Pro podobu a charakter Sušice, která zažila mimořádný rozvoj po první světové válce a vzniku Československa, byla určující tři jména architektů a stavitelů. Karel Houra (1902-1989), Jindřich Freiwald (1890-1945) a jeho kolega z ateliéru Jaroslav Böhm (1892-1961). Nejenže jsou podepsáni pod návrhy mnoha zdejších vil, ale i pod projekty významných budov a urbanistických řešení rozrůstajícího se města. Ostatně se s nimi v tomto průvodci několikrát potkáme.
Karel Houra působil v Sušici již od 20. let, kdy se podílel například na stavbě finančního a okresního úřadu na pravém břehu Otavy od architekta Františka Jandy. V letech 1930 až 1933 vznikala podle jeho projektu kolonie domů "U cihelny" ve Smetanově ulici (na mapě: 1), jež představuje například domek č. 611 se zaobleným nárožím. Nese typické prvky Hourovy tvorby: střídání hmot, bytelný kamenný sokl, výrazná střecha, v případě této kolonie dokonce s vyobrazeným půlsluncem ve štítu.
Architekt Karel Houra byl členem Sokola, Rotary clubu či třeba Lidové strany. Během druhé světové války se zapojil do odboje. Tak nějak ho to předurčilo následovat osud tisíců jemu podobných, které komunisté po nástupu k moci považovali za nepřátele. Ať už právem, nebo kvůli své paranoii. V 50. letech byl v jednom ze zmanipulovaných regionálních procesů na západě Čech odsouzen ke čtyřem letům vězení za vlastizradu. Autor mnoha sušických domů a třeba i rozhledny na nedalekém Svatoboru či vrchu Javorník byl plně rehabilitován až po své smrti v roce 1991.
Přilehlé sušické ulice U Kapličky, Villaniho a dále i Studentská nás provedou dalšími koloniemi úřednických řadových domků a dvojdomků - uplatňujících prvky lidové architektury včetně pestré barevnosti - zvanými "Benátky", potažmo "Stodůlky" (na mapě: 2), které pro změnu projektovala dvojice Freiwald & Böhm.
Postaveny byly v roce 1924. Původní urbanistická koncepce přitom počítala s tím, že Villaniho ulice se středním zeleným pásem bude hlavním bulvárem spojujícím dvě nová náměstí. Ale ze záměru se dokončilo jen torzo.
Studentská ulice o něco dále ústí do Pravdovy. Ještě než se tak stane, po pravé straně si lze všimnout další Hourovy stavby, vily č. 507 profesora Kinzla (na mapě: 3). Zaujme výraznými šambránami oken, zajímavým řešením lodžie / balkonu či režným zdivem v nárožích prvního patra. Ostatně neomítnuté cihly jsou velmi častým, řekněme charakteristickým elementem místní meziválečné architektury.
Na rohu po levé straně pak stojí dům s vysokou valbovou střechou a štíty obloženými dřevem s dekorativními prvky (Studentská č. 401 / na mapě: 4). Modernistickou vilu s prvky takzvaného národního slohu navrhl roku 1923 pro Adolfa Jarolíma již jmenovaný Jindřich Freiwald.
Kniha: Pražské vilové čtvrti
Dvanáct vycházek po čtvrtích v Praze vyšlo knižně v nakladatelství Čas.
Architekt původem ze severovýchodních Čech, vyučený zedník, později pomocník Antonína Balšánka (autor Obecního domu či mostu Legií v Praze), následně vychodil AVU u zakladatele české moderní architektury Jana Kotěry. Spolu s Jaroslavem Böhmem projektovali budovy spořitelen v Červeném Kostelci (1929) či Břeclavi, Jiráskovo divadlo v Hronově (1930) nebo pitoreskní spořitelnu se zakomponovaným roubeným domem v Železném Brodě (1936, dnes muzeum). Spořitelny navrhli též v Bystřici nad Pernštejnem (1932), Písku (1934), Holešově (1937) a dalších městech včetně Sušice.
Jaroslav Freiwald nebyl jen mimořádně plodným architektem, ale i zapáleným vlastencem. Během nacistické okupace se zapojil do odboje. Když v Praze na sklonku války vypuklo povstání, přidal se k osvobozování Braníku, kde žil. Ve své uniformě kapitána československé armády vyjednával s nepřítelem. Byl však přitom zajat, odvlečen a poslední den války - 8. května 1945 ustupujícími Němci zbaběle zavražděn.
Krátkou odbočkou z trasy se Pravdovou ulicí dostaneme k rodnému domku zakladatele českého sirkařského průmyslu a sušické osobnosti číslo jedna Vojtěcha Scheinosta (Příkopy č. 99 / na mapě: 5).
Na dohled od Jarolímovy vily se vypíná impozantní secesní budova někdejší c. k. české vyšší reálky od architekta Ladislava Skřivánka, profesora Uměleckoprůmyslové školy v Praze (F. Procházky 324 / na mapě: 6). V době svého vzniku v roce 1911 patřila mezi nejmodernější budovy mocnářství.
Jeronýmovou ulicí, skrze Husovo náměstí a uličkou Chelčického školu obejdeme a podél panelových domů se dostaneme blíže někdejšímu gigantickému - dnes de facto zcela zbouranému - areálu sirkařských továren při hlavní třídě T. G. Masaryka a Nádražní.
Na místě, kde se rozcházejí silnice na Prahu, Klatovy a Strakonice, stojí velkoryse řešená vila pro úředníky sirkárny SOLO. Kvůli válcovým věžím jí místní neřeknou jinak než Daliborka, stejně jako dělové věži na Pražském hradě (T. G. Masaryka č. 382 / na mapě: 7). Dříve k vile přiléhala tovární zahrada, vytvořená tehdejším vrchním zámeckým zahradníkem knížete Schwarzenbergra na Hluboké.
Hned za Daliborkou a za přilehlým kruhovým objezdem, se skrývá nejstarší budova areálu, patrový dům č. 166, pozdější administrativní budova podniku, a jižně od ní, pod hustým porostem břečťanu, přízemní bývalá administrativní budova č. 226 (Nádražní / na mapě: 8).
Naproti přes ulici se táhne bývalý dům sociální péče postavený v roce 1931 architektem J. Kaindlem pro zaměstnance podniku SOLO (Nádražní č. 565 / na mapě: 9). "Budova vynikajícího architektonického řešení patří k nejvýznamnějším a nejlépe dochovaným příkladům architektury 30. let v Sušici. Přístup podniku k péči o zaměstnance a důraz na architektonickou kvalitu v tehdejší době v mnohém připomíná meziválečný Baťův Zlín," shrnuje katalog Národního památkového ústavu.
O něco dále směrem od centra města jsou pak bytové domy pro zaměstnance sirkárny. Takzvané "Solodomy či Soláky" stojí přímo v místě bývalého ramene řeky Otavy, které bylo v roce 1920 přeloženo a zasypáno (Nádražní č. 520, 357 / na mapě: 10).
Od Daliborky na druhou stranu, asi 150 metrů, nelze po levé ruce přehlédnout rozsáhlou přízemní vilu s mansardovou střechou, podobající se baroknímu zámečku (T. G. Masaryka č. 140 / na mapě: 11). Ačkoliv by to na první pohled řekl málokdo, dům byl postaven až v roce 1940 pro manžele Skalovy. Stavbu navrženou architektem Karlem Pecánkem (1886-1944) financovala Věra Skalová, dcera majitele parních mlýnů a manželka lékaře Jakuba Skaly.
Jak upozorňuje web Slavnevily.cz, Pecánek působil od roku 1919 na Státním památkovém úřadu pro Čechy, jeho nejznámější realizací je přístavba Španělské synagogy v Praze, spolupracoval na úpravách Černínského paláce, Anežského kláštera či barokní poutní kaple Anděla Strážce, která se nachází na kopci za řekou Otavou přímo proti zahradě Skalových. Ostatně právě tato pozoruhodná stavba se manželům stala hlavní inspirací pro jejich vilu. Tu si však dlouho neužili, v roce 1947 byli vystěhováni a v roce 1960 jim byl dům vyvlastněn.
Mořic Schwarzkopf (1879-1937) vlastnil věhlasnou sušickou továrnu na obuv, usně a řemeny. Zboží vyvážel do zahraničí, byl i dodavatelem armády. Vážený občan se rozhodl pro stavbu luxusního obytného domu jen o kousek dál než Skálovi, již v centru města (T. G. Masaryka č. 154 / na mapě: 12). Pozval si k tomu osvědčené duo Freiwald & Böhm, které vyprojektovalo nepřehlédnutelnou budovu s dominantní věží kuželového tvaru v nároží. Postavena byla v roce 1930.
"V patře byl původně rozsáhlý byt s reprezentačními místnostmi orientovanými do ulice T. G. Masaryka, při Ostrovní ulici pracovna majitele, pokoj a ložnice dětí, ložnice rodičů a na konci křídla směrem k řece 'čajový' pokoj paní Schwarzkopfové s půlkruhovým rizalitem, na který navazuje terasa a schodiště do zahrady," popisuje web Slavnevily.cz.
Interiér byl bohatě zdobený, vstupní vestibul se pyšnil mramorovými obklady, schodiště i obytné místnosti byly obloženy ušlechtilým dřevem. Stojí za to si dům prohlédnout i zezadu, od levého břehu Otavy, kde k němu přiléhá mlýnský náhon.
Po válce se do budovy nastěhovala pohraniční policie, sekretariát KSČ a později mateřská škola. Vlastníci byli vystěhováni. Majetek jim byl vrácen až po pádu komunistického režimu. Dnes jsou v domě umístěny byty a výroba rodinné firmy.
Naproti se vypíná funkcionalistický hotel Svatobor z roku 1931, jehož autorem je zmiňovaný Karel Houra (T. G. Masaryka č. 116 / na mapě: 13). Vedle přes Lerchovu ulici pak stojí jeden z mála příkladů historizující architektury ve městě, činžovní dům postavený kolem roku 1900 mistrem zednickým V. R. Mirvaldem (T. G. Masaryka č. 113 / na mapě: 14).
O 150 metrů dále, již na centrálním sušickém náměstí, zaujme majestátní budova spořitelny s elegantní klasicizující fasádou z roku 1930. Pozornému čtenáři je pravděpodobně již jasné, že za projektem stojí opět architekt Jindřich Freiwald a stavitel Jaroslav Böhm. Vedle vchodu je umístěn keramický reliéf s motivem z minulosti Sušicka z roku 1936 od prof. Matějů.
Přímo naproti spořitelně z náměstí "uniká" takzvanou brankou, což je pozůstatek městského opevnění, uzounká ulička na otavské nábřeží. Řeku v těch místech překonává ocelová lávka, dodaná v roce 1926 Škodovými závody, která nás zavede do vilové čtvrti zvané Na Burince.
Souběžně s Otavou probíhá ulice věnovaná Janu Seitzovi, starostovi Sušice v letech 1922 až 1940, jehož zásluhou se město v období první republiky proměnilo i díky rozsáhlé a kvalitní moderní architektuře v letovisko, které nemělo v kraji obdobu.
Lávka navazuje na památník odboje a park, za nímž se již vypíná impozantní Masarykova škola s výraznou sgrafitovou výzdobu a barevně malovanými podhledy přečnívající střechy. Projekt stavby vypracoval roku 1922 už zmíněný pražský architekt Ladislav Skřivánek (Dr. Ed. Beneše č. 129 / na mapě: 16).
Památník odboje z roku 1935 se sochou prezidenta T. G. Masaryka vytvořil mimořádně nadaný sochař Otakar Švec, mimo jiné autor vůbec první české futuristické sochy Sluneční paprsek - Motocyklista (1924) či monumentálního památníku J. V. Stalina na pražské Letné, který nenáviděl i sám tvůrce. Jeho odhalení v květnu 1955 se nedožil, spáchal sebevraždu.
V roce 1936 byly oba břehy řeky Otavy vyzděny. To už vilová čtvrť Na Burince podle plánů architekta Karla Houry vznikala. Jedna z prvních vil patřila technickému řediteli firmy Schwazkopf Františku Sládkovi (nábřeží J. Seitze č. 137 / na mapě: 18). Postavil si ji v roce 1927 podle projektu Jindřicha Freiwalda.
Na nábřeží má svůj podpis i architekt Karel Houra, navrhl pozoruhodný rodinný domek č. 141 z roku 1932 (na mapě: 19) s "cihlovým" štítem. Nebo vilu nad Sládkovými v Palackého ulici č. 140 (na mapě: 21), kterou si o čtyři roky dříve pořídil ředitel škol měšťanských Josef Hozman. Neotřelý je válcový objem nároží, rovněž řešení lodžie v prvním patře se čtyřmi sloupy, typické jsou naopak plochy neomítnutých šedých cihel. Nápaditý je i vstup do domu se zádveřím. Ostatně tento detail je dobré sledovat i u ostatních vil v této části Sušice. Co vila, to zajímavé řešení. Evidentně na vstupu architektům záleželo.
Například vchod sousedního rodinného domu je orámován subtilní markýzou, kterou nesou dva sloupky. Podle informační brožury Sušického kulturního centra z roku 2022 stojí i za tímto projektem pro továrníka Němce Karel Houra (Palackého č. 154 / na mapě: 22). Realizován byl v roce 1932. O osm let později stejný tvůrce navrhl pro pana Žaloudka dům č. 210 naproti přes ulici, který zaujme například netradiční "bosáží" v nárožích či vystouplými a zaoblenými šambránami oken (na mapě: 23).
Ve vedlejší ulici Dr. Edvarda Beneše, která se zařezává do svahu vrchu Anděla Strážce (546 m), pak stojí Hourova tradicionalistická vila č. 172 (na mapě: 24) s prvky funkcionalismu, kterou navrhl zřejmě pro ředitele spořitelny Václava Hallu. A na konci ulice je další jeho realizace, vila paní Svatošové č. 170 z roku 1933, které se přezdívá "perníková chaloupka" (na mapě: 25).
Seriál "vycházek" Aktuálně.cz (2. série)
- Černošice: boháči objevili venkov díky železnici. Z Prahy přinesli eleganci
- Dobřichovice: letní sídla u řeky, vily generálů i místo děsivé rodinné tragédie
- Zlín, jih: ředitelé továren Baťa s elitními vilami, dělníci v amerických koloniích
- Zlín, sever: ředitelskou vilu tu dědil Havel, cestovatel Hanzelka na své nešetřil
- Brno, Masarykova čtvrť: slavný funkcionalismus, vily, jež zaujaly New York
- Brno, Žabovřesky: strohé vily, pohádková chaloupka, dům diktátora Castra
- Roztoky: Tiché údolí a skvost ukrytý pod omítkou. Vily zde měl i Hamburger
- Jablonec, východ: bohaté továrníky uhranula německá "květinová" secese
- Jablonec, centrum: německá tradice a záhadný nápis z poštovní známky
- Sušice: jednoho stavitele vil zabili nacisti, druhého týrali komunisti
