Praha - Vytvoření silného místa pro koordinaci protidrogové politiky a změny ve financování sítě služeb pro závislé.

Takové jsou hlavní návrhy národního protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila. Jsou zároveň součástí jeho zprávy, kterou dostala ve středu na stůl vláda Jiřího Rusnoka.

"Mohla by to být třeba vládní agentura či rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky, která by například zřídila vládní agenturu, do které by šlo třeba půl procenta odvodů z loterií či spotřební daně z alkoholu a tabáku. Národní koordinátor by potom měl mít pozici typu vládního zmocněnce. Těch možností je více, nejhorší je ale nedělat nic," říká v této souvislosti Vobořil v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Kromě toho v něm kritizuje zejména dlouhodobé postoje politické reprezentace, která nechává problematiku závislosti na okraji zájmu.

Aktuálně.cz: Proč je Česko o tolik liberálnější k alkoholu a tabáku, které ho paradoxně ničí více než například marihuana, vůči které je mnohem represivnější?

Jindřich Vobořil: Je to dané tím, že tu v oblasti alkoholu a tabáku dlouhodobě neexistuje žádná národní strategie, žádný akční plán, zatímco v oblasti drog byla na začátku devadesátých let ustavena meziresortní protidrogová komise, která vytvořila první akční plány a vytvořila se síť péče.

Kromě toho hraje samozřejmě roli i to, že obě drogy - tabák a alkohol - jsou legální; takže česká společnost není s tímto problémem konfrontována ve smyslu nějaké odborné diskuse nebo vládní koncepce, která by to řešila. Jednotlivá ministerstva mají v gesci určité části daného řešení, ale není zde žádné koordinační místo, které by to řešilo - to navrhuji ve zprávě pro vládu.

Pojďme udělat jedno silné koordinační místo, které pod sebe vezme alkohol, tabák, gambling a nelegální drogy, tak jak to udělali třeba Němci.

A.cz: Jaké by měl mít takový orgán postavení?

Mohla by to být třeba vládní agentura či rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky, která by například zřídila vládní agenturu, do které by šlo třeba půl procenta odvodů z loterií či spotřební daně z alkoholu a tabáku. Národní koordinátor by potom měl mít pozici typu vládního zmocněnce. Těch možností je více, nejhorší je ale nedělat nic.

A.cz: Když jsme u koordinace protidrogové politiky - jak to funguje v současnosti?

S Národní protidrogovou centrálou jako vcelku funkční jednotkou policie jsme v celkem živém kontaktu, byť oni jednají samostatně - třeba to, co se stalo v případě growshopů, to je řešení, které já nemůžu ovlivnit. Mezi námi však určitá spolupráce a pokus o koordinaci protidrogové politiky funguje. To ale neplatí v případě alkoholu.

Na rozdíl od zahraničí u nás není žádný silný úřad věnující se alkoholu či tabáku - ať už z pohledu prevence, péče o závislé, financování informačních kampaní nebo policejní práce. Přitom tam, kde tyto úřady existují, tak dochází ke zlepšení.

U nás je to zatím jen v obecné rovině, v podstatě to nikoho netrápí, nikoho to nepálí.

A.cz: Ten původní problém tedy vidíte mimo jiné v tom, že v době formování protidrogové politiky z této oblasti vypadly problematiky závislostí na alkoholu a tabáku?

Byla to jiná doba, situace byla taková, že drogová scéna byla původně oddělená od míst noční zábavy a míst, kde se primárně konzumuje alkohol. Dnes však již jsou součástí noční zábavy, nejde už o záležitost některé subkultury - a v tu chvíli představují drogy a alkohol jedno téma, v tu chvíli nám počet dětí užívajících alkohol před patnáctým rokem koreluje s počty závislých na nelegálních drogách. Alkohol tu funguje jako iniciační - vstupní - droga.

A.cz: Několik let působíte na pozici národního protidrogového koordinátora, nicméně v oblasti protidrogové politiky se pohybujete už dlouhá léta - jaké jsou vaše zkušenosti s politiky a jejich ochotou tyto věci řešit?

Já jako hodně pravicově smýšlející člověk bych se chtěl přesto přihlásit k tomu, co mi asi rok před svou smrtí řekl Václav Havel. Mluvil o tom, že poslední české vlády jsou velmi technokratické, mající tendence měřit štěstí člověka pohybem HDP. To se však trochu míjí s tím, v čem lidé opravdu žijí - politická reprezentace toto přestala úplně vnímat a já si nepamatuji žádného politika, který by se tím chtěl nějak systematicky a dlouhodobě zabývat. Doufám, že se někdo najde, třeba v nové vládě.

A.cz: Kde je tedy příčina nechuti politiků se tímto tématem zabývat? Jde o neznalost dané problematiky, nebo spíše obavy z reakcí lidí?

V prvé řadě jde o neznalost, ve druhé řadě potom o letargii celé společnosti tuto věc řešit. A za třetí je tu obava politiků, že dostanou "přes prsty", když je do toho budou strkat - vždyť jde o příjmy do státního rozpočtu. Jak říkám, jsou to technokraté, kteří dělají politiku spíše přes čísla. Chybí nám tu alespoň jemný nástin nějakého ideálu. Nebo alespoň schopnost podívat se na dlouhodobá čísla a společenské náklady.

Bohužel se mi to za tři roky v úřadě nepovedlo prolomit tak, aby si to někdo vzal opravdu za své. Petr Nečas i Jiří Rusnok mě sice nechali víceméně fungovat, ale že by to někoho nějak zvlášť trápilo…šel jsem do této pozice i z frustrace, že to nikoho nezajímá a že o tom musím mluvit. Naštěstí média jsou v tomto vstřícná a reportují to, což je znak, že to lidi zajímá.

A.cz: Když tedy například předstoupíte před politiky s daty o tom, že alkohol je nyní vstupní drogou k těm nelegálním drogám, co udělají? Jen pokrčí rameny s tím, že v této věci nemohou nic dělat?

Alkohol je strašně součástí - a snaží se to tak prezentovat jeho výrobci - jakési tradice, ať už jde o pivní společnosti, vinaře a další, proto se do toho těžko vstupuje s nějakou razancí.

Když jsem začal mluvit o snižování dostupnosti - což třeba v rozvinutých zemích zavedly většinou pravicové vlády, ne levicové - a argumentoval tím, že alkohol není běžný produkt, není to rohlík, ale tvrdá droga, tak se nad tím hodně zvedalo obočí a ozývaly se hlasy v tom smyslu, že chci šikanovat slušné podnikatele.

V situaci, kdy přišla metanolová kauza, tak všichni naskočili s tím, že je potřeba něco dělat, ale třeba mnou připravená dílčí novela upravující oblast dostupnosti a podávání alkoholu dětem a mladistvým spadla pod stůl a nic se s tím neděje.

A.cz: Jak vám to bylo zdůvodněno?

Vždy se najdou nějaké formální důvody, třeba že se chystá nějaká velká novela - v tomto případě ona "tabáková" - a počkáme tedy, až bude celá hotová. Já říkal, že mezitím uběhne rok, dva nebo tři a to se taky přesně stalo. A nic se neděje - já to měl přitom tehdy domluvené napříč Sněmovnou, že to zvednou konkrétní poslanci a udělá se tedy dílčí novela. Ale nakonec nebyla vůle.

V tomto případě šlo o ministerstvo zdravotnictví, které argumentovalo právě tím, že dají celou velkou novelu, tak proč dělat dílčí. S tou rychlostí, kterou se to ale připravovalo, nám mezitím vyrůstá generace dětí, které ve čtrnácti letech pijí tvrdý alkohol.

Někteří mi sice argumentují tím, že se vždycky pilo a pít se bude - ale ne, všechny studie nám říkají, že tak, jak se pije, tak se nikdy předtím nepilo.

A.cz: Kromě samotné dostupnosti, jaké jsou další příčiny současného špatného stavu? Je za tím třeba neinformovanost, špatné vzory a podobně?

V České republice se pohrdá jakýmikoli kampaněmi nebo informováním veřejnosti. Jedním z příkladů, který ukazuje, že to vnímání alkoholu veřejností jde přes veškerou míru, bylo finále pěvecké soutěže, kdy šestnáctiletý a sedmnáctiletý finalista popíjí v přímém přenosu šampaňské - v takovém okamžiku televize poruší minimálně tři zákony a nikomu to ani divné nepřijde.

Přijde nám divné toto omezovat, upozorňovat na to, ale v normální rozvinuté zemi by se toto nestalo.

A.cz: Co říkáte v souvislosti se "vzory" třeba na některé výroky pana prezidenta, jako bylo například vtipkování o neškodnosti kouření od sedmadvaceti let. Jaké to podle vás může mít dopady?

Přiznám se, že to moc nesleduji - nicméně si nemyslím, že by na to měl prezident nějaký vliv. Myslím, že jeho výroky jsou spíše obrazem veřejného mínění, on je reprezentantem běžné společnosti, takhle se na to mnozí dívají, akorát když se o tom mluví veřejně, lidé obvykle vědí, co se sluší a patří, ale on mluví, jak ho to napadne. Není to tak, že by nějaký problém ovlivnil, ale reprezentuje to, co si hodně lidí myslí.

Společnost žije v takovéto atmosféře a on to takto řekne, protože to společnosti nevadí. Kdyby to bylo jinde, kdyby to třeba řekl německý kancléř, tak by to třeba společnost neslyšela ráda.

Podívejte se: Na zdraví! Letem (metyl)alkoholovým světem

A.cz: Nejde jen o prezidenta - třeba TOP 09 využívala v předvolební kampani dýmku Karla Schwarzenberga, senátor za ODS Jaroslav Kubera je zase hlasitým kritikem jakýchkoli protikuřáckých opatření…mohou podobné "politické elity" zásadnějším způsobem ovlivňovat společnost a vytvářet dojem, že kouření je vlastně v pořádku?

Zásadní vliv mohou mít akorát tak, že se budou snažit názory odborníků vtělovat do změn zákonů, změn aktivit a finančních mechanismů - potom by na to měli vliv. Jinak si myslím, že je to naopak - myslím, že společnost je vůči těmto jejich projevům laxní.

Hlas odborníků na tuto problematiku zanikl, v jiných zemích má význam, jak v ekonomice, tak ve veřejném zdraví - akorát zde to vypadá, že se diskuse o něm smrskla v debatu o registračních poplatcích.

A.cz: Čím to je, že je oblast veřejného zdraví upozaďována?

Na jedné straně je to možná onou technokratickou politikou, kterou tato témata nezajímají, možná také média věnují větší prostor "politickému bulváru" a jakoby na tato důležitá společenská témata prostor nevyšel. Chtělo by to, aby se tím někdo zabýval a řekl, že neexistuje jenom kauza Nagyová, že taky existují úplně jiné, možná mnohem důležitější kauzy, které by si zasloužily diskusi, pozornost médií, tlak na politiku.

Když jsem začal mluvit o tom, že by provozovatelé měli mít také zodpovědnost za to, že se v jejich provozovně prodávající alkohol nalije dětem, tak se ta diskuse často smrskla na to, že to přeci mají řešit rodiče. Přeci každý, kdo zachází s takovou drogou, jako je alkohol, tak za to má odpovědnost.

Když někdo vydělává peníze obchodováním s poměrně rizikovou látkou, drogou a v mnohých případech i jedem, na který ročně kvůli předávkování zemře tři sta až čtyři sta lidí, což je asi desetkrát víc než u nelegálních drog, tak musí nést svůj díl odpovědnosti.

Lékárník, který prodává některé typy léků, tak je také zodpovědný za to, že vydá léky na předpis pod přísnou kontrolou. A.cz: Není taková situace, kdy se tu tiše toleruje alkohol a pití mladistvých a zároveň je policií zabavováno pěstitelské vybavení z growshopů, schizofrenní?

Je to schizofrenní, možná pokrytecké; asi ne od policie, protože ta na to má zákony. Třeba v oblasti alkoholu jsem spolupracoval s policií na jedné dílčí novele a to, co navrhovali a co nakonec spadlo pod stůl, mi připadalo docela dobré.