Zrovna ten den, kdy si lidé na několika místech České republiky připomínali - v rámci akce Milionu chvilek pro demokracii - 50. výročí upálení Jana Palacha, sešla se letos v lednu v Děčíně poprvé skupinka místních u evangelického kostela. Když o několik měsíců později začaly protesty proti proti jmenování Marie Benešové ministryní spravedlnosti, už se tato skupinka rozrostla.
"Na malých městech je to také o odvaze lidí. V Praze se 20 až 30 tisíc lidí ztratí v davu, zatímco když si u nás stoupne na náměstí 200 lidí, tak je tam opravdu každý za sebe," říká Pavel Randák, který pořádá protesty v Děčíně, téměř nejsevernějším místě z těch, kde se protesty odehrávají.
"Odkaz Jana Palacha spočívá mimo jiné v tom, abychom nezůstali neteční a lhostejní. A v tom vidím i smysl dnešních protestů. Přišlo nám pokrytecké, kdybychom nic neudělali," vysvětluje Randák s tím, že v jejich městě má na poměrně velký počet protestujících vliv i situace na děčínské radnici. Vládne na ní primátor Jaroslav Hrouda z ANO, který se "proslavil" autem s SPZ "primator".
"Jeho chováním a vládnutím je mnoho lidí velmi nespokojeno," tvrdí Randák, který chce zorganizovat demonstraci i příští úterý, na kdy předseda spolku Milion chvilek pro demokracii Matěj Minář ohlásil celonárodní protest po celé zemi s výjimkou Prahy. Se snahou ukázat právě na důležitost protestů v regionech.
Do demonstrací se chtějí opět zapojit například ve Žďáru nad Sázavou, kde se organizace akcí ujala Veronika Černá. První proběhla už během oslav 100 let republiky a další pak na Palachovo výročí. "Viděla jsem, že nejsem sama, a navíc jsem cítila od lidí podporu, takže jsem věděla, že existuje skupinka lidí, která přijde a podpoří mě," uvedla.
Na první demonstraci přišlo odhadem kolem 180 lidí a na druhou, kdy šel pochod z náměstí k okresnímu soudu, už kolem 260.
Černá říká, že o smyslu protestů nemá pochybnosti. "Změny, které vedou ke ztrátě demokracie, bývají tak pozvolné, že ten moment, kdy byste si řekli, že je čas vyjít do ulic, by možná nikdy nepřišel. Mám strach, aby se naše společnost neocitla ve stavu uvařené žáby," vysvětluje s tím, že žába nestačí včas vyskočit z hrnce, pokud se voda ohřívá postupně. "Navíc si myslím, že mnoho lhostejných lidí začne přemýšlet, že se asi skutečně něco děje, když tolik jiných lidí protestuje," dodává.
Když jsem zjišťoval, kdo jsou vlastně lidé, kteří organizují mimo Prahu protesty proti premiéru Babišovi, poznal jsem několik úžasných lidí - mezi nimi i paní na videu, kterou jsem nahrál na Václ. náměstí. A která moc chválila @RESPEKT_CZ :) Více ve středu na @Aktualnecz pic.twitter.com/gDuCxD7Mqy
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) May 21, 2019
Jak bychom vysvětlili pasivitu našim dětem? ptají se další
Právě proto v úterý ráno vyrazila i na Václavské náměstí. Stejně jako Zuzana Ingrová z Vacenovic na Hodonínsku - malé vesnice na jihovýchodě Moravy, kde žije jen něco přes dva tisíce obyvatel, ale i tam lidé v minulých týdnech protestovali. "Hlavní motivace, proč jsem to chtěla udělat, bylo to, že jsem se styděla, že tímto naším směrem od Brna nikde nic nebylo. Jako by nám veřejné dění bylo úplně jedno," vysvětluje Ingrová, která má tři děti a nyní je na mateřské dovolené. Z Vacenovic ale nepochází, přistěhovala se do nich právě z Brna.
Má radost z toho, že přišlo kolem čtyřiceti lidí, stejně jako z toho, že se díky této demonstraci dala do řeči i s lidmi, kteří zůstali doma. "Většinou mi tvrdili, že se vůbec nezajímají o politiku, ale hlavně o svou rodinu a že se stejně nic v této zemi nezmění," popisuje svou zkušenost a vzápětí dodává, jak moc jí tato lhostejnost vadí.
"Já vím, že paní Benešová asi nebude odvolaná, stejně jako vím, že pan Babiš se asi nezastaví vůbec před ničím. Ale jedu do Prahy, protože chci, aby viděl, že existují lidé, které si nekoupí, kterým není jedno, co dělá. A musí cítit, že si nemůže dovolit úplně všechno. Mám tři děti a moc si přeji, aby žily v demokracii," vysvětluje své motivy.
Další organizátorkou demonstrací v této části země, a to jen kousek od hranic se Slovenskem, je Kateřina Múčková ze Strážnice, která po studiích pracuje jako zubní lékařka. "V případě první demonstrace, která byla v dubnu, jsem byla ještě v Brně. Ale 13. května jsem se už rozhodla uspořádat protest ve Strážnici a 28. května to chci zopakovat," avizuje Múčková, které se nelíbí, že se Babiš rozhodl jmenovat Benešovou jen krátce poté, co jej policie navrhla obžalovat v kauze Čapí hnízdo.
Ve městě s více jak 5 tisíci obyvateli se sešlo kolem 130 lidí, kteří nejdříve prošli městem a na náměstí si poté kromě projevů zazpívali Modlitbu pro Martu a státní hymnu. "Společně s manželem Martinem nás ze židle zvedl pocit, že se naše demokracie pomalu dostává někam, kde by být neměla. Zarážela mě také pasivita některých lidí a obava, že pokud dneska zaspíme, zítra se můžeme probudit v nedemokratickém státě. Jak to potom vysvětlíme svým dětem, až se nás zeptají, co jsme pro obranu demokracie udělali?" ptá se Múčková.
U nás se demonstruje jinak než v Praze
Na mateřské dovolené jsou momentálně dvě ženy, které svolávají demonstrace proti Babišovi a Benešové v Táboře, a to Eva Prošková a Lenka Greň. "Eva mi napsala SMS ve stylu: Lenko, neměly bychom svolat demonstraci? Ale vůbec nevím, jak to zvládnu. Udělám ohlášku a roznesu plakáty," popisuje Lenka s tím, že ona se ujala zvaní hostů a moderování.
Za pomoci dalších lidí se jim podařilo demonstrace svolat, jednu už loni k výročí 17. listopadu 1989 a další už jako protest proti Babišovi. "Nechci být součástí mlčící většiny. Byla bych ráda, kdybych na demonstraci jen přišla a neměla s ní práci, ale nakonec se to takto seběhlo," říká Eva Prošková, která jinak pracuje jako lékařka v místní nemocnici a jako dobrovolnice pomáhá Amnesty International. "Nikdo jiný prostě pořádání nezvedl, tak je to na nás," přidává se Lenka Greň, která v Táboře pořádá i různé vzdělávací akce.
Dvojice žen zároveň upozorňuje, že protest v jejich městě neprobíhá tak jako v Praze, kde například dav skanduje hesla proti předsedovi vlády. "U nás lidé nekřičí 'Babiše do koše' nebo že by moderátor volal 'Řekněme dost' a všichni mu odpověděli 'Dost'. To tedy neděláme. Spíš to stavíme na tom, aby promluvily zajímavé osobnosti a lidé získali nějaké nosné informace, nad kterými by se zamysleli. Nejsme tak úderní," říká Lenka Greň.
Když přijde řeč na to, jestli má smysl protestovat v demokratické zemi, když je navíc zřejmé, že ministryně pravděpodobně neodstoupí, obě reagují shodně - o smyslu protestů nepochybují. "Nehodlám přistoupit na to, že když jsme si jednou někoho zvolili, tak máme do dalších voleb mlčet. Každý stát by měl chtít aktivní občany. Myslím, že demonstrace mají vliv na aktivizaci lidí, ukazuje se také, že naše demokracie je zdravá a že se navíc demonstrace dají udělat poměrně snadno," odpovídá Lenka Greň. "Jsme také rády, že na rozdíl od Polska my zatím můžeme demonstrovat a nic nám za to nehrozí," dodává Eva Prošková.
Novopečený maturant organizátorem protestu
Mezi nejmladší organizátory protestů v místech mimo Prahu patří Jakub Veselý z Jilemnice, který před pár dny odmaturoval na místním gymnáziu. Na škole se také poprvé setkal do určité míry s politikou, protože vedl studentský parlament. K tomu, že uspořádá protest v Jilemnici, ho inspiroval vlastní učitel ze školy, který ho učil základy společenských věd a demonstrace pořádá v nedaleké Nové Pace.
"Šel jsem do toho, protože chci, aby se lidé nebáli vystoupit, na obou demonstracích byl prostor, aby mohl říci kdokoliv svůj názor," říká Veselý. "Dostatek aktivních a všímavých lidí je velmi potřeba," soudí a pochvaluje si reakci svého okolí na své jednání.
"Učitelé moji snahu podporovali, kamarádi se přímo zapojili do příprav, lidí přišlo kolem 140, což považuji za úspěch. Vlastně jsem se nesetkal s negativní reakcí," říká novopečený maturant, kterého moc potěšila i reakce rodičů. "Táta byl v roce 1989 na střední škole a do tehdejších studentských protestů se zapojil, takže vlastně kráčím v jeho stopách. A mamka moje snažení podpořila štrúdlem, který jsem rozdával místo koblih," usmívá se Jakub.
Protestovali i jen v pár lidech
Na některých místech protestovali třeba jen jednotlivci, jako například ve Zlatých Horách v Jizerských horách, kde se do organizování pustil Petr Kabelík, místní skaut, který před šesti lety získal ocenění za svou velmi činorodou činnost ve prospěch skautů, kterým se věnuje téměř třicet let.
"Bylo nás do deseti osob. Což ale není tak špatné, protože i ve větších městech v okolí se nesešlo o moc více lidí. "Lidé tady na okraji republiky mají pocit, že je zbytečné protestovat, že se tady nic nezmění, protože jejich život nikoho daleko v Praze nezajímá," míní Kabelík. On sám je ale přesvědčený, že protest určitě smysl měl. "Do politiky se jinak nemíchám, ale jako skaut cítím, že je třeba chránit svobodu. A já mám obavu, že je ohrožena," svěřuje se.
Nejmenším místem, kde lidé proti předsedovi vlády protestují, je vesnička Čilá na Křivoklátsku, která má pouze dvacet stálých obyvatel. Může se ale pyšnit tím, že tady například při parlamentních volbách v roce 2017 šli volit všichni lidé a nikdo nedal hlas levici. Protesty tady organizuje Eva Chmelová, která se po studiu Akadémie umení v Banské Bystrici rozhodla vrátit domů a věnovat se volné a užité tvorbě v oblasti textilního návrhářství a grafiky.
"Smysl protestů je podle mě ve viditelném vyjádření nesouhlasu. Stejně jako v osobním postavení se za vlastní názor," soudí Chmelová, kterou těší, že na demonstraci přišli i někteří lidé z okolí a další vyjadřovali alespoň na dálku sympatie. "A příští úterý se sejdeme opět," ujišťuje.
