Začátky byly ovšem skromnější. Průlomovým snímkem U konce s dechem z roku 1960 „Bébela“ provezou výhradně kradená auta včetně majestátního amerického Oldsmobilu. V roli snoubence unesené dívky v Muži z Ria nepohrdne ani motorkou, zcizenou přímo před zraky strážníků.
Režiséři záhy vytušili diváckou vděčnost automobilových scének. Zpočátku převažovala naivní poetika šedesátých let, jak ukazuje přísně geometricky rozpůlený - a nadále pojízdný ! - Citroën ve filmu Velký šéf. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let už se s auty zachází jako s herci. Jejich dovednosti podtrhují Belmondovu neodolatelnou drzost, gradují vtip některých scén a leckdy za mistra schytávají nemilosrdné rány.
Dvousedadlový Lotus, jímž Stan Borowitz vjíždí do obýváku vdovy Bertrandové, Philippe Jordan pronásledující padouchy centrem Marseille v neprůstřelném Fordu Mustang, i komediální úprk Fiatem Uno z Veselých velikonoc patří k vrcholným filmovým kouskům s automobily. Bez Belmonda by ovšem postrádaly velkou část kouzla, nebo ani nevznikly - řadu záběrů točil osobně bez kaskadérů.
Hvězdné honoráře byly samozřejmě vidět i v jeho soukromé garáži. Kdo vyzkouší otevřenou střechu ve filmu a žije na jihu Francie, už se jí nevzdá. Řadu exkluzivních dvousedadlových sporťáků, převážně Ferrari, mistr pořizoval v otevřené verzi, jedno Maserati takto nechal dokonce dodatečně předělat.
Potenciálu rychlých aut Belmondo využíval naplno, a tak nešetřil ani na pokutách. Láska k silným kabrioletům mu vydržela až do pozdního stáří, kdy většinu z nich prodal. Vztah k horkému volantu zdědil jeho syn Paul, který v letech 1992 a 94 závodil ve Formuli 1.