Proč Češi vnímají prezidentské volby více osobně než například ty sněmovní?
Prezidentské volby jsou založeny na silných a výrazných osobnostech, které zosobňují určité hodnoty a osobní charaktery. To v nás budí sympatie či antipatie s až překvapující, dokonce polarizující intenzitou. Většina lidí je již pevně rozhodnutá, koho bude volit, a silně vnímá také preference svých kamarádů či příbuzných. Odlišné názory na kandidáty mohou snadno rozdělit rodiny i přátele.
Naopak parlamentní volby jsou založené především na stranách, které jsou poněkud abstraktní a neosobní. Straníky během parlamentní kampaně tak blízce nepoznáme, a tak je těžší je mít rád. Určitou výjimkou jsou volby do Senátu, tam by měly osobnosti hrát větší úlohu.
Jakou roli v kampaních letošních kandidátů hrály emoce?
Velkou, jako v každých volbách, ve kterých o něco jde. První kolo proběhlo poměrně gentlemansky, ovšem odehrávalo se z velké části bez osobní přítomnosti obzvlášť polarizujícího Andreje Babiše. Ve finálních fázích televizních duelů, zejména když začaly jedné straně docházet argumenty, se diskuse začaly sesouvat do negativní roviny. Nastoupily lži a dezinformace, které pracují hlavně se strachem. Je totiž známo, že právě poplašné zprávy budí velkou pozornost.
Je to náš historický relikt. Od pravěké divočiny bylo pro přežití důležité všímat si varovných signálů. Doba se ale změnila, panika v moderní době nebývá dobrým pánem a silný strach brání rozvážným rozhodnutím. Máme ještě v živé paměti nedávné prezidentské volby, kdy Miloš Zeman zvítězil i díky výhružkám sudetskými Němci a imigranty. Při nerozhodném boji stačilo strhnout jen pár procent voličů. Paradoxním výsledkem pak bylo, že vítěz voleb, který tolik strašil nepřátelskou cizinou, nás nepřátelským mocnostem málem zaprodal.
Proč se podle vás před druhým kolem voleb v české společnosti stupňuje agresivita?
Dokud je pole kandidátů širší, proces se tolik nepolarizuje a atmosféra může být pozitivnější. Útoky se většinou soustředí spíše jen na toho, kdo je momentálně v čele, ale nebývají zničující. Zákonitě přituhne ve druhém kole, kdy dojde ke střetu pouhých dvou kandidátů, které veřejnost již stihla dobře poznat. Tehdy boj zesílí, protože už jde o všechno. Pocit neúspěchu a frustrace pak téměř zákonitě provokuje k agresi jako k poslední naději.
Tohle rozdvojení je zbytečné. Úpravou volebního systému by mohlo dojít k jeho zmírnění. Leckde se volí sofistikovaněji a jde už v prvním kole dávat hlasy více kandidátům. K extrémnímu duelu, který štěpí občany do dvou nesmiřitelných táborů, pak nemusí vůbec dojít. Kampaň tak může být mírnější, protože kandidáti zkouší lovit v širších vodách a národ se následně nemusí rozdělit na poloviny, které zůstávají v opozici i dlouho po volbách.
Andrej Babiš tvrdí, že jeho žena dostala obálku s ostrým nábojem a také, že mu anonym vyhrožoval zabitím. Stejně tak poražená kandidátka Danuše Nerudová se na sítích podělila o zprávu, ve které jí pisatel hrozil fyzickým násilím. Co agresory motivuje k takovému jednání?
Může jít o vyšinuté lidi, ale upřímně řečeno, dokud se případy nevyřeší, tak v posledních dnech kampaně připadají v úvahu nejrůznější scénáře. Vedle agresivního zastrašování extremisty z tábora oponenta si lze představit i účelovou motivaci z tábora příznivců, kteří volí nejrůznější nečisté taktiky, jak přilákat voliče na stranu svého favorita. Mohou tak zkusit hrát na soucit, budit dojem spiknutí nebo hledat důvody ke snížení intenzity kampaně. Ve vědě jsme cvičeni v tom být skeptičtí a velice opatrní v úsudku.
Mohou se takového činu dopustit i duševně zdraví lidé?
Je známo, že vyhraněné politické postoje bývají psychologicky hluboce odůvodněné a často se odvíjejí z morálních hodnot. Právě těmito hodnotami si lidé odůvodňovali nejrůznější ideologie - liberální i konzervativní, nacionalistické i kosmopolitní, ostatně i totalitní ideologie hledaly oporu v posvátných hodnotách. Psychické procesy brání takzvané kognitivní disonanci. "Uhladí" naše postoje a chování, aby souznělo a přijatelně zdůvodnilo téměř cokoli. Agresor se pak může sám cítit ne jako zločinec, ale jako spasitel.
Silnou roli mívá i prostředí, ve kterém člověk žije. Ovlivňuje nejbližší sociální okolí či nějaký silný podnět. Duševně zdravá osoba by něco takového páchat neměla, ale mezi miliony se snadno najdou lidé mimo normu. U nás je asi nejproslavenější případ Jaromíra Baldy. Šlo o důchodce, příznivce SPD, který kácel stromy na železniční trať, aby v morální panice zburcoval lidi proti nebezpečí islámských imigrantů.
Není ani výjimkou, že na předvolebních setkáních se mezi příznivci a odpůrci jednotlivých kandidátů strhly strkanice, které musela řešit policie. Nejednou došlo k fyzickému násilí. Co vede voliče k tomu řešit neshody tímto způsobem?
Takové konflikty lze vysvětlit různě - od morálního nedorozumění přes obyčejné hulvátství až po spravedlivý hněv nad opakovanou lží. Záchranou mohou být antikonfliktní týmy a v delší perspektivě také pěstování demokratické kultury. Demokracie nemá bránit konfliktům, jejím úkolem je existující konflikty usměrňovat.
V rozhovoru pro Akademii věd jste uvedla, že v prezidentských volbách je problematické, že vítěz bere všechno a výsledek bude půl národa traumatizovat. Jak to ovlivní společnost?
Přemýšlím nad tím, zda současný volební systém příliš neposiluje její štěpení. Hrocení finále a agresivita mediálních debat dává výhodu těm, kteří používají nečisté metody. Letošní kampaň již proslula primitivním zastrašováním a populistickým slibováním věčného míru. Odpoutává se tak pozornost od rozumného posouzení situace kandidátů, jejich osobností a etických zásad.
Kdyby měl opět zvítězit kandidát, který pomocí podpásových metod zastrašuje méně informované skupiny obyvatel, mohlo by to mít neblahé psychologické a společenské dopady. Mohlo by to vést k odcizení lidí od politiky a dále demoralizovat společnost.
