenstvím, případně rovnou druhou světovou válkou. My jsme na Hel vyrazili z Opavy, hranici jsme překročili po dálnici A1. Co po cestě na sever neminout, by vydalo na velmi dlouhý článek, oranžovou Kiu Ceed SW, kterou jsme cestu podnikli, jsme však napoprvé neomylně nasměrovali k Hlivicím. Nikoliv však kvůli továrně Stellantisu, ale k nejvyšší dřevěné stavbě v Evropě.
111 metrů vysoký vysílač je totiž místem, kde 31. srpna 1939 prakticky začala druhá světová válka. Němečtí vojáci v polských uniformách (Hlivice v tu dobu patřily k Německu) přepadli vysílač a jeho obsluhu a následně odvysílali protiněmeckou zprávu v polštině. Hitler chtěl tímto činem ospravedlnit útok na Polsko. Dnes tuto událost připomínají četné pamětní desky i udržovaný park kolem vysílače. Zachovány dokonce zůstaly i budovy, kde jeho obsluha bydlela.
Vůbec pokud jde o různé památníky a připomínky válečných hrůz, chovají se k nim Poláci s úctou a místa pečlivě udržují včetně nejrůznějších vysvětlujících tabulí. Zároveň je všude patrná vysoká religiozita. Prakticky v každé vesnici, kterou projíždíte, stojí kostel nebo socha Panny Marie. O tom, kolik lidí je na poutních místech jako například Jasné Hoře v Čenstochové, se asi ani nemá cenu bavit.
Výhodou cestování po Polsku je až na tři výjimky bezplatná dálniční síť. Placené úseky jsou ohraničené mýtnými branami, cestou k Baltu od Ostravy ale pravděpodobně narazíte na jediný placený úsek - dálnici A1 mezi Toruní a Gdaňskem. Pokud vyrážíte z Prahy, pak naopak můžete vjet na placenou část dálnice A2 mezi Šwieckem a Koninem, po níž se objíždí Poznaň. Výše poplatku se odvíjí od počtu ujetých kilometrů na placeném úseku, platit je možné jak hotově, tak i platební kartou.
Polské dálnice jsou navíc v porovnání s těmi českými povětšinou v mnohem lepším stavu. Vysoké investice do infrastruktury, alespoň té na hlavních tazích, jsou zkrátka vidět. Na druhou stranu k dálnici i jedna malá rada, pokud chcete tankovat, raději to neodkládejte. Hustota sítě čerpacích stanic snad mimo okolí velkých měst není taková jako v Česku. Odpočívek je jinak dost, ne u všech je ale pumpa. Dávno už také neplatí, že by benzin byl v Polsku levnější. Povětšinou narazíte na cenu mezi 6,3 až 6,7 zlotých (jeden zlotý je 5,925 koruny), u velkých měst se ale může blížit i k sedmi zlotým.
Cestou k moři se určitě vyplatí navštívit již zmíněnou Toruň, rodiště Mikuláše Koperníka, s velmi malebným historickým centrem zapsaným na seznamu UNESCO a všudypřítomnými odkazy právě na slavného astronoma. My jsme při cestě na sever trochu odbočili a zastavili se v Lublinu - ten je známý výrobou lehkých užitkových vozidel Žuk a v jeho bezprostřední blízkosti leží i koncentrační tábor Majdanek - a Lodži s proslulou nákupní ulicí Pietrowská, která má 4,2 kilometru.
Je přitom fascinující, jak různorodý ráz polská města v různých částech země mají. V Lodži nebo Varšavě i díky jejich velikosti přivítají řidiče široké několikaproudé bulváry skoro v sovětském stylu, menší města jako právě Lublin nebo třeba i Gdaňsk tak pompézně nepůsobí. A předměstí Čenstochové dokonce přivítá řidiče nerovným povrchem plným výmolů.
Zatímco cesta od hranic až k Gdaňsku je poměrně pohodová a bezproblémová, poslední úsek mezi Trojměstím (Gdaňsk, Sopoty, Gdyně) a Helem bude od řidičů vyžadovat trochu pevnější nervy. Zvláště v letních měsících totiž ujet zhruba sto kilometrů zabere i více než dvě hodiny. Zčásti proto, že se projíždí po úsecích s rychlostí omezenou na 70 nebo dokonce 50 km/h, časté jsou ale především dopravní nehody a zácpy na dálnici. Polští řidiči navíc z našeho pozorování mají trochu problém s takzvaným zipováním, což plynulosti provozu nepřispívá.
Odměnou za možné útrapy ale budou skvostná panoramata Baltského moře. Poláci navíc kolem hlavní trasy postavili několik parkovišť s výhledem právě na mořskou hladinu. Někde se za parkování platí, třeba výhled na Puckou zátoku nedaleko stejnojmenného města je ale zdarma a vypadá skoro jako z nějakého katalogu cestovní kanceláře.
Že se blížíte do turisticky populární destinace pak kromě aut se značkami z různých zemí prozrazují i města nedaleko Helu s chodníky obsypanými lidmi a stánky s prakticky vším možným, na co jen pomyslíte. Vedou ale věci na koupání, případně nafukovací hračky nebo vodní pistole. Prodejci zjevně vědí, že sem často jezdí rodiny s dětmi.
Praktický společník
Skoro 2400 kilometrů jsme v Polsku strávili za volantem Kie Ceed SW s benzinovou patnáctistovkou T-GDI, která po nedávných úpravách nabízí 103 kW (dříve to bylo 118 kW, s tímto výkonem byl i motor v testovaném autě) ve spojení se sedmistupňovou dvouspojkovou automatickou převodovkou.
Na dálnici se hodí dostatečná výkonová rezerva, přitom průměr za týdenní používání auta se ustálil na 5,8 l/100 km. To odpovídá hodnotám udávaným automobilkou. Jako méně hladké se ukázalo jen spojení motoru s automatem v nižších rychlostech, kdy se projevila větší prodleva mezi zmáčknutím plynového pedálu a skutečným zrychlením. Dáno je to ale hodně dvouspojkovou konstrukcí převodovky. Pružně zrychlovat třeba na dálnici už ale automat problém neměl. Potěší i jízdní komfort, byť na 17palcových kolech.
Na cestování k moří se hodí 625litrový zavazadlový prostor, přičemž ještě více než objem samotný potěší několik schránek pod podlahou, kam snadno uložíte třeba nákup a skryjete ho před zraky kolemjdoucích. Testovaná výbava GT-Line má pak prakticky vše, co byste od podobného auta mohli chtít: sledování mrtvých úhlů, udržování v jízdním pruhu, vestavěnou navigaci, dvouzónovou automatickou klimatizaci, diodová světla nebo zadní parkovací senzory. Zamrzí snad jen absence bezdrátového Apple CarPlay nebo Android Auto.
Momentálně se verze GT-Line s přeplňovanou patnáctistovkou prodává za 689 980 korun. Manuální řazení ušetří nemalých 60 tisíc, a pokud stojíte jen o silnější čtyřválec, ve výbavě Spin startuje na 519 980 korunách.
Hel samotný nevypadá jinak, ale je to něco, co se dá očekávat. Cestou po relativně úzkých silnicích je z hlediska bezpečnosti určitě potěšující, že všudypřítomní cyklisté jezdí po oddělených stezkách - příjemné jak pro ně, tak i pro řidiče. Pokud navíc do města přijedete jen na jediný den jako my, přijdou vhod velká parkoviště, která jsou dobře značená. Ceny jsme nezkoumali všude, celodenní parkovné na jednom z těchto placů ale stálo 30 zlotých.
Pak už jen stačí vytáhnout z auta plavky, lehátko a nachytat trochu sluníčka u příjemně osvěžujícího Baltu. Nechybí stánky se zmrzlinou, pro neřidiče i místním pivem za nějakých 15 zlotých.
A pokud by vás snad ležení na pláži omrzelo a raději byste někam za historií, jen kousek od centra Gdaňsku můžete navštívit Westerplatte, kde se odehrála vůbec první bitva druhé světové války, případně vyrazit na křižácký hrad Malbork. Ten je asi 45 minut od Gdaňsku, postaven byl v roce 1270 a stojí na území s rozlohou 250 tisíc m2.
Fanoušci polské knihy a hry Zaklínač s hlavní postavou Geralta z Rivie by pak neměli minout centrum Gdaňsku a kladkový jeřáb Žuraw, který se stal předlohou pro jednu z budov v počítačové hře. Celé fiktivní svobodné město Novigrad ze hry je ostatně Gdaňskem více či méně inspirováno.
