Ilustrační foto | Foto: Shutterstock

Dítě má ve škole opakovaně špatné výsledky a nechce se doma učit. Jak ho motivovat k učení bez toho, abychom museli sahat k trestům nebo zákazům?

Máme vrozenou vnitřní motivaci k učení a poznávání. Můžeme to vidět na malých dětech, které jeví přirozený zájem o svět kolem sebe a do šesti let, tedy než nastoupí do školy, se toho tolik naučí. Šestileté děti se také většinou do školy těší. To, že se pak při jejich školním vzdělávání něco zadrhne, je nejčastěji proto, že jim obsah učiva připadá málo smysluplný, tedy propojený s reálným životem a jejich potřebami, a způsob výuky moc nenaplňuje jejich potřebu spolurozhodovat o tom, co a jak se budou učit.

Je to tedy v prvé řadě výzva pro školu, aby posílila smysluplnost učení a umožnila dětem více spoluúčasti. Rodiče to mohou doma do jisté míry kompenzovat - nebazírovat tolik na známkách, ale nechat děti zažít, jak se dá to, co se učí, využít v reálném životě pro naplnění jejich potřeb i potřeb dalších lidí. Přibírat je ke spolurozhodování o tom, jakým způsobem, kdy a zda sami nebo společně, se budou věnovat něčemu z toho, co se mají učit.

Posílit smysluplnost, umožnit spolurozhodování a spolupráci, nechat děti zažít, k čemu je dobré, co se naučily. To jsou přirozené motivační nástroje. Na rozdíl od těch umělých, kterými jsou příkazy, zákazy, tresty, odměny a známky.