Magistrát hlavního města má v plánu srovnat výškové úrovně přilehlého Mariánského náměstí na Starém Městě do jedné roviny, odstranit obrubníky i vyvýšený chodník a vytvořit zde bezbariérovou pěší zónu, přidat kašnu a lavičky a nakonec vysadit nové stromy i tam, kde v minulosti nebyly. Dnes jsou na vydlážděné ploše pouze dva, a to u vstupního schodiště do radniční budovy.
To by ale podle "státních" památkářů narušilo historický ráz místa. Vznikl spor, který vyústil v žalobu města na památkáře. Podobné neshody panují i jinde v Praze. "Říct 'sázejme stromy v centru města' je sice krásné, ale neskutečně zkratkovité," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Jaroslav Podliska, ředitel Národního památkového ústavu v Praze.
Je vhodné se za každou cenu snažit zachovat historický ráz na úkor vývoje města směrem k udržitelnosti či přístupnosti pro lidi, čímž pražští politici argumentují?
Je to poměrně složitá záležitost. My jsme v případě revitalizace Mariánského náměstí samozřejmě seděli s lidmi z města a docela dlouze jsme celou věc řešili. Byly tam části, které byly velice dobré a které jsme přijali, a části, o kterých byla dlouhá diskuse, ale nebylo něco, co bychom striktně zamítali.
Právě v těchto horkých dnech se například zdůrazňuje, že stromy v ulicích fungují jako klimatizace, pohlcují prach a prostředí města ochlazují. Co rozhoduje o tom, kde se mohou stromy vysadit a kde ne?
O tom rozhoduje jednak historické podloží, terén, podzemní inženýrské sítě, dopravní situace, urbanismus a právě historický ráz. Památková péče si uvědomuje, že zelená plocha má ve městě svoje místo, ale musí to být prodiskutované, musí mít svůj význam.
První klíčové kritérium je, že pod náměstími v centru města je inženýrská infrastruktura, strom zkrátka nemůže být zasazen na místě, kde nemá šanci přežít. To si politici ne vždy přiznají. V případě Mariánského náměstí to znamená, že když ho posázíme stromy, tak do tří let řada stromů odejde, protože by neměly prostor pro kořeny. A pak se v centru města často nacházíme v místech, která jsou z hlediska historického a archeologického vývoje velmi cenná. Čili pokud tam dáte strom, může jeho kořenový systém zničit památkovou hodnotu místa, která je nezanedbatelná.
To jsou faktory, podle nichž památkový ústav rozhoduje. I my si pochopitelně uvědomujeme, že je třeba velice citlivě zvažovat, kam strom dát a kam ne. Když se podíváme například na dobu před 15 lety, tak vidíme, že se stromy v centru objevují a že jsou povolované.
Na novém Mariánském jsme chtěli víc stromů. Památkáři ne. Dřív tu prý stromy nebyly a kazily by historický ráz. To je ale cesta do pekla. Takhle budeme mít po Praze historické kulisy, ve kterých nepůjde v době klimatické krize žít. Pravidla se musí změnit ve prospěch lidí. pic.twitter.com/3EKzEaCKfm
— Zdeněk Hřib (@ZdenekHrib) August 12, 2022
Můžete uvést konkrétní příklad?
Například na Betlémském náměstí nové stromy jsou a bylo poměrně složité pro ně najít pozice. Těsně pod dlažbou jsou totiž základy románského kostela Filipa a Jakuba a kořeny stromů by je zničily. My máme pochopení, ale zároveň zdůrazňujeme, že musíme zvážit, o jaké hodnoty tím zasazeným stromem můžeme přijít.
Další věc je, že zazelenit celé náměstí trochu odporuje urbanismu. Může nastat doba, kdy strom bude jediné řešení, ale já si troufám tvrdit, že historické centrum na tom není, co se týče horka, až tak špatně, na rozdíl od novějších brownfieldů. To jsou plochy, kde se teprve připravuje zástavba, a tam se počítá se zelení jako integrální součástí.
Řídíte se u podobných rozhodnutí nějakým klíčem, který by například stanovoval, že historický ráz některých míst se musí zachovat důsledněji než jiných? Historický ráz jaké doby se snažíte zachovat?
Praha je velice vrstevnatá. Je to takový sendvič historických stylů, slohů, které se vyvíjely v procesu trvajícím tisíc let. Každá ulička je specifická. Máte například dům, ve kterém je dole románský sloh, v přízemí gotika, v patře renesance, nahoře je baroko a interiéry jsou z 19. století. Toto je velká hodnota, kterou Praha má: mnohovrstevnatost.
Jedno z kritérií, kam strom dát, nebo ne, je urbanistická kompozice míst, kde architektura vytváří nějaký logický prostorový celek, kdy má každá věc na pohled svůj význam. Ale jsou i další kritéria, je to vícefaktorová záležitost. Říct "sázejme stromy v centru města" je sice krásné, ale neskutečně zkratkovité. My se chceme bavit se o tom, kde zeleň být může, snažíme se vytipovávat místa, která mají smysl, kam stromy patří, a kde to naopak město neskousne.
Takže je to individuální pro každou situaci, pro každé místo?
V centru určitě. Například na Smetanovo nábřeží stromořadí patří. Něco podobného je to na Vinohradech, tam některé ulice stromořadí mají a stromy, které tam dožijí, budou nahrazeny novými, protože urbanisté tento prostor komponovali již se zelení. Čili to jsou místa, kam stromy historicky pasují.
Na náměstí Jiřího z Poděbrad vznikne po nové úpravě téměř les (má být vysazeno 150 nových stromů, pozn. red.), ale chápali jsme potřebu velkého zazeleněného náměstí, byť místní kostel od významného architekta Jože Plečnika, který je naprosto jedinečnou evropskou památkou, by mohl být vidět o trochu víc, více vyniknout. Ale na druhou stranu stromy tam byly a jsou. Naopak si je nedokážu představit například v centrální části Staroměstského náměstí, to by změnilo charakter prostoru. Debatovali jsme i o Malostranském náměstí, kde jsme se s magistrátem domluvili.
Existují v Praze místa, kde byly stromy vysazeny, i když tam historicky nepatří?
To bych si musel projít agendu, ale myslím si, že ano. V dnešní době je památková péče možná pro některé příliš konzervativní, ale pro nás reaguje na potřeby města. Památková péče z principu konzervativní je, troufám si ale tvrdit, že v některých případech v centru, kde stromy najdete, je přesně ten kompromis, kde nám to nevadí, a vzrostlá zeleň je na daném místě přijatelná.
Mluvili jsme o tom, že v některých místech stromy ani technicky vysadit nelze, například kvůli příliš úzké ulici nebo podloží, kde jsou kabely, potrubí a podobně. Jsou stromy v květináčích či truhlících přijatelnějším řešením, byť experti poukazují, že nemají dostatek místa na kořeny, nemohou se tak rozrůst a jejich efekt je tak velmi omezený?
My památkáři máme ve svých řadách specialistky na zeleň nebo si zveme specialisty z jiných ústavů. Ve chvíli, kdy se odborníci shodnou, že jde o dočasné řešení - například u galerie nebo palácového dvorku, kde v teplejším období roku mají stromy v květináčích, na zimu je odvezou a na jaře zase vrátí -, to může sloužit jako funkční doplněk, který dotváří rámec prostoru.
Nicméně vzpomeňme na Prahu 5, kde před lety instalovali betonová koryta, která radnice nakonec dávala snad i zdarma, aby se jich zbavila, protože se naprosto nechytla. Nejenže byla monstrózní, utratily se za to peníze, ale hlavně tam nezapadla, což je to hlavní, co po zeleni chceme. Měli bychom přemýšlet tak, aby investice do zeleně měla smysl, aby stromy rostly a dělaly radost i dalším generacím.
Když výsadbu schválíte, řešíte, jaké druhy stromů na místě porostou?
Ano, o tom debatujeme. Vlastník pozemku nebo město přichází s návrhem, který je s námi konzultován. Mezi námi je skutečně erudovaný odborník na zeleň, jenž na základě návrhu diskutuje o vhodnosti výběru druhů. Ale projekty připravují zpravidla specialisté, takže se shoda většinou nalezne beze sporů. Obvykle se jedná o rostliny tradiční v našem prostředí. Byť se klima mění a objevují se i u nás druhy, které tu dříve nebyly, pro Prahu je typická lípa, dub či javor.
VIDEO: Proč Evropu sužují stále častější vlny veder
