Úřad vlády má z rozhodnutí finančního úřadu vrátit 551 milionů korun určených na technické zajištění českého předsednictví Evropské unie v roce 2009. Skutečné náklady totiž byly třetinové a na víc než půl miliardy se vyšplhaly úmyslným předražením zakázek, za něž soud předloni poslal do vězení pravomocně devět lidí.
Státní správa se proti rozhodnutí odvolala, ale verdikt potvrdilo i finanční ředitelství, které navíc poukázalo na skutečnost, že zakázka byla zadána v rozporu se zákonem přímo firmě Promopro, aniž by se konalo výběrové řízení.
Úřad vlády pak sumu sice zaplatil, ale současně podal žalobu k Městskému soudu v Praze, v níž požadoval aspoň snížení pokuty o 163 milionů korun, což byla skutečná hodnota vykonaných prací během předsednictví. "Tato suma byla použita v souladu se smlouvami a pro naplnění účelu veřejné zakázky," uvedl úřad v žalobě s tím, že je sám v dané kauze poškozený. A upozornil, že byl za stejnou věc potrestán dvakrát, neboť dostal pokutu 1,2 milionu korun také od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Městský soud v Praze však žalobu zamítl s tím, že má úřad zaplatit celou částku, protože pokuta není stanovena na základě způsobené škody, ale na základě sumy peněz vydaných v rozporu se zákonem.
Soud nemá řešit vnitřní spory státu
Úřad vlády se ovšem s rozhodnutím nesmířil a podal kasační stížnost k Nejvyššímu soudu, který však dospěl k nečekanému výsledku - rozsudek městského soudu sice zrušil, ale úřadu nárok na vrácení peněz nepřiznal. Místo toho konstatoval, že městský soud se sporem neměl vůbec zabývat.
Důvod je zjednodušeně řečeno ten, že Úřad vlády o žádné peníze nepřišel - miliony se jen přelily z jedné státní kapsy do druhé. "Jde dokonce o převod v rámci jedné mocenské složky (moci výkonné)," vysvětlil soudce Vlašín. "Peněžní prostředky tedy neustále náleží jednomu subjektu (státu), a to bez ohledu na to, zda byl odvod proveden, či nikoliv," uvedl soudce a dodal, že správní soudy jsou od toho, aby chránily ostatní subjekty před nesprávnými rozhodnutími státu.
"Není úlohou správních soudů rozhodovat o řešení interních problémů či konfliktů uvnitř moci výkonné, kdy jednou ze stran je servisní organizace vlády a druhou orgány Finanční správy," uvedl v rozhodnutí Vlašín, byť připustil, že ve výjimečných případech, kdy se do konfliktu můžou dostat různé organizační složky státu, může nastat situace, kterou bude muset Nejvyšší správní soud rozhodnout.
Tento případ to však podle něj rozhodně není. Nejvyšší soud proto sice rozsudek Městského soudu formálně zrušil, zároveň však odmítl i žalobu Úřadu vlády, čímž celý případ definitivně skončil.
Soud navíc poukázal na skutečnost, že úřad o peníze fakticky nepřišel, neboť po jejich převedení požádal o mimořádné navýšení své kapitoly ze státního rozpočtu a stát mu kvůli tomu v roce 2016 poslal celkem 748 milionů korun.
135 milionů v Rakousku i vila v Ohrobci
Úřad vlády se v kauze Promopro pokouší dosáhnout náhrady škody také od již pravomocně odsouzených pachatelů. Podstatnou část sumy již soudy zablokovaly - kromě toho, že nechaly obstavit majetek odsouzených v řádu vyšších desítek milionů, tak již před sedmi lety zablokovaly rakouské soudy 135 milionů korun, které jeden z odsouzených poslal na zahraniční účty.
Vydání peněz zadržených v Rakousku nyní komplikuje složitá úřední procedura v rámci Eurojustu, tedy evropského orgánu pro justiční spolupráci. "V každém případě finanční prostředky jsou na předmětném účtu zajištěny nyní až do května 2019 (každý rok bylo zajištění prodlužováno) a do rozhodnutí o jejich vydání s nimi nikdo nemůže nakládat," uvedla mluvčí Městského soudu v Praze Markéta Puci.
Odškodnění přímo z majetku odsouzených zase komplikuje formální chyba, kterou při vymáhání udělal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Když požádal o jejich prodej v exekuci, přiložil k žádosti zkrácené znění rozsudku z ústního vyhlášení. V něm chybělo nejen odůvodnění, ale také přesné údaje o obžalovaných včetně adres nebo jména soudců, kteří verdikt vynesli. Soudy se proto musí obstavením a prodejem majetku znovu zabývat.
