Podle historika Petra Blažka se Jan Zajíc chtěl původně upálit na stejném místě jako Jan Palach, s tím, že se na to připraví v toaletách Národního muzea. Tam ale bylo zavřeno. Nakonec si našel dům č. 37, což je zadní trakt domu č. 39. Na toaletách zmíněného domu č. 37 se polil hořlavinou a vyšel ven. Z předem zakoupené koudele a vařečky zamýšlel s největší pravděpodobností udělat pochodeň, vyběhnout s ní na Václavské náměstí a až tam se zapálit.

Ale dopadlo to jinak, zamýšlí se nad posledními okamžiky života Jana Zajíce historik Blažek. Plamen na studenta pravděpodobně neplánovaně přeskočil dřív. Jeho tělo celé vzplanulo a začalo prudce hořet, takže se rozběhl nesprávným směrem. Místo, aby vyběhl na Václavské náměstí, tak v místnosti přilehlé průchodu domu č. 39 vyběhl do mezipatra a tam na místě zemřel.

Karel Moravec byl spolu se svým kolegou z firmy PSO na místě bezprostředně po tragédii. Do policejního záznamu pak vypověděl: "Když jsme vešli do dveří, které vedou na schodiště, tak na odpočívadle mi lidi ukázali, že tam leží člověk… Viděl jsem na zemi ležet osobu hlavou k zábradlí, jak hoří… Osoba již nemluvila, podle mého názoru již byl mrtev… Nějaký pán křičel - hoďte na něj kabát, a jelikož jsme ho neměli, tak jsem seběhl, vzal od muže kabát a pokoušel se osobu na zemi ležící uhasit."