Historicky první auto, které mělo na své přední části umístěné logo Škoda, spatřilo světlo světa před 85 lety. Vůz Škoda Hispano-Suiza byl určen pro prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.
Se současným prezidentským vozem, kterým je Škoda Superb aktuální generace, s nímž se prezident Klaus občas sveze (například na nedávné oslavy spojení koncernu Volkswagen s mladoboleslavskou Škodovkou), mají překvapivě dost společného. Například to, že oba pohání šestiválcový motor. Dosti podobné jsou také některé rozměry, konkrétně délka. Masarykova Škoda Hispano-Suiza H6 měřila 4830 milimetrů, současný superb prezidenta Klause je o necelý centimetr delší. Novější prezidentská limuzína je také širší - o pět centimetrů.
Masaryk si vyžádal lampičky
I když i Hispano Suiza byla na tehdejší poměry velice rychlý vůz, který dokázal jet až 140 kilometrů za hodinu, což umožňoval šestiválec o zdvihovém objemu válců 6,6 litru, při výkonu sto koní zřejmě trvalo docela dlouho, než se auto o hmotnosti přes dvě a půl tuny rozjelo.
Superb 3,6 FSI V6 zvládá rozjezd na stokilometrovou rychlost za 6,5 sekundy a s majáčkem či na německé dálnici s ním může řidič pana prezidenta jet až 250 kilometrů v hodině.
Oba tyto vozy spojoval také obrovský prostor pro nohy. Do Masarykova vozu se ale určitě lépe nastupovalo. Jednak bylo k dispozici stupátko a jednak vůz byl podstatně vyšší, než je současná Škoda Superb. Hispano-Suiza měla na výšku skoro 180 centimetrů, zatímco superb nemá ani 150 centimetrů.
Výbava se pochopitelně v mnohém liší. I když Masarykův automobil byl vybaven luxusně, luxus spočíval především v drahém čalounění a vybraných dřevech na obložení. Nadstandardem na tehdejší dobu byly lampičky, které si prý prezident speciálně vyžádal, aby si mohl během cest číst.
Hispano-Suiza byla symbol úspěchu
Když už je řeč o světle - oba zmiňované automobily mají novátorská řešení světlometů. Hispano-Suiza mohla tlumit intenzitu světla vycházejícího z předních reflektorů pomocí mechanicky ovládané krytky, superb má zase jako první světlomety AFS, které se elektronicky regulují podle světelných podmínek v okolí vozu.
V současné prezidentské limuzíně pochopitelně nechybí klimatizace, připojení na internet, boční a hlavové airbagy na zadních sedadlech a další vymoženosti.
Zatímco superb se zrodil, byť za vydatné pomoci německých inženýrů koncernu Volkswagen, v Mladé Boleslavi, Hispano-Suiza zkonstruovali ve Španělsku a ve Francii.
Linenci na tento vůz koupila od firmy Hispano-Suiza, což byla tehdy proslulá automobilka, konkurující například značce Rolls Royce, plzeňská Škodovka už v roce 1924. Stalo se tak tedy ještě před fúzí s automobilkou Laurin & Klement. Na jaře 1925 byla zahájena výroba vozu, v květnu 1926 byl dokončen první vůz, určený právě pro prezidenta Masaryka. Design byl dílem předních karosáren té doby - firem Brožík v Plzni, Jech v Praze a později i Laurin & Klement v Mladé Boleslavi.
S obdobným autem jezdil i Rothschild
V Česku si kromě Masaryka tento vůz, který byl vyráběn deset let a vždy podle speciálních přání zákazníka, pořídil například i premiér Švehla, ve světě pak (samozřejmě originální verzi) třeba i baron Rothschild či závodník a konstruktér Etore Bugatti.
V Československu cena auta začínala na 190 000 korunách a představovala několikanásobek ceny ostatních vozů na trhu. V závislosti na konkrétní výbavě mohla cena vzrůst až na čtvrt milionu korun. Kancelář prezidenta republiky zaplatila za první exemplář dokonce 280 000 korun.
Pro porovnání: malá ŠKODA 422 tehdy stála 38 000, velká limuzína ŠKODA 860 zhruba 120 000 korun. Celkem se v Plzni vyrobilo v letech 1926- 1929 ve dvou sériích sto podvozků Škoda Hispano-Suiza.
