Tento měsíc jste byl pracovně v Haagu. Čemu jste se tam věnoval?
Byl jsem tam na každoročním pracovním setkání generálních prokurátorů členských států Evropské unie, což je akce probíhající v přátelském duchu. U nás často hovoříme o nezávislosti státního zastupitelství, o čemž jsem si myslel, že to je náš postkomunistický syndrom. Ale s potřebou chránit nezávislost státních zástupců vystupují i lidé ze zemí, kde bych to nečekal. Zjistil jsem, že jsou na to velmi citliví i v tradičních demokraciích, jako je Německo, Španělsko, Lucembursko nebo Lichtenštejnsko.
Mají tam zkušenosti s tím, že by politici zasahovali do trestního řízení?
Ne, takhle výslovně to není. Ale když u nás byli opakovaně kolegové z Bavorska nebo ze Saska, tak od nich také zazněla možná obava z vlivu politické moci.
Z čeho jejich obava pramenila?
My na rozdíl od Německa v zákoně nemáme uvedeno, že ministr spravedlnosti může úkolovat nejvyššího státního zástupce, může mu dát pokyn. A já si velmi cením, že u nás taková úprava není. V Německu se to ale často neděje, protože když takový krok ministr spravedlnosti udělá, zpravidla na to politicky doplatí.
Pragmatický Blažek a politická rétorika
"Nejvyšší státní zastupitelství bude svoji působnost vykonávat přísně v souladu se zákonem a se svými pravomocemi a nepřipustím, aby konkrétní trestní věci byly nějakým způsobem ovlivňovány mimo působnost státního zastupitelství." To jste řekl, když jste v červenci 2021 nastupoval do funkce. Setkal jste se s pokusem ovlivnit trestní kauzu zvenčí?
Poctivě musím říct, že nesetkal. Se všemi ministry spravedlnosti jsme vycházeli velmi korektně. Všichni si byli vědomi toho, že není možné, aby ministr, ať už formálně, nebo v soukromém rozhovoru, naznačil, že by se nějaká trestní věc měla skončit tak či onak. Nemám žádné signály o tom, že by někdo přímo působil na konkrétního státního zástupce. A za sebe to zcela vylučuji. Platí to za celých třináct let, co působím na Nejvyšším státním zastupitelství. Pevně věřím, že politická kultura se u nás posunula.
Připomenu vám vaši další citaci. "Ta četnost mi nepřijde vhodná - ale otázku vhodnosti si musí ministr vyhodnotit sám. Dotazy byly osobní povahy. Týkají se osoby státní zástupkyně a toho, proč by mohla být podjatá. Odpovědi na ně my zaprvé nevíme, zadruhé to vůbec nebudeme komentovat." Takto jste pro Seznam Zprávy komentoval situaci, když vám ministr spravedlnosti Pavel Blažek loni poslal čtyři dotazy k trestní kauze, v níž figurovali jeho známí. To z jeho strany nebylo zasahování do trestního řízení?
Četnost podnětů byla poměrně vysoká, to klidně zopakuji. Na druhou stranu vždy ke každému podnětu ministra byla připojena interpelace konkrétního poslance. Vůbec nehodnotím, jakým záměrem byli poslanci vedeni, aby interpelovali ministra. Každopádně ministr se podle zákona zeptal nejvyššího státního zástupce, já jsem mu podle zákona odpověděl. Poskytl jsem mu pouze informace, které nemohly ohrozit trestní řízení. V jedné připojené interpelaci byla žádost o informaci osobní povahy (o dozorové žalobkyni, pozn. aut.), kterou jsem odmítl komentovat. Na takovou nemá právo ministr ani kdokoliv jiný.
Ale ministr přece neměl povinnost vám interpelace přeposlat. Mohl si sám vyhodnotit, že to není vhodné, a neposlat vám je, ne?
To mohl udělat, ano.
Když bylo v jednu chvíli zmíněné trestní stíhání jeho známých zrušeno, Blažek mluvil o "nespravedlivém zadržení a veřejném lynči". Tvrdil, že podle něho "systémové selhání represivních orgánů bude řešeno vrcholnými orgány veřejné moci". Pomáhá státnímu zastupitelství, když o něm ministr spravedlnosti takto mluví?
Není to výrok, který bychom slyšeli rádi. Ale ministr spravedlnosti je politik a my máme vůči politickým výrokům jistou imunitu. Jestli jeho výrok byl správný, na to se musíte zeptat ministra. Já jsem byl rád, že další dotazy k té trestní věci se už neopakovaly. Rozhodnutí o zrušení trestního stíhání bylo výsledkem standardního přezkumu. Naopak se jím dalo najevo, že státní zastupitelství pracuje tak, jak má, a že má své opravné mechanismy.
Není tím spíše nepochopitelné, že ministr takhle ostře mluví o standardním úkonu státního zastupitelství?
To je prostě politická rétorika.
Dodejme, že stíhání obou žen bylo obnoveno a později byly obžalovány. Každopádně se chci zeptat, jaký je pro vás Pavel Blažek coby ministr spravedlnosti partner?
Je velmi pragmatický. Řeší jenom problémy, které mají hlavu a patu. Na řadě věcí se domluvíme hned. Jako příklad dám novelu zákona o státním zastupitelství. Můj předchůdce Pavel Zeman se dlouho přel s tehdejší ministryní spravedlnosti Marií Benešovou o složení výběrových komisí, které by měly vybírat vedoucí státní zástupce. Byly tam debaty o poměru zástupců ministerstva a státního zastupitelství. My jsme se na této otázce dohodli asi za dvě minuty. Ústřední princip je, že vedoucího žalobce navrhne nejvyšší státní zástupce, respektive vrchní nebo krajský, a jmenuje ho ministr. A protože on má poslední slovo, nemusí mít ministerstvo většinu ve výběrové komisi.
"Vy mi dáváte"
Na začátku října Novinky.cz připomněly, že když vás vláda Andreje Babiše jmenovala, Zbyněk Stanjura a Markéta Pekarová Adamová avizovali, že pokud po volbách sestaví vládu, odvolají vás. Vadila jim vaše práce vojenského prokurátora za minulého režimu. Volby vyhráli, vládu sestavili a nikdo vás neodvolal. Jak si to vysvětlujete?
Silná prohlášení tady byla v politické oblasti od několika jedinců. Ale pro výkon mé funkce je mi partnerem ministr spravedlnosti, případně předseda vlády. A všechno ostatní mě zajímá jen jako informace, ale nikoliv jako apel k tomu, abych se těmto výkřikům při výkonu své práce přizpůsobil.
Jaké pro vás bylo nastupovat do funkce, když vám tehdejší potenciální vládní představitelé připomínali vaši komunistickou minulost a hrozili odvoláním?
Uvědomoval jsem si, že mám handicap. Ale bylo zajímavé pozorovat, že všechny zajímalo období v mém životě, které trvalo asi šestnáct měsíců. Všechno, co se dělo 35 let potom během mé práce ve státním zastupitelství, už nikoho nezajímalo, což bylo smutné. Když chcete hodnotit člověka, asi by se na něj mělo nahlížet komplexně, nikoliv optikou několika měsíců jeho života.
Od vojenské prokuratury na Nejvyšší státní zastupitelství
Igor Stříž (* 1964) je v historii samostatného Česka v pořadí šestým nejvyšším státním zástupcem, jeho předchůdci byli Pavel Zeman, Renáta Vesecká či Marie Benešová. Právě u Zemana působil deset let coby jeho první náměstek.
Pražskou právnickou fakultu absolvoval v roce 1986, začínal coby právní čekatel u vojenské prokuratury, později působil jako vojenský prokurátor. V té době byl členem KSČ. V roce 1994 se stal žalobcem u Krajského státního zastupitelství v Ostravě, v letech 1997 až 2007 byl náměstkem na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci.
Jak jste řekl, naprostou většinu svého profesního života jste pracoval v demokratické společnosti. Pracoval jste také s vědomím, že chcete odčinit to, že jste byl součástí represivního aparátu komunistického režimu?
Vy mi dáváte. Vždycky jsem se snažil svou práci vykonávat poctivě a žít poctivě i svůj život. Nemyslím, že by za mnou byla nezákonná rozhodnutí. Samozřejmě odborně se můžeme o mých rozhodnutích bavit, ale vědomě jsem nikdy ze své profesní působnosti nevystoupil.
Působení spojuji spíš s ministrem než s vládou
Funkční období vám končí v roce 2028. Budete ho chtít naplnit?
Když jsem se při přípravě novely zákona o státním zastupitelství domáhal pro nejvyššího státního zástupce mandátu v délce deset let, tak jsem to nechtěl pro sebe. A nehodlám naplnit ani ten sedmiletý, který platí teď. Ale veškeré úvahy o mé budoucnosti nikomu dopředu sdělovat nebudu. První, kdo se o mých plánech dozví, bude ministr spravedlnosti.
Tak jinak. Budete chtít této vládě, jejíž mandát skončí příští rok po volbách, dát možnost, aby jmenovala nového státního zástupce?
Takhle se na to nedívám. Snažím se být apolitický nejen ve vztahu k výkonu své práce, ale k výkonu funkce nejvyššího státního zástupce obecně. Takže nerozlišuji, která vláda má koho jmenovat. Ale jsem připraven s ministrem spravedlnosti diskutovat o všech podmínkách, které se týkají výkonu mé funkce.
Takže byste chtěl pracovat jako nejvyšší státní zástupce za vlády, která vzejde z příštích voleb?
Myslím, že to je příliš dlouhý časový horizont. To je ještě v nedohlednu.
Ale rok přece není tak dlouhá doba.
Takhle jsem o tom skutečně nepřemýšlel. Kdyby se zítra změnil ministr spravedlnosti, tak se pokusím s ním najít společnou řeč a vysvětlit mu své priority. Pokud bychom se neshodli, pak bych uvažoval o nějakém kroku. Stejně jako by mi jakýkoliv ministr spravedlnosti přikazoval věci, které jsou pro mě nepřijatelné. Takže své působení spíše spojuji s osobou ministra než s působením vlády.
Jedna věc jsou politické kulisy, ve kterých byste vykonával funkci. Druhá věc je fyzická a mentální kondice. Jak se v tomto ohledu cítíte?
Nedávno jsem oslavil šedesáté narozeniny. Je to vyčerpávající práce. To bych rád vzkázal všem lidem, kteří si myslí, že je to jenom nějaké papalášství. Ale zkušenost, kterou se státním zastupitelstvím mám, ještě mohu zúročit v jeho rozvíjení. Jsem obklopený výbornými lidmi, kteří mi pomáhají soustavu sunout kupředu. Takže nemyslím, že bych byl absolutně vyčerpaný. Ale pokud budu na sobě pozorovat, že jsem mentálně ustrnul nebo že už nejsem schopen si zapamatovat cestu na toaletu, tak to bude pro mě signál, abych z toho vyvodil důsledky.
Druhá část rozhovoru vyjde na Aktuálně.cz v následujících dnech.
Mohlo by vás zajímat: Ministr spravedlnosti Pavel Blažek v pořadu Aktuálně.cz Spotlight
