Pane ministře, jaký máte vztah k vínu?
Jako ke každé jiné tekutině. Nemám ale rád opilce. Pokud si dá člověk pivo k obědu nebo si vychutná kvalitní koňak, nic na tom není. Problém je, když požíváme tyto nápoje kvůli alkoholu jako takovému.
Ptáme se proto, že při schvalování konsolidačního balíčku hrála roli spotřební daň na tichá vína. Nebylo by vhodné ji zavést mimo jiné kvůli tomu, že alkohol ničí zdraví? Statistiky ukazují, že 1,5 milionu Čechů pije rizikově a ženy jsou závislé na víně.
Jsem si stoprocentně jistý, že mezi zdravím Čechů a spotřební daní na alkohol je nulová souvislost. Bavme se o teorii závislosti. Každý má svoji návykovou látku jinou. Já třeba závidím lidem, kteří se dokáží zastavit u pěti chipsů. Snížit závislost pomůže postupná společenská neakceptovatelnost. Pokud bych vám teď nabídl popelník, napíšete, že se ministr zdravotnictví zbláznil. Kdybych vám nabídl dvě deci vína, za blázna mě považovat nebudete.
Na cigarety, tvrdý alkohol a teď i na pivo se daně zvyšují. Politici to obvykle obhajují vlivem na zdraví a zátěží pro zdravotnický systém. Proč to tak není u vína?
U tvrdého alkoholu a piva zvyšuje daň celý svět. Postupně. U vína se nikde nepodařila. Mají ji pouze v zemích, kde víno nevyrábí a jen dováží. Ve chvíli, kdy u nás zavedu daň na víno…
A vy byste ji zavedl?
Já bych byl hned pro. Jenže když ji zavedu, začnou lidé jezdit na Slovensko nebo do Rakouska, kde daň nemají, a je vymalováno. Já chci něco jiného. Je absurdní, aby švédská ministryně zdravotnictví k bio lososovi nabídla dvě deci bílého a dvě deci červeného. A to ve Švédsku daň na víno mají. Proč se ale nabízí na oficiální večeři ministrů? Proč se v každém seriálu chlastá? Odpovědnost je mnohem širší, není to jen záležitost DPH.
Veřejně jsme vás proti alkoholu zatím vystupovat neslyšeli.
Chci, aby vystoupil Vinařský fond a řekl: Máme nulovou toleranci podávání alkoholu mladším 18 let. Buďme tvrdí. Když v hospodě nalijí mladistvému… Okamžitě zavřít. Dát drakonickou pokutu. Tam to začíná. Ne nějaké zjišťování, jestli to věděl, nebo ne. V médiích musíme zvednout kampaň. A pak můžeme pokračovat s legislativními opatřeními.
Vraťme se ještě ke konsolidačnímu balíčku. Zdraží se volně prodejné léky, DPH se u nich zvedne z 10 na 12 procent. Pacientské organizace varují, že to bude poslední rána do rozpočtu chronicky nemocných a seniorů. Vnímáte to riziko?
Politické rozhodnutí bylo zavést dvě hladiny zdanění. Léky stouply z 10 do 12 procent, všechny ostatní zdravotnické prostředky, některé infuzní výživy, stříkačky či jehly pro diabetiky jdou z 15 procent do 12. To znamená, že systém zdravotní péče ušetří.
Když ale půjdu do lékárny pro Paralen nebo Ibalgin, budou dražší, protože se u nich zvedne DPH. Je to tak?
Cenu volně prodejných léků určuje trh. Když si dnes zajdete do několika lékáren, stojí tyto léky různě. Ano, část volně prodejných může zdražit. Pro chronické pacienty jsou ale důležité léky na předpis. Ty jdou hlavně za pojišťovnou. A znovu říkám, systém zdravotní péče ušetří.
Řešíte, že kvůli těmto opatřením sílí kritika vlády? I od dřívějších příznivců?
Kritika je důležitá. Katastrofa by byla, kdyby vládu všichni chválili a za rohem si říkali něco jiného. Člověk se má nad čím zamýšlet a může hodnotit, co by mohl dělat lépe.
Nynější premiér Petr Fiala z ODS před volbami tvrdil, že nezvýší daně. A teď je vláda zvyšuje. Řeknete premiérovi, že veřejnost má pravdu, když mu to vyčítá?
Vláda má jednu obrovskou výhodu. Je to pět politických stran, které po roce a půl úzce a přátelsky komunikují. Zní to jako klišé, ale navzájem si pomáháme a podporujeme se. Nezažil jsem, že by nějaký ministr či strana navrhovali odvolání jiného ministra.
Zvládnete si do očí říct i to nepříjemné?
Slabostí naší vlády může být, že hledáme nejen řešení, které nám umožní vyhrát volby, ale i to, které umožní, aby se Česká republika měla dlouhodobě lépe. Nemůžeme uvažovat tak, že když se všechno prožere, utratí a rozdá, je to perfektní. Co potom naše děti a vnuci? Tak uvažovaly dvě předchozí vlády. A bolševici tak přemýšleli od roku 1945. Kdybych myslel jen na svůj volební úspěch, vezmu peníze, které jsem dal na postupné zvyšování počtu pediatrů, a každému dám milion. To by ale mělo jen krátkodobý efekt.
Vlastimil Válek
- Ministr zdravotnictví od roku 2021 se v oboru pohybuje celý život, už od dětství, protože jeho rodiče byli lékaři.
- Vyrůstal v komunistickém Československu, kdy režim diskriminoval věřící rodiny, mezi které Válkovi patřili. Při výběru profese tak měl podle svých slov omezený výběr. Rozhodl se proto pro radiologii, lékařský obor zabývající se zobrazovacími metodami.
- Profesní život spojil od roku 1985 s Fakultní nemocnicí Brno-Bohunice, kde se vypracoval v respektovaného odborníka. Je vedoucím Kliniky radiologie a nukleární medicíny a před jmenování ministrem působil i na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
- Na politiku se dal později, v roce úspěšně 2012 kandidoval jako nestraník za TOP 09 do zastupitelstva Jihomoravského kraje. O rok později do TOP 09 vstoupil a v letech 2017 a 2021 za ni byl členem Poslanecké sněmovny. Zkušenosti ve vysoké politice získával jako předseda poslaneckého klubu a stal se také místopředsedou strany.
Nedostatek pediatrů i dalších lékařů označujete za jeden z největších problémů našeho zdravotnictví.
Ano, to je strašně důležité. Už jsme to začali řešit. Chtěl bych všechny upozornit na web Nedostupná péče. Pokud nemůžete sehnat lékaře, vyplňte tam formulář. Jeho prostřednictvím ministerstvo tlačí na pojišťovny, aby vám ho sehnali.
Jaké lékaře je největší problém sehnat?
Praktického lékaře pro dospělé, na druhém místě pro děti a na třetím dětského psychologa a psychiatra. Proto jsme navýšili rozpočet na 820 milionů korun pro tyto obory. Letos se do přípravy zapojí 150 mediků, kteří pak budou atestovat jako praktičtí lékaři, 80 jako dětští praktičtí lékaři a zhruba 10 jako dětští psychiatři. Vytvořili jsme i kurz pro dětské psychology. V příštím roce budou počty stejné, možná vyšší. Omladíme tím i tu stárnoucí generaci.
Máte vymyšleno, jak zajistit, aby mladí nakonec neodešli do Německa? Nebo aby byli ochotni odejít do regionů a nezůstávali ve velkých městech?
Tito lékaři neodchází do Německa, na to máme data. Odcházejí především lékaři z pohraničí a na to je řešením mezistátní spolupráce. Mladí lékaři nám odcházejí kvůli administrativně složitému předatestačnímu vzdělávání. To zjednodušujeme a elektronizujeme. Máte ale pravdu, že potřebujeme lékaře dostat tam, kde je jich nedostatek. Stížnost na našem webu vyplnilo asi devět tisíc lidí, z toho tři tisíce z Moravskoslezského kraje, 800 z Libereckého.
Jak tedy budete mladé lékaře motivovat, aby nezůstali ve městě, kde studovali, ale odešli třeba právě na Liberecko?
Už jsme zahájili debatu s pojišťovnami, příští rok to chci předložit parlamentu. Chceme, aby pojišťovny měly větší kompetence, kde lékařům nabízet místa. Teď je to tak, že jste z Prahy a chcete v ní dělat třeba soukromého alergologa. Nikdo vám neřekne ne. Přitom v Praze a Brně je největší počet soukromých lékařů na počet obyvatel. Vídeň, Paříž, New York jsou daleko za nimi. To jsou tvrdá data od Ladislava Duška, ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Pojišťovna nemá nástroj, aby řekla, že v Praze už máme alergologů dost, i když s alergology jsem dal zrovna hloupý příklad. Prostě aby pojišťovna mohla říct, že potřebuje, abyste nastoupil třeba v Moravskoslezském kraji.
V žádném případě ale nepřipustím umístěnky jako za bolševika. To by bylo peklo. Musí fungovat ekonomické stimuly. Měl jsem schůzku s mladými praktickými lékaři ze Zlínska a Královéhradecka. Zjišťovali, proč si absolventi ty regiony nevybírají.
Protože by tam neměli tolik peněz?
Na prvním místě byly obavy. Na fakultách se učí moderní medicínu, která vyžaduje laboratoře a špičkovou techniku. Proto chci podporovat něco jako sdružené praxe. Představte si to jako maličkou polikliniku, ve které budou dva pediatři, tři praktičtí lékaři, laboratoř, ultrazvuk nebo rentgen a třeba další lékaři. Mohou spolu konzultovat nebo se zastupovat. Chceme lépe hradit výkony v těchto sdružených praxích. Taky chci, aby lékař ze sdružené praxe měl možnost jeden den v týdnu být v nemocnici.
Doba, kdy byl doktor v každé vísce se sto obyvateli, je nenávratně pryč. Medicína technologicky postupuje a není v našich možnostech vybavit v každé vesnici ambulance. Není ale ani možné, abychom měli regiony, kde není péče dostupná vůbec.
