Foto: iStock

Normované časy pomohou zákazníkovi

Právě tzv. časové dotace jsou zákaznicky velmi relevantní položka. Znamenají, že třeba na výměnu destiček a kotoučů má servis půl hodiny, a právě tu půlhodinku si může naúčtovat. Pokud tak kotouče přireznou k nábojům (což dělají s oblibou), technik se jen s nimi trápí dvacet minut a na celé výměně stráví hodinu, zákazník zaplatí dle normočasu.

Neměli byste tak slyšet "je to dražší, protože to bylo zarezlé a dělali jsme na tom hrozně dlouho". Ano, hodinová cena za práci je ve značkovém servisu většinou výrazně dražší než v garáži (v závislosti na značce a typu auta se může pohybovat i v řádu tisíců, u Škody počítejte s šesti sty až tisícovkou v závislosti na druhu práce a stáří auta), ale víte, do čeho jdete.

Stejně tak má "autorizák" v databázi předepsaný seznam pracovních pozic, potřebné díly i jejich dané ceny. Servis je vám schopen zakázku kompletně vyčíslit předem a výsledná cena se od nabídky nebude lišit (maximálně o pár desetikorun).

Cena může být jiná, pokud se například při opravě po nehodě ukáže, že je poškození větší, než bylo původně uvažováno. V takovém případě ale standardy servisu diktují, že si musí vše nechat od zákazníka odsouhlasit. Pokud to neudělá, můžete službu reklamovat na zákaznickém oddělení importéra a skoro s jistotou uspějete.