Zásadně své dítě fyzicky netrestám, když však nedodrží naši domluvu nebo něco provede, je správné přistoupit k jinému trestu? Nedovolit mu například se večer dívat na televizi, zabavit mu na den telefon či zakázat počítač.
Tělesné tresty jsou jen částí pestré palety trestů. Zákaz tělesných trestů celý problém trestání neřeší, nemluvě o tom, že namísto zákazu by mnohem více pomohla osvěta, v čem jsou tresty škodlivé a jak jinak v situacích, kdy trestáme, postupovat.
Psychické tresty, jako jsou zákazy, nadávání, ponižování, křik, obviňování, kritika, srovnávání, mohou na sebeúctě a vztazích zanechat hlubší a dalekosáhlejší stopy než pohlavky nebo jiné relativně "mírné" tělesné tresty. Proto někdy dospívající říkají, že by raději dostali facku, než poslouchali kázání. To ovšem není důvod facky dávat, i když třeba výjimečně.
I jedna facka může ohrozit vztah dítěte a dospělého a jejich důstojnost. Zejména tam, kde nemáme moc možností dát věci zase do pořádku, může taková facka ovlivnit vztah na dlouhé měsíce a roky. Třeba v případě, kdy tu facku dá vzdálenější příbuzný nebo učitel. A tam, kde padne jedna facka, máme už nakročeno k tomu, že mohou přijít další. Kde jsou lidé schopni dohody, tam facky nepotřebují.
Vyhnout se tělesným trestům může být dobrým začátkem cesty, po které je třeba jít dál. Tresty často nemají logickou souvislost s přestupkem. Například když dítě přijde pozdě a zakážeme mu televizi. Může to vést k tomu, že dítě v dalších podobných situacích neví, jaký trest přijde, a o to víc se pak snaží mlžit a zapírat.
Tvrdé tresty vyvolávají strach a nepřátelství. Ty mírné, kterých je většina, mohou přispívat k vytvoření návyku, že trestem se lze ze všeho "vykoupit" a není už pak potřeba věci napravovat a dávat do pořádku. Je to další nebezpečné poselství trestů. To jsou ty situace, kdy dítě nesplnilo nějaký úkol a za to mu nekoupíme slíbenou věc, nebo se ve škole něco nenaučí a dostane pětku.
Máme pochopení pro to, že nám v emocích a při neznalosti jiných způsobů někdy ujede ruka nebo děti jinak potrestáme. Namísto ospravedlňování trestů nás však dovede dál, když nezapomeneme, jaké to bylo, když trestali nás, a hledáme, jak jinak. Opravdu můžeme dobře plnit svoji výchovnou roli a můžeme se přitom trestům vyhnout.
