Když Martina Sirová začala po ruské invazi na Ukrajinu pomáhat v Litomyšli s dalšími lidmi ukrajinským uprchlíkům, rozhodla se založit česko-ukrajinský pěvecký sbor. Neměla s ním zpočátku žádné velké plány. Jen chtěla, aby se ukrajinské ženy více začlenily a měly možnost se učit česky.
"Opravdu byl hlavním cílem jazyk. Začaly jsme zpívat české písničky, ale postupně se k nim přidaly ukrajinské," vzpomíná na začátky souboru, který zakládala společně s kamarádkou Evou. Daly mu ukrajinský název Sonjašnyk - česky Slunečnice. S postupem času vystoupení přibývalo a ženy si řekly, že budou také vybírat peníze na dobročinné účely. Na pomoc ukrajinským uprchlicím i vojákům na frontě.
"Někdy pomáháme například ukrajinské mamince, která potřebuje na jídlo. Jindy vojákům, kteří potřebují lékárničky a škrtidla. Vybrali jsme půl milionu také na kamna i dřevo pro lidi na Ukrajině, kteří jsou bez elektřiny a bez tepla," popisuje Sirová.
Peníze se snaží získávat i přes sociální sítě X a Facebook. "Naše pomoc je široká, snažíme se vyhovět co nejvíce prosbám. Někdy to nejde, někdy se stanou zázraky a jde to úplně jednoduše. Neustáváme, protože pomoc je zapotřebí stále," říká. Loni sbor vybral téměř dva miliony korun.
Raději budou jíst obden, než by žádaly o pomoc
Při pohledu na její dosavadní život není překvapivé, že má blízko ke zpěvu a pomáhání druhým. Chodila na základní uměleckou školu a od mládí zpívala se svou sestrou a kamarádkou v Triu Diamantes. Už tehdy vybíraly na různé charitativní účely, například pro sociální domovy nebo na pomoc kamarádovi, který měl nádor v hlavě.
A i když přestaly vystupovat, protože se vydaly na studia a za dalšími životními plány, Martina Sirová se nezměnila. Při studiu germanistiky na Masarykově univerzitě v Brně vedla velkou Studentskou jezuitskou scholu, se kterou vystupovala i v brněnské katedrále svatého Petra a Pavla. Následovala svatba, děti a stěhování do Litomyšle.
Když mluví o svých aktivitách, opakovaně upozorňuje, že je pouze jedním z mnoha lidí, kteří se snaží ve městě pomáhat a jsou spojeni především s místním Rodinným centrem. "Lidé přijdou do centra s důvěrou, svěří se a požádají o pomoc. My pak dáme hlavy dohromady a snažíme se udělat maximum, abychom pomohli," vysvětluje. Tvrdí, že některé Ukrajinky raději budou jíst jen jednou za dva dny, než by si řekly o pomoc.
Přestože podle průzkumů ubývá Čechů, kteří mají pochopení pro přítomnost ukrajinských uprchlíků, Martina Sirová je přesvědčená, že je potřeba jim pomáhat dál. "My jsme blízko těm osudům a tomu zmaru, my to neštěstí žijeme s našimi holkami. U nás v Litomyšli našly domov a teď bojujeme společně s nimi proti zlu. Snažíme se dělat alespoň to málo, co můžeme. Takže zpíváme, děláme koncerty a vybíráme peníze," prohlašuje.
Aktuálně.cz jeden z koncertů navštívilo a natočilo z něj video. V něm mluví i jedna z žen, která děkuje za pomoc a za existenci sboru. "Tyto Ukrajinky často říkají: 'Nám to zpívání zachraňuje život. Najednou máme smysl. Když jsme přišly do Česka, tak jsme byly nikdo. A teď jsme díky sboru zase někdo. Lidé nám tleskají, vidí usměvavé tváře.' Teď už nejsou no name uprchlíci, teď jsou Sonjašnyk. A nám dávají energii," říká Sirová.
Byť přiznává, že po koncertech bývá první den pořádně unavená, druhý den je všechno jinak. "To už přemýšlíme nad dalším repertoárem, písničkami a příštími akcemi, které chceme uskutečnit. Máme výhodu v tom, že hudba, kterou tvoříme, společná vystoupení a srdečné reakce lidí nám dávají další energii."
A důležitá je podle ní také zpětná vazba od lidí, kterým pomohli. "Ať už jde o civilisty, nebo třeba vojáky na frontě, kteří se rozbrečí nad vzkazem, který je napsaný rukou a k němu je přidaný hygienický balíček s lékárničkou," popisuje Martina Sirová.
