Veronika Capáková pije kávu u svého cínoveckého Bistra na cestě. Do krušnohorské vesnice pověstné hustými mlhami a vytrvalými plískanicemi se přestěhovala před devíti lety. "Kamarád mi říká, že jsem majákem pro všechny v Cínovci a okolí," svěřuje se. Už čtyři roky pomáhá cestovatelům, kteří putují po cestách dálkového pochodu Stezka Českem.
Stezka vedoucí po obvodu státních hranic spojuje nejzápadnější a nejvýchodnější bod vlasti. Cesta se dělí na severní a jižní větev, celá trasa včetně alternativních stezek měří 2331 kilometrů. Průměrnému chodci trvá ujít jednu z větví měsíc. Letos by polovinu celé stezky mělo dokončit až tisíc lidí.
"Část stezkařů si chce ujasnit priority a nalézt sebe sama. Ale někteří si jen prochází hezká místa a putování vnímají jako čas strávený s přáteli nebo rodinou," vysvětluje zakladatel projektu Stezka Českem Martin Úbl.
Mnozí z nich by cestu nedokončili, nebýt pomoci Veroniky Capákové nebo jiných takzvaných trail angels, česky andělů stezky. Tito dobrovolníci zadarmo a ve svém volném čase nezištně pomáhají poutníkům. Nabízím jim třeba dobití elektroniky, přespání na zahradě nebo doplnění vody. Každý pomáhá, jak může a jak uzná za vhodné.
"Jsou to skuteční andělé na cestách. Často díky jejich pomoci dorazíte do cíle," říká Úbl. Letos na trase pomáhá 120 takových andělů. Jsou mezi nimi rodiny s dětmi, senioři i mladí lidé.
Většinu z nich během svého putování po stezce navštívil zedník Kamil Funiok z Aše. Původně si myslel, že půjde vytvořit modelový příklad trail angela. "Jenže jednotná šablona není. Mají společné jen jedno jediné. Všichni jsou spjatí s kreativním odvětvím. Najdete mezi nimi sochaře nebo malíře," všímá si Funiok.
Sám sebe nazývá Potulným nádeníkem. Jeho způsob cestování je totiž netradiční. Po Česku cestuje bez peněz, nocleh a proviant si vždy odpracuje. Inspiroval se hochy, kteří v minulých dobách chodili do světa na zkušenou. Díky tomu měl možnost poznat velké množství dobrovolníků. O své cestě by rád jednou napsal knihu.
Zapomenutá zubní protéza
Část v ní by byla patrně věnovaná i Veronice Capákové, která se andělem stala v roce 2020. Do té doby o nich nic nevěděla, i když většinu času trávila na Cínovci, kudy Stezka Českem prochází.
Hned první sezonu měla plno. Začátky provázela nevyřčená kritika od místních. Nezdálo se jim normální, že jí domů chodili cizí lidé. "Nerozuměla jsem tomu. Lidé se přece seznamují a propojují. Sousedé se báli, že mě stezkaři okradou. Jenže lidé s batohem, kteří šetří každý gram, přece nepotáhnou další věci," vysvětluje.
Rozsah pomoci se neustále proměňoval. Na začátku odvážela na čtyřkolce stezkaře na trasu, vařila hostům snídani nebo jela hledat ztracenou zubní protézu. Jeden čas mohli poutníci přespat ve stanu s podsadou. Letos hosté tráví návštěvu ve vlastních přístřešcích na zahradě nebo nocují v letní kuchyni, kde je rychlovarná konvice a možnost dobití elektroniky.
Letos první stezkaři přišli v dubnu, tradičně nejvytíženější jsou ale letní měsíce. "Musela jsem si nastavit hranice a naučit se říkat ne. Nemohu dělat všechno pro každého. Pár lidí nás považovalo za mama hotel. Někdo si podle příspěvků myslel, že bude spát u nás doma," vysvětluje Veronika a dodává, že nejlepší je ohlásit návštěvu dopředu pomocí telefonátu nebo zprávy.
Na fórech se sem tam objevují nářky trail angelů, kteří si stěžují, že lidé zneužívají jejich dobrosrdečnosti a překrucují původní význam andělů. Nevyužívají je jen v nejnutnějších případech, ale místa cíleně využívají, protože vědí, že tam budou smět být zadarmo a bude o ně postaráno.
Pomoc v krizi
Veronika Capáková špatné zkušenosti nemá. Hosté se stali její velkou inspirací a hlavním důvodem, proč každoročně pomáhá. Zásadní pro ni byla návštěva stezkaře Oldy, se kterým se setkala v jeho 70 letech. "Přišel na těžko se starou krosnou. Nic nepotřeboval, jen si chtěl sníst zásoby a ulevit zádům. Byl tady asi den a půl a vůbec jsem o něm nevěděla. Pak mi řekl, že až dojde do cíle, vrací se domů do Beskyd, kde bratra provede horami. Taková pohoda," vypráví Veronika.
Rozmanité příběhy stezkařů má nejraději. Založila si kroniku návštěv, do zelené knihy hosté zapisují své dojmy ze setkání. Veronika vzpomíná na pány s oteklými kotníky a odřenýma nohama. Na vyčerpané dívky, které se rozbrečely vděčností, protože pro ně měla připravený stan. Na stezkaře, který tři dny nikoho nepotkal a chtěl si jen popovídat.
Nebo na kluka, který omdlel v obývacím pokoji. "Měl na rameni několik dní klíště, které nemohl sám vyndat. Rameno mu navíc rozedřel popruh od batohu. Klíště jsem mu odstranila v obýváku a on z vyčerpání zkolaboval," popisuje. Okamžiky, které po stezkaře představují záchranu, často nevnímá. Nedokáže poznat, zda jsou lidé v nouzi, pokud se sami nesvěří.
Se stezkaři, kteří se zapsali do historie cínoveckých andělů, se setkává každý podzim. "Spolu s další trail angelkou sezveme věrné jádro z prvního a druhého roku. A hosty, kteří se otiskli víc než do stránek kroniky. Sejdeme se v letní kuchyni. Loni nás bylo přes dvacet." popisuje Veronika Capáková.
Potulný nádeník svatým Josefem
Na loňský sraz dorazil i Kamil Funiok, který v cínovecké chalupě oslavil dokončení severní stezky. Na cestu se vydal na začátku září, pouť dokončil koncem října. Letos v květnu se stal opět stezkařem, v nejvýchodnějším bodě republiky zahájil cestu jižní větví.
Dálkové trasy v Česku
Kromě Stezky Českem sdružuje trail angely i organizace Via Czechia. Projekt cestovatele, fotografa a publicisty Jana Hocka nabízí podobné trasy jako Stezka, poutníci mohou republiku přejít i středem Česka nebo ze severu na jih.
Z Kamilovy prvotní ideje obejít republiku vzešel nápad na navštívení každého trail angela. Ve facebookové skupině Stezka Českem se z počátku setkal s kritikou. V Kamilovi uživatelé viděli cestovatele s žebráckou holí. Veronika Capáková byla jednou z prvních první trail angelů, která se nádeníka veřejně zastala.
Kamil u ní v Cínovci posekal trávu na zahradě výměnou za jídlo. "Fandím mu. Někteří mu na začátku psali, že je to drzost chodit jen po trail angelech. Ale my andělé to děláme dobrovolně. Můžeme si dovolit nabídnout pomoc. A nic na oplátku nečekáme," zdůrazňuje Veronika.
Kamil dobrovolníky kontaktuje postupně podle jednotlivých etap. Pokud se do dne neozvou, nenavštíví je. Rozsah pomoci nechává na andělech. Zadání práce se různí. Na podzim nejčastěji štípal dříví, v létě převládá sekání trávy. "Už jsem žehlil, sbíral a vypeckovával švestky. Skládal dřevo, hrabal louku v lese nebo natíral náhrobní kámen. Trail angels mají různá povolání, někteří si mě vzali do práce," vyjmenovává Kamil.
V Rychlebských horách se dokonce stal modelem. Kamilova podobizna posloužila řezbářovi jako vzor Josefa do Betléma. Socha skončila kousek od Kamilova bydliště ve Františkových Lázních. "Je mi docela podobný," směje se nádeník.
Ďábel stezky
Spolu s batohem Bohoušem, pojmenovaném po sedlákovi, který ho na stezce pohostil, své putování letos dokončil koncem července. Náhodná pomoc od kolemjdoucích tvořila podstatnou část Kamilova putování. Po třídenním hladovění ho zachránil pár, který potkal před samoobsluhou, štamgasti v hospodách mu koupili polévku a bezdomovec Slávek se s ním podělil o jídlo.
Podle Kamila se putování řídí zvláštními zákonitostmi. "Vesmír ti štěstěnu dávkuje. Když ti něco dojde, dostaneš to. Ale musíš se chvíli trápit," tvrdí. Putování po Česku ho ale naplňuje. "Nejraději bych byl do konce života nádeník, běhal po republice a sekal trávníky. Po návratu ze severní větve na mě čekala šedivá a stereotypní realita. Na stezce je každý den jiný," vysvětluje Kamil Funiok.
Jednou by se chtěl taky starat o stezkaře. "Ale budu trail devil. Andělů je moc, je třeba vyrovnat síly. Stezkaři se mnou budou pít a pařit celou noc," plánuje budoucí ďábel stezky.
