Ještě před nějakými 120 lety byl Zlín obyčejným malým městečkem, které se nelišilo od těch sousedních valašských sídel. Pak ale přišla rodina Baťova a vše se změnilo. Během tří desítek let vybudovali za pomoci renomovaných architektů moderní město plné funkcionalistické architektury. Vznikly kolonie typických "baťovských" rodinných domků, inspirovaných ve Spojených státech amerických, nadčasové budovy institucí i výškové domy. Zlín je skutečný originál.
Město rozděluje napůl řeka Dřevnice, tekoucí od východu na západ. Cestu po architektonických raritách a vilách začněme v jižní části Zlína, v ulici Nad Ovčírnou, kde v kolonii cihlových domků stojí pod č. 3116 (na mapě: 1) vila ředitele Baťových ševcovských dílen Václava Rojta. Byla postavena v roce 1937 podle projektu Vladimíra Karfíka (1901-1996), architekta, který své jméno v meziválečném období spojil právě s továrnickou rodinou Baťů.
Karfík byl žákem světoznámých tvůrců, významných průkopníků moderní architektury - Švýcara Le Corbusiera a Američana Franka Lloyda Wrighta. Funkcionalisticky strohá Rojtova vila se vyznačuje rozbíháním dispozic ve dvou na sebe kolmých směrech, což bylo typické právě pro Wrightovu tvorbu.
Naproti ve stráni se za stromy ukrývá dvojdomek z dusaného termobetonu od pražských architektů Adolfa Benše (1894-1982) a Františka Jecha (1904-1973) z roku 1935. Stavba byla oceněna v mezinárodní architektonické soutěži firmy Baťa, která se zabývala nalezením nových typů firemních domků. Mezi cihlovými stavbami ojedinělý omítnutý objekt (Nad Ovčírnou VI č. 631 / (na mapě: 2) je jedním ze čtyř realizovaných vzorových rodinných domů ve Zlíně. Přestože se žádná z oceněných vilek nedočkala sériového provedení, jsou významným dokladem vývoje moderní architektury.
Vzorový rodinný dům z červeného režného zdiva navrhl právě architekt Vladimír Karfík, stojí na parcele hned vedle (U Lomu č. 629 / (na mapě: 3). Autor v soutěži zaujal typickým baťovským stylem, a v domku dokonce v letech 1935 až 1945 s rodinou žil. V přízemí byla hala, obývací pokoj a kuchyně a ve zvýšené části tři ložnice s koupelnou. Přes ulici je třetí ze vzorových staveb (Nad Ovčírnou VI č. 627 / (na mapě: 4), navržená zlínským architektem Antonínem Vítkem (1892-1979).
A naproti za ulicí ve svahu pod silnicí stojí čtvrtý oceněný objekt (Nad Ovčírnou VI č. 626 / na mapě: 5), který s citem pro zlínský kontext vyprojektoval švédský architekt Erik Svedlund. Ve Zlíně ojedinělým prvkem stavby severského tvůrce jsou okna se sníženým parapetem v přízemí. Přístavba podsklepené verandy je z roku 1939.
Ulice Nad Ovčírnou VI se o něco níže napojuje na příčnou širokou ulici, odkud se otevírá stromy částečně zakryté svažité prostranství náměstí T. G. Masaryka s několika "deskovými" budovami postavenými v řadě za sebou. K tomu se ještě dostaneme. Vyplatí se totiž odskočit si dvě stě metrů doleva ulicí Nad Ovčírnou V k cihlovému domku č. 1573 (na mapě: 6), který vznikl roku 1928 podle návrhu brněnského strojního inženýra a novináře Adalberta Hanse Ženatého (1889-1981). Známý byl pod pseudonymem Berty.
Jde o repliku jeho domku, v němž před stěhováním na Moravu bydlel ve Spojených státech. Důležitý spolupracovník Tomáše Bati Berty Ženatý žil ve Zlíně spolu s manželkou Františkou dva a půl roku, pak odešel do Prahy a v roce 1939 zpět do USA, kde v roce 1981 zemřel. "Americká vila" ve Zlíně dále rozvíjí zaoceánské trendy nadstandardního bydlení, u nichž je zdůrazňována praktičnost, úspornost, hygieničnost.
Seriál "vycházek" Aktuálně.cz (2. série)
- Černošice: boháči objevili venkov díky železnici. Z Prahy přinesli eleganci
- Dobřichovice: letní sídla u řeky, vily generálů i místo děsivé rodinné tragédie
- Zlín, jih: ředitelé továren Baťa s elitními vilami, dělníci v amerických koloniích
- Zlín, sever: ředitelskou vilu tu dědil Havel, cestovatel Hanzelka na své nešetřil
- Brno, Masarykova čtvrť: slavný funkcionalismus, vily, jež zaujaly New York
- Brno, Žabovřesky: strohé vily, pohádková chaloupka, dům diktátora Castra
- Roztoky: Tiché údolí a skvost ukrytý pod omítkou. Vily zde měl i Hamburger
- Jablonec, východ: bohaté továrníky uhranula německá "květinová" secese
- Jablonec, centrum: německá tradice a záhadný nápis z poštovní známky
- Sušice: jednoho stavitele vil zabili nacisti, druhého týrali komunisti
Malou oklikou se vraťme na Masarykovo náměstí (na mapě: 7). Futuristickou podobu urbanistického celku, který co do velikosti a estetického účinku nemá v Česku obdoby, mu ve 20. a 30. letech minulého století vtiskl zlínský architekt František Lýdie Gahura (1891-1958). Svažitý terén travnatého prospektu se souběžnými řadami dívčích a chlapeckých internátů uzavírá nahoře dvojice budov studijních ústavů (na mapě: 8), které byly vystavěny podle jeho projektu v roce 1935.
Čtyřpatrové stavby se železobetonovým skeletem a cihelnými výplněmi symetricky obklopují Památník Tomáše Bati (na mapě: 9) z roku 1933, který je považován za perlu světového funkcionalismu. Budova byla postavena dle Gahurova projektu na počest tragicky zesnulého továrníka Tomáše Bati. Uvnitř je i replika letadla Junkers F-13, při jehož pádu světoznámý průmyslník 12. července 1932 zahynul.
Architekt Gahura je podepsaný i pod stavbou radnice na centrálním zlínském náměstí Míru, které leží kilometr odsud směrem k řece Dřevnici. Monumentální a reprezentativní budova z roku 1923 nese stopy vlivu secese a také architekta Jana Kotěry (o něm více níže), Gahurova učitele. Podoba interiéru vychází z české kubistické tvorby.
Travnatým prospektem lze snadno sejít k hlavní Štefánikově ulici, kde stojí nepřehlédnutelná budova Kongresového centra z roku 2010 (na mapě: 10), kterou vyprojektovala Eva Jiřičná (1939), jež se ve Zlíně narodila. Atypickým tvarem střechy se inspirovala Rozsivkou, jednobuněčnou řasou s křemičitou schránkou. Jiřičná, ve světě nejznámější česká architektka, je podepsaná například pod projektem Oranžerie Královské zahrady na Pražském hradě či autobusového terminálu Canada Water v Londýně.
Kniha: Pražské vilové čtvrti
Dvanáct vycházek po čtvrtích v Praze vyšlo knižně v nakladatelství Čas.
Vlevo přes křižovatku se vypíná funkcionalistický mrakodrap postavený v roce 1938 jako sídlo firmy Baťa (na mapě: 11). Budova od architekta Vladimíra Karfíka se 17 patry dosahuje výšky 77,5 m. Ve své době byla stavba unikátní nejen svou výškou, kterou se zařadila na druhé místo nejvyšších moderních budov v Evropě, ale třeba i pojízdnou kanceláří Jana Antonína Bati, zesnulého nevlastního bratra zakladatele impéria Tomáše.
Kousek odtud u Štefánikovy ulice stojí další výšková stavba (Osvoboditelů č. 3778 / na mapě: 12), jeden ze dvou reprezentantů takzvaných koldomů v Česku (druhý je v Litvínově) čili budov s rozsáhlým sociálním zázemím, jež vytvářelo prvky kolektivního bydlení. Ve dvanáctipodlažním Kolektivním domě z roku 1952 se nacházelo 26 třípokojových a 76 dvoupokojových bytů. Autorem návrhu stavby byl architekt Jiří Voženílek (1909-1986).
Hned vedle je na mírném návrší vila Jana Antonína Bati, kterou si nechal postavit v roce 1927 podle projektu F. L. Gahury (Osvoboditelů č. 187 / na mapě: 13). Baťovský vzhled s červeným režným zdivem nezapře, stejně tak prvky inspirované ranou modernou slavného Jana Kotěry (1871-1923), zakladatele moderní české architektury, jehož nejvýznamnějším dílem je majestátní Městské muzeum v Hradci Králové, Národní dům v Prostějově či impozantní budova Právnické fakulty v Praze. Dnes ve vile sídlí Český rozhlas.
Štefánikova ulice dále mine malebnou Kudlovskou přehradu a hned za ní odbočuje doprava silnice Na Požáře. Na rohu parčíku, kde se do roku 1949 rozprostíral hřbitov, stojí čtyřpodlažní dům postavený v roce 1938 pro Baťova notáře Huga Förstera a jeho ženu Libuši (Cihlářská č. 178 / na mapě: 14). Činžák určený k pronájmu navrhl zlínský architekt a stavitel Viktor Jandásek. Svou vlastní vilu si manželé nechali postavit již v roce 1934 o silnici výše, v ulici Hluboká č. 2654 (na mapě: 15). Od ostatních zlínských staveb se odlišuje svým expresionistickým pojetím.
Na konci ulice Na Požáře stojí za zhlédnutí vila (č. 2906 / na mapě: 16) jednoho z nejvýznamnějších ředitelů firmy Baťa Bohuslava Ševčíka, šéfa baťovských strojíren, který měl pod sebou osmnáct tisíc zaměstnanců. "Čistokrevný" funkcionalistický domek jeho rodině navrhl v roce 1935 zlínský architekt Miroslav Lorenc, jenž po nástupu do stavebního oddělení firmy Baťa projektoval například zlínské školní budovy.
Do ulice Hluboká se kousek nad bývalým hřbitovem vlomí Prlovská ulice, z níž po čtvrt kilometru odbočuje ulice Lazy I. A téměř na jejím konci, pod borovicovým lesem, se vypíná rozlehlá vila s valbovou střechou, vystavěná v roce 1941 podle projektu Vladimíra Karfíka (č. 3689 / na mapě: 17). V takzvaném porýnském stylu si ji nechal zbudovat člen správní rady Baťových závodů František Malota. Skvostné je zejména lineární stupňovité rozvinutí hmoty v krajině připomínající středomořskou architekturu.
"Poválečné osudy domu i jeho majitelů jsou výsledkem represí a komunistické šikany bývalé baťovské elity. František Malota byl v padesátých letech odsouzen v nezákonném procesu na šest let vězení. Od konfiskace poloviny domu v roce 1950 a zestátnění druhé poloviny v roce 1959 slouží vila až do dnešních dnů jako dětský domov," popisuje portál Slavné vily.
"Malotova vila patří do souboru čtyř vil (více v dalším díle seriálu) vystavěných pro významné ředitele firmy Baťa, které se svým pojetím vymykají obvyklým baťovským stavbám, architekt Karfík v jejich případě měl možnost vybřednout z typizovaného schématu přísně účelového konstruktivismu a uplatnit své zahraniční zkušenosti," doplňuje Národní památkový ústav.
Kudlov, čtvrť filmařů
Na jihu Zlína, oddělena od vnitřního města lesem, leží i městská část Kudlov. Také zde stojí zajímavé stavby. Na adrese Václavská č. 6 (na mapě: A) si vlastní dům postavil architekt František Lýdie Gahura, v letech 1933 až 1945 zlínský městský architekt. První stavební etapa z roku 1927 byla úpravou vesnického stavení a hospodářských budov. Druhá etapa z roku 1933 již byla razantnější, kdy architekt nechal odstranit původní střechy a vybudoval nadstavby s ložnicemi.
O čtyři sta metrů výše, ve středu obce, zaujme mimořádně zajímavá funkcionalistická kaple sv. Václava z režného zdiva. Jde o stavbu právě architekta Gahury z 30. let 20. století, kterou patrně daroval rodné obci (na mapě: B).
Asi kilometr a půl odsud, poblíž areálu zlínských filmových ateliérů (na mapě: E), pak stojí vila (Filmová č. 278 / na mapě: D) postavená v roce 1972 manžely, profesí lékaři, Jaroslavem a Vlastou Rybkovými. Třípodlažní rodinný dům s balkony po obvodu orientovanými do zahrady navrhl ve svahu architekt Svatopluk Sládeček starší, který se inspiroval skandinávskou architekturou, jež se zaměřovala na prolínání domu a přírody v jeho okolí.
Úsek ulice Filmová lemuje listnatý les. A kousek od porostu se rozprostírá rozlehlá zahrada pozoruhodné vily z roku 1959 (Filmová č. 308 / na mapě: C), již si nechal postavit hudební skladatel Zdeněk Liška, autor hudby k filmům Údolí včel, Markéta Lazarová, Obchod na korze či k dokumentům cestovatelů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Vilu navrhl zlínský architekt Zdeněk Plesník (1914-2003), jehož zdejší tvorba se vyznačuje precizností a specifickou volbou materiálu, jako je přírodní kámen, cihla či betonové odlitky v pískovém odstínu.
Žák slavného profesora Josefa Gočára na AVU v Praze Zdeněk Plesník navrhl ve Zlíně několik staveb. Například i vily pro jmenované cestovatele Zikmunda a Hanzelku. O nich se dočtete v příštím díle tohoto seriálu, v němž se vydáme do severní části města.
Zajímavé odkazy
Památkový katalog NPÚ / Informační portál Zlín / Slavné vily / Zlínský architektonický manuál
