Na místě dnes již opuštěného vepřína by měl v příštím roce vyrůst rozsáhlý památník. Ten bude připomínat osudy Romů, kteří zemřeli v koncentračním táboře zřízeném v roce 1940 protektorátní vládou na okraji obce. V pátek došlo k jednomu z posledních kroků potřebných pro úspěšné zboření a následnou výstavbu památníku - předání staveniště.
Za železnou branou vepřína se na úvod akce rozezněla česká a následně romská hymna. Mezi účastníky akce se objevili pamětníci, aktivisté i politici. "Na dnešní den nikdy nezapomeneme. Je zásadním milníkem pro romskou historii," řekla mluvčí Muzea romské kultury Karolína Spielmannová. Kvůli bezpečnosti je však páteční zahájení pouze symbolické, do areálu prasečince firma bagry zaveze až příští pondělí.
"Vepřín je skvrnou postavenou na místě lidského utrpění. Demolice je důsledkem boje o lidskou důstojnost, o uznání genocidy Romů a Sintů na našem území. Jsem šťastná, že se to podařilo a můžeme zahájit zbourání ostudy, kterou si česká společnost od doby nacismu nesla až do sedmdesátých let," pronesla ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová.
Podle ministra kultury Martina Baxy (ODS) se vepřín v Letech stal symbolem temné minulosti, jejíž stopy zůstaly v Česku kvůli nedůstojným debatám politiků. "Šlo o popírání i pokusy umenšit míru utrpení obětí terminologickým čarováním s pojmy, jako jsou koncentrační nebo pracovní, až po otevřené útoky extremistů. Právě dnes to symbolicky končí," řekl Baxa a za dlouhé čekání na demolici se přeživším i jejich rodinám omluvil.
Mezi řečníky vystoupila i předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09), podle které za problémy s demolicí stály mimo jiné i rasové předsudky, které ve veřejném prostoru šíří i veřejní činitelé. "K takovému jednání opakovaně došlo i v poslední době. Jde o něco nepřijatelného a odsouzeníhodného," uvedla šéfka dolní komory.
Mezi návštěvníky vepřína se objevil i předseda výboru pro odškodnění romského holokaustu a potomek obětí Čeněk Růžička, který ocenil zásluhu vlády Bohuslava Sobotky, která o odstranění budov vepřína v roce 2018 rozhodla. Upozornil také na vznik romského centra v Praze, které by se mělo otevřít 1. března příštího roku. Podle Růžičky by místo mělo prezentovat nejen hmotnou a duchovní kulturu, ale také sbližovat většinové občany a Romy a motivovat k otevřené diskusi.
"Chtěl bych poprosit zdejší politiky, aby ze státního rozpočtu podpořili dofinancování pražského centra Romů a Sintů," obracel se Růžička směrem k přítomným politikům. Nové místo romské kultury by se mělo otevřít v Dejvicích.
V Letech umíraly hlavně děti
V prvních letech fungování tábora tvořili Romové a Sintové asi 15 procent zajatců. Počty vězněných vzrostly v březnu 1942, kdy vláda přijala nařízení o preventivním potírání zločinnosti. Díky němu bylo možné libovolně dlouho věznit lidi, kteří podle nacistických pseudovědeckých teorií ohrožovali společnost nepřizpůsobivým chováním.
Následně vláda přijala také výnos o potírání takzvaného cikánského zlořádu, který v protektorátu zahájil rasové pronásledování Romů i lidí částečně romského původu.
V srpnu roku 1942 se zařízení v Letech proměnilo na cikánský tábor, do kterého nacisté umisťovali celé rodiny. Vězni pracovali v kamenolomech, pomáhali se stavbou silnic, obdělávali pole nebo vypomáhali v lesích. Kvůli malým přídělům jídla a vody, nedostatečné hygieně, silné únavě a překročení kapacity tábora vypukla v Letech smrtící epidemie břišního a skvrnitého tyfu.
V prosinci 1942 rozhodl šéf SS Heinrich Himmler o přesunutí 540 romských vězňů do koncentračního táboru v Osvětimi, kde většina z nich zemřela. Podle historických pramenů prošlo táborem 1308 osob a zemřelo v něm 327 lidí, přičemž 241 z nich byly děti mladší 14 let.
O táboře smrti se za komunismu nemluvilo
Hrůzy, které museli Romové v letském táboře zažívat, popsal jako první v roce 1972 historik Ctibor Nečas. Jeho práce však pozornost české společnosti nezískala. V roce 1981 sepsal příběhy obětí a v roce 1987 vydal knihu Andr'oda taboris: Tragédie cikánských táborů v Letech a v Hodoníně, ve které zveřejnil zrekonstruovaný seznam vězňů.
Nečasova práce pak inspirovala k sepsání vlastních vzpomínek Boženu Flegrovou, která se stala obětí nacistické perzekuce a během věznění v táboře přišla o vlastní dítě. Autobiografie dnes již zesnulé oběti s názvem Návrat nežádoucí se stane nedílnou součástí stálé expozice, kterou Muzeum romské kultury v novém letském památníku zřídí.
Navzdory tomu, že v Letech umírali lidé, vznikla na místě tábora výkrmna prasat a o osudech obětí, kteří tamním zařízením museli projít, se ve veřejném prostoru až do sametové revoluce nemluvilo.
Na činy, kterých se nacisté v Letech dopouštěli, upozornil až americký historik s českými kořeny Paul Polansky, který shromáždil příběhy obětí ve své knize Tábor smrti Lety: Vyšetřování začíná. "Autor měl pocit, že objevil dosud nepoznané téma navzdory tomu, že se mu již v minulosti věnoval Ctibor Nečas. Přesto až jeho texty, jež zveřejňoval s jistou nadsázkou, probudily českou společnost z letargie," vysvětlila ředitelka Muzea romské kultury.
V roce 1995 vznikl asi 300 metrů od vepřína památník, úvahy o vytvoření důstojného pietního místa na pozemku bývalého koncentračního tábora však přišly až po necelém čtvrtstoletí. Vláda se v roce 2018 rozhodla budovu zemědělského podniku společnosti Agpi, ve které měla firma na 13 tisíc prasat, odkoupit za 450,8 milionu korun.
V červnu 2020 architektonickou soutěž na podobu pietního místa vyhráli tvůrci z ateliéru Terra Florida a Atelieru Světlík. Předpokládané náklady na stavbu se podle Muzea romské kultury pohybují okolo 100 milionu korun a peníze na ni Česko získá z více zdrojů. Hlavní část rozpočtu bude hrazena z norských fondů.
