Ilustrační foto | Foto: Shutterstock

Snažím se svému dítěti naslouchat, ale mám pocit, že to vede k tomu, že o všem rozhoduje ono a vše se mu podřizuje. Jak správně nastavit hranice a říct mu: Ne, teď to bude podle mého? 

Naslouchat dítěti je v pořádku. A mělo by to být vzájemné. Chceme, aby dítě naslouchalo také nám. Naslouchat neznamená, že vyhovíme všem jeho přáním. Pomáhá opustit představu, že to bude buď podle dítěte, nebo podle mě. Tak může nastat soupeření, kdy stojíme proti sobě, jeden z nás v komunikaci vyhraje a druhý prohraje. V konečném důsledku na to doplácí obě strany.

Namísto toho hledejme třetí možnost, kdy stojíme spíš vedle sebe než proti sobě a společně jdeme řešit problém. Pomáhají dovednosti, o kterých už byla řeč. Tedy pro navázání dobrého "spojení" vyjádřit porozumění pro potřeby dítěte. Vyjádřit vlastní potřeby, umožnit dítěti dělat vlastní zkušenosti a pak je společně reflektovat. Dávat informace, které pomohou porozumět proč a jak je třeba něco udělat. Snažit se, aby dítě mohlo mít na řešení situace vliv. Vnášet do komunikace humor a do rutinních činností aspoň trochu zábavy.

Naším cílem nejsou nevychované děti, kterým se vše podřizuje. To by bylo nešťastným uchopením respektující výchovy. Žel se s tím občas setkáváme. Naše cíle jsou vyšší: naučit děti vyjádřit své potřeby a současně mít ohled na potřeby druhých, nechat je zažít, že mohou mít na věci vliv a zároveň jsou přístupny vlivu ze strany dospělých, předat jim základní morální a lidské hodnoty, podle kterých se budou řídit "zevnitř", protože jim budou dávat smysl.