Praha - Úřad na ochranu osobních údajů kritizuje rostoucí zveřejňování přepisů policejních odposlechů. A předminulý týden už zahájil správní řízení s vydavatelstvím MAFRA, jehož deník MF Dnes zveřejnil přepisy odposlechů mezi Janou Nagyovou a tehdejším premiérem Petrem Nečasem.
"Zveřejnit intimní komunikaci mezi dvěma lidmi nemůže být veřejným zájmem. Veřejným zájmem - a to je veřejný zájem jako hrom – je ochrana soukromí občanů," říká v rozhovoru pro deník Insider Igor Němec.
A kde je tedy podle předsedy ÚOOÚ hranice, kdy je zveřejňování policejních odposlechů ve veřejném zájmu a kdy už zasahuje do soukromí dotyčných osob?
Insider: Vy jste na zveřejnění odposlechů Jany Nagyové dostali nějakou stížnost?
Igor Němec: Ne, správní řízení jsme zahájili na základě vlastního podnětu.
Jak takové správní řízení probíhá?
Pozveme si autory a budeme chtít jejich vysvětlení.
Neměli byste šetřit a trestat i toho, kdo tyto důvěrné údaje ze spisu poskytl?
To bychom měli, ale tady to už šetří policie, protože jde o trestný čin.
Zahájili jste správní řízení i s jinými novinami, médiem? Máte to případně v plánu?
V tuto chvíli nikdo jiný tyto odposlechy nezveřejnil. Tedy takto detailně…
Počkejte, i jiné noviny odposlechy ze spisu kauzy Nagyová citovaly včetně těch osobních pasáží a oslovení.
Ano, ale už to jen převzaly z otevřeného zdroje.
Ale přece: není veřejný zájem vědět, jak se obsazovalo do nejvyšších úřadů?
Musíme rozlišovat dvě věci. První je komentář novináře a druhá odposlechy v přímé řeči. Je na zodpovědnosti novináře, aby uměl rozdělit, co je veřejným zájmem, ale rozhodně není veřejným zájmem, jak si dva partneři říkají zdrobnělinami.
Ale ty odposlechy ukázaly například to, jak Nagyová úkolovala generály vojenské rozvědky či jak se domlouvaly posty pro rebely z ODS. Kde je ta hranice?
Určitě je veřejným zájmem, aby se veřejnost dozvěděla, jakým způsobem se obsazují vysoké funkce. Ale od toho je licence novináře, aby to uměl popsat, aniž by ty odposlechy doslova přepsal.
Ne náhodou existují pravidla, za nichž soud uznává nahrávky. A z 90 procent je neuznává. Sám víte, že do mobilu říkáme soukromě různé věci expresivně a třeba i s nadsázkou, jak bychom veřejně nikdy neřekli.
Třeba v případě, když řeknete "já bych ho zabil." Z těch, co jsou účastni celého kontextu, si asi nikdo nemyslí, že budete vraždit. Ale je to teze, která zní strašlivě, když se přepíše. Proto se s odposlechy, s přímou řečí, musí zacházet velmi opatrně, protože lidé tam říkají jiné věci než normálně.
MF Dnes říká: my to dali právě kvůli tomu kontextu, aby se vědělo, jak se v této zemi rozhodovalo, kdo ji ve skutečnosti řídil.
Abych pochopil, jak se v této zemi rozhodovalo, kdo to řídil, nepotřebuji vědět, jak si intimně říkají křestními jmény. A musí se velmi citlivě umět oddělit, v jakém kontextu jsou ty věty říkány. Proto jsou ty odposlechy velmi slabým důkazním materiálem. Ať si každý, kdo tento článek bude číst, uvědomí, co říká do telefonu.
Pojďme konkrétněji. Zveřejnění toho, že se domlouvají, jak bývalého šéfa vojenské rozvědky Ondreje Páleníka prosadí šéfem NKÚ – je to veřejný zájem?
To já určitě neříkám, že je to v pořádku. Je strašně důležité, v jakém kontextu je to řečené. Já neznám ty kontexty. Proto existují soudy, aby to rozhodly. Ale ten odposlech sám o sobě skutečně málo vypovídá o té atmosféře.
Až případ dojde k soudu, kde odposlechy zazní a teprve potom se zveřejní v novinách, to už nebudete vidět jako problém?
Určitě ne, vždyť kvůli tomu byly pořizovány. To je určitě v pořádku, jsou pro soudní řízení, ale ne pro pobavení národa.
Nezajímá vás to, jestli spisy pouštějí žalobci a policisté, či naopak spíš obhájci, aby třeba zdiskreditovali žalobce či odpoutali pozornost od něčeho podstatného?
To mi nepřísluší posuzovat.
A není to také důležité?
Je to samozřejmě důležité, a proto se to právě nemá dít. Ať je A nebo B pravda, tak je to strašně špatně a nemělo by se to dít.
Ale ty odposlechy ukázaly třeba to, že Petr Nečas byl v rukou Jany Nagyové skoro loutka, která dělala, co ona chtěla.
Ale to je otázka soudu, aby posoudil, jak to bylo. To nemůže soudit veřejnost. Ta společnost funguje tak, že se lidé ovlivňují, ale důležité je, jestli to vykonal, nebo nevykonal. Mimochodem zrovna toto (Páleník) je ten případ, kdy to nevykonal. Přece není trestný čin, když mi manželka říká: ten člověk se mi nelíbí, jak ho můžeš prosazovat?
Ale byl ještě jeden případ, kdy se snažili prosadit údajně Rittigova člověka na post šéfa Útvaru zvláštních činností, který má pod sebou právě odposlechy…
To nevím. Demokracie ale nespočívá v tom, co kdo chce, ale co kdo dělá. Já půjdu do hospody, tam mi taky budou radit tisíce věcí. Ale já nejsem advokát monstra Nagyová.
Takže kdyby v článku MF Dnes nebyly zdrobněliny a osobní části rozhovorů, tak byste nezahajovali správní řízení?
Zahajovali, protože to stále spadá pod trestný čin. Ten paragraf je takhle jasně napsaný a ve veřejném zájmu to není.
Opravdu není ve veřejném zájmu vědět, jak premiér a šéfka jeho kanceláře domlouvají, že dají někomu trafiku za jeho služby?
To je výklad, který hájí novináři. Ale když přijdete dnes domů a manželka tam řekne: ty jsi dělal rozhovor s tím blbcem Němcem, tak tam napiš, že je to blbec.
O čem vypovídá tenhle odposlech? O ničem. Nemůžeme být soudci. Navíc když se to nestalo. I když si taky myslím, že to tak fungovalo.
Ale já bych rád našel tu hranici, kde je ten veřejný zájem. Toto ano, toto ne.
Od toho je soud, ten by měl říct, jestli je ve veřejném zájmu, aby se to vědělo.
Vy jste dali pokutu ministerstvu vnitra za to, že šéf ÚOOZ Robert Šlachta zveřejnil část záznamu ze zatýkání Jany Nagyové s odůvodněním, že se tak brání lživým nařčením o průběhu zatýkání.
Ano, ale ještě to není pravomocné. Odvolali se a bude to řešit rozkladová komise.
Ale co byste jim poradil udělat, když je Nečas nařkl, že při prohlídce porušili zákon a chovali se jako "zvěř"?
To je právě profesionalita. Policie je přece od toho, aby zdokumentovala trestný čin a dotáhla to k soudu. To má být jejich jediný záměr. To, co si o nich myslí veřejnost, to pro ně nesmí být důležité.
Takhle funguje taky náš úřad. My jsme často kritizováni, že jsme proti zveřejňování zlodějů, nebo když někdo někoho veřejně označí za neplatiče atd. (úřad dal například pokutu prodejci kol za to, že zveřejnil záznam průmyslové kamery, který zachytil muže, když mu z obchodu kradl kolo; zveřejněný záznam přitom pomohl k jeho dopadení - pozn. red.). Veřejnost se diví, nepřidává nám to na popularitě, ale my jsme na straně zákona.
Takže se měli bránit nějak jinak…
Jak bránit? Oni se nemají bránit. Jak já se můžu bránit, když vycházejí články - a i vysocí představitelé státu tak hovoří –, že rozhodujeme špatně nebo podivně, a přitom je to v zákoně jasně napsáno. Já můžu říct jedině: Zákon hovoří takto… To je profesionalita, za to jsme placeni, abychom fungovali v pravidlech a normách, které máme.
Tedy zatnout zuby, dotáhnout případ do konce a nic nekomentovat.
Ano, nekomentovat. Takto funguje policie v civilizovaných zemích.
Rozhovor vyšel v sesterském deníku Insider (www.denikinsider.cz), který jej Aktuálně.cz poskytl v plném znění.
