"Některá auta jsou ještě přivezená z Číny," vysvětluje zástupce čínské automobilky a omlouvá tím fakt, že v sedanu EH7 nefunguje multimediální systém. Inu jiný kraj, jiný mrav. Abyste si auto uměli představit, je to pětimetrová limuzína s třímetrovým rozvorem a nekonečným místem pro kolena na zadních sedadlech. Na to si Číňané potrpí, však prodloužený rozvor tam má i BMW X1.
Design je poněkud excentrický, především zadní část s prohnutými světlomety propojenými světelnou lištou rozhodně nebude po chuti každému. Typická je přední červená lišta, víte, že "Hongqi" znamená v překladu rudý prapor? Za vzhledem Hongqi stojí Giles Taylor, který kdysi šil šaty i pro Citroën nebo Rolls-Royce. Náhoda, že si vybral zrovna jeho čínskou "kopii"?
V pařížských ulicích každopádně na čínského exota každý kouká, a to jsme ve městě, kde je výstřednost spíše ctnost než stigma. Všechno, co si vzpomenete, je v autě elektrické, včetně výsuvných klik dveří, jejich otevírání zevnitř a také dovírání (tedy funkce soft close). Jakmile nastoupíte, chtě nechtě se vám do hlavy vkrade myšlenka luxusu.
Kožené čalounění konzervativních barev, dva propojené displeje, ten větší s 15,5 palci, žádná tvarová divočina. Jenže všechno se ovládá dotykově, včetně nastavení teploty klimatizace. Multimediální systém nefungoval, beztak by ale na nějaké hraní si s funkcemi nebyl čas. V rukou totiž máme klíčky, na sedadle spolujezdce auta znalého člověka, takže jízda může začít.
První poznatek, ačkoliv jedeme ve verzi se dvěma elektromotory a výkonem 455 kW, plynový pedál je naladěný extrémně komfortně. Těžko říct, jestli auto bylo v nějakém "eko" režimu, kdy nevyužívá plný potenciál, nicméně zrychlení je plynulé, ale až přespříliš opatrné. Druhý poznatek, auto podle francouzských prodejců údajně nemá rekuperaci (to je vzhledem ke spotřebě a dojezdu minimálně zvláštní, nicméně auto skutečně po vyšlápnutí pedálu plynu samo nezpomalilo ani o kilometr, opět ale mohlo jít jen o chybu nastavení předprodukčního vozu). Číňané prý o něco takového nestojí, raději si koupili velké brzdy od Bremba.
Třetí poznatek, podvozek je naladěný extrémně pohodlně, možná se až zbytečně houpe. Auto prý nemá adaptivní tlumiče, přesto přejezd kočičích hlav necítíte a zpomalovací práh sedan jen tak lehce zhoupne. Co je působivé, to je ticho na palubě. A ne od pohonu, to se očekává, ale od kol a podvozku neproniká dovnitř prakticky žádný hluk. A poznatek čtvrtý, ani luxusní čínské auto se uvnitř nezbavilo syntetického zápachu. S tímto by automobilka rozhodně nebodovala.
Po EH7 usedáme do technicky shodného SUV EHS7. Vnější design je podobně zvláštní, růžový lak navíc ladí s růžovým interiérem, klika zadních dveří prozrazovala, že s kvalitou to zatím také nebude úplně valné. Kabina je prakticky stejná, jen multimediální systém tady funguje a odezva na plyn je rovná 455 kW. Jen opět těžko soudit, jestli je to jízdním režimem, na tak podrobné hrátky nebyl v nabitém programu čas.
Co jsme napsali o EH7 platí do puntíku i u EHS7, to znamená třeba výborně odhlučněný podvozek nebo syntetický zápach. Také rekuperace údajně chybí, brzdy Brembo prý ale brzdí lépe než konkurenční BMW. Toto auto má adaptivní tlumiče a rozdíl je to znatelný. SUV je nadále extrémně pohodlné, je vidět, že auta Hongqi jsou určená hlavně smetánce vyžadující na silnici klid a pohodu.
I na krátké trase ale bylo cítit, že je jízdně auto mnohem jistější a nehoupe se jako loď na rozbouřeném moři. Je také o kousek mrštnější, může za to natáčecí zadní náprava, která se aktivuje v rychlostech do 50 km/h. Známé už jsou i první francouzské ceny: sedan začíná na bez eura na 50 tisících (v přepočtu 1,26 milionu korun), SUV bez eura na 54 tisících (v přepočtu 1,36 milionu korun). Rozdíl není velký, SUV ale jízdně na krátké trase zaujalo více.
EH7 a EHS7 mají být zbraně Hongqi pro vstup na evropské trhy. Sedan má bez dvou centimetrů pět metrů, SUV je s 4,93 metru o pět centimetrů kratší. Třímetrový rozvor se ale neliší, stejně jako technika. Oba vozy používají vlastní novou elektrickou platformu s 800V architekturou, takže je možné dobíjet baterku až 246 kW.
V nabídce bude zadokolka s 253 nebo čtyřkolka s již zmíněnými 455 kW. S menším výkonem se pojí 75-, 85- nebo 111kWh baterka, EH7 pak nabízí dojezd maximálně 650 km a EHS7 580 km. Velká a těžká auta ani obří baterka nezachrání. Čtyřkolka bude dostupná jen s 85 nebo 111 kWh, tam je maximální dojezd na hranici 600, respektive 530 kilometrů.
Teprve když se však prokoušete "malými" modely, dostanete se k opravdovému čínskému Rolls-Roycu. Obrovské SUV se jmenuje Hongqi E-HS9, má 5,2 metru na délku a 3,11 metru mezi nápravami. Je to od pohledu loď a jediný model, který čínská automobilka už nějakou dobu na vybraných evropských trzích - třeba v Norsku, Německu nebo Belgii - prodává.
Ač obrovský, samozřejmě to je také elektromobil, který má v útrobách 90 nebo 111 kWh baterku. Dojezd je i tak poměrně skromný, 465 nebo 515 kilometrů. Je to daň za hmotnost přesahující 2,7 tuny. Zase si alespoň v plném komfortu můžete užívat 405 kW pohánějících všechna kola. A případně též 130- či 140kW DC nabíjení. Je to už trochu starší model.
Šesti- nebo sedmimístní interiér E-HS9 je ze všech tří zkoušených Hongqi nejlepší. Nemá syntetický zápach a kůže, dřevo i plasty se zdají být jakoby o jednu kvalitativní úroveň výše. Při základní ceně kolem 80 tisíc eur, tedy přes dva miliony korun, se ale vlastně není co divit. Samozřejmě i tady je vše elektrické, včetně otevírání dveří zevnitř. Auto má rovněž elektrické dovírání dveří a soustavu tří obrazovek. Čtvrtý displej má klimatizace, umístěný je na podobném místě jako třeba ve vozech Audi.
Asi nemá cenu psát, že reakce na povel plynovému pedálu je i na tak velké auto skutečně impozantní. Komfort je opět na vysoké úrovni, pomáhají jednak velmi příjemná sedadla a jednak i celkové nastavení vzduchového podvozku, které má do houpavosti EH7 daleko. Na druhou stranu ze všech tří modelů se nejvíce do interiéru přenáší hluk od pneumatik a rovněž od podvozku.
Historie Hongqi
Automobilka Hongqi (v překladu rudý prapor či vlajka, více komunistický už ani název být nemohl), patřící do koncernu FAW, o sobě prohlašuje, že je nejstarším čínským výrobcem osobních aut. První auto, prototyp, vyrobila 12. května 1958. Limuzína CA72 ale byla určená jen pro nejvyšší komunistické představitele, případně přepravu státních návštěv. Vliv na vznik Hongqi měla také tehdejší politika industrializace nazvaná Velký skok vpřed. Ironicky, základem CA72 byl Chrysler Imperial, design ale připomínal spíše sovětské modely ZiL nebo Volha.
Podobně stylizovaný byli i pokračovatelé, pro nejvyšší představitele existovaly i pancéřované verze nebo přehlídkové kabriolety. Svá Hongqi dostávali vedle čelních komunistů postupně i nižší, byť stále dost vysoce postavení, úředníci. Hranaté limuzíny s archaickým designem se rychle staly "čínským národním autem a symbolem", ostatně podobný styl vyznávají státnická auta, které značka vyrábí, dodnes. V roce 2018 se kvůli nízkým výrobním číslům Hongqi rozhodlo pro vstup mezi "běžný lid". Od té doby se rozšiřuje nabídka i pole působnosti značky, nyní tedy též o Českou republiku. Loni třeba značka prodala přes 380 tisíc aut.
Soudě dle lacinějších modelů by tedy Hongqi mohlo na těchto atributech trochu zapracovat. Manévrování je pak úměrné velikosti auta s dvoumetrovou šířkou, je zkrátka potřeba si hlavně ve městě dávat pozor. Alespoň ale na všechno dohlíží veškeré asistenty, které si dovedete představit, včetně 360stupňové kamery.
Z prvních velmi krátkých dojmů nám ale přijde, že je to na výraznější otisk na evropském trhu málo. Hongqi ze své přirozenosti a postavení v Číně cílí na prémiové zákazníky, kteří jsou ale v Evropě zvyklí na trochu jiný standard. Byť EH7 a EHS7 se snaží konkurovat zajímavou základní cenou a i výbava dle slov zástupců značky má být od začátku prakticky plná. A není to málo, Antone Pavloviči?
