"Svoji činnost omezil výlučně na přehodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně nebo na dovozování vlastních úvah z podkladů v obsahu spisu, které nikdy jako důkazy nebyly provedeny. Takový postup zcela mimo zákonem stanovená pravidla je možno označit za zjevný projev libovůle." Tohle napsal Nejvyšší soud k široce medializovanému rozsudku nad mužem, který za dva roky znásilňování nevlastní dcery dostal podmínku. Vy jste v této věci nepodal dovolání, protože jste pro to nenašel zákonný důvod. Jak to že není možné podat dovolání proti rozsudku, který je nezákonný?
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který má stanoveny přísně formální důvody pro jeho podání. V tomto případě přicházely v úvahu dva důvody. Jednak výše trestu, ale tam já mohu podat dovolání, jen když je trest uložen mimo zákonné hranice trestní sazby. A to se nestalo, za znásilnění lze uložit podmíněný trest.
Druhý možný důvod je přezkoumání skutkových zjištění podstatných pro naplnění znaků trestného činu, tedy pro otázku viny, nikoli trestu. Nám zákon umožňuje podat dovolání, pokud je hodnocení důkazů v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Když postrádá elementární logiku, prostě je v rozporu se "zdravým rozumem". A to se také, pokud jde o posouzení viny, nestalo.
Zkoumali jsme všechny možnosti, protože ten rozsudek se nám nezdál správný a zákonný. Ale zkrátka jsme cestu nenašli. A já nechci ustupovat veřejnému tlaku, abych podal dovolání, když naprosto jistě vím, že mi ho Nejvyšší soud odmítne. Ale dostali jsme k vyjádření stížnost pro porušení zákona, kterou zpracoval ministr spravedlnosti. Jeho argumenty jsme podpořili, některé jsme možná rozšířili. A Nejvyšší soud tuto stížnost shledal důvodnou.
Ano, jeho rozhodnutí, jehož část jsem citoval, je ale akademické. Nic se nemění na tom, že pachatel dostal podmínku. A sám jste říkal, že to není správné.
Upřímně řečeno uložení trestu je tak složitá věc, že nenajdete pět lidí, kteří by se shodli na tom, jak ten trest má být vysoký.
Ale vy i Nejvyšší soud jste se shodli, že podmínka v této věci správná není.
Ano. Ale vy se na to díváte očima poškozené. To je součást moderní doby, že dáváme přednost právům a zájmům oběti. To je v pořádku, ale také je třeba se na to dívat očima pachatele. Zájem pachatele a oběti trestného činu je potřeba vyvažovat. Ministr svou stížností pro porušení zákona nemůže zhoršit postavení pachatele a já to mohu dovoláním učinit pouze za těch podmínek, které mi dovolí zákon.
U daňového úniku na Čapím hnízdě chyběl úmysl
Letos jste také nenařídil prověrku odložení reklamní větve kauzy Čapí hnízdo, kde bylo podezření na daňový únik. Něco vám nyní přečtu. "Soud opakuje, že za situace, že nebyl zcela jednoznačně prokázán rozsah plnění, ani naplnění účelu smlouvy k uznání daňově účinných nákladů nestačí. Pojetí žalobkyně (společnosti Agrofert) by totiž vedlo k tomu, že by daňové subjekty mohly krátit daně částkami za zcela nejednoznačné plnění. Takové pojetí je však zcela v rozporu se zněním a účelem zákona o dani z příjmu." Takhle rozhodl správní soud, který Agrofertu doměřil daň. Takže k daňovému úniku reálně došlo, ale vy jste ho nestíhali. Jaký to dává smysl?
Rozdíl mezi správním nebo daňovým řízením a trestním řízením je věc, která se označuje jako subjektivní stránka. Zkrácení daně je úmyslný trestný čin a my musíme takový úmysl fyzické nebo právnické osobě dokázat, což finanční úřady nemusí. Přestože jsem nakonec kontrolu v této věci nenařídil, tak se u nás probírala velmi pečlivě. Měli jsme k tomu poměrně velkou poradu. Došli jsme k závěru, že tam nelze subjektivní stránku prokázat. A nemluvím teď jen o panu Babišovi, ale o všech potenciálních pachatelích.
Co se tedy musí odehrát, aby trestní orgány mohly postihnout daňový únik?
Musí tam být jednání, které evidentně směřuje ke zkrácení daňového plnění. Musí být zjevné, že ten člověk ví, že daň měla být větší, než jaká byla ve skutečnosti odvedena. Dneska všichni účetní hledají daňovou optimalizaci, jak se tak hezky říká. Ta je mnohdy na hraně trestného činu. Ale my musíme prokázat úmyslné jednání, v jehož důsledku došlo ke krácení daně.
Jste si jistý, že by stejně postupovali žalobci v případě, kdyby se nejednalo o firmy Andreje Babiše, tedy bývalého premiéra a nyní předsedy nejsilnějšího opozičního hnutí?
Tuhle myšlenku vůbec nechci připustit. Tedy že jen proto, že tam figurovala nějaká osoba, by státní zastupitelství postupovalo jinak. To odmítám. Samozřejmě jsem slyšel od různých daňových poradců, že jiní lidé by za to byli odsouzeni. Říkal jsem řediteli našeho trestního odboru, že podle daňových poradců to je jasné. Ale on mě upozornil, že u nás je řada případů, které dopadly stejně jako Čapí hnízdo, jen se o nich tolik nemluví. Skutečně to visí na vlásku hodnocení subjektivní stránky a důkazů pro její prokázání.
"Nárůst úmrtí po fentanylu je alarmující"
V poslední zprávě o činnosti státního zastupitelství jste upozornili, že v loňském roce skokově narostl počet obětí v důsledku užití drogy. Co za tím nárůstem stojí?
Za tím stojí převážně fentanyl. Aplikuje se náplastí na kůži, takže se velmi těžko odhaduje množství, které do sebe člověk dostane. V tom je fentanyl velmi zrádný. Navíc se dostává do ruky stále mladším uživatelům.
Hrozí, že se v Česku začne fentanyl nekontrolovaně šířit?
Nemyslím si to. Z hlediska drogové kriminality nedosahujeme objemů, které mají přístavní státy. Přes ty proudí obrovské množství drog, k nám se dostane jenom minimální část. Na území České republiky určitě není těžké sehnat drogu, ale neřekl bych, že nám hrozí drogová epidemie.
Takže ta úmrtí v důsledku užívání fentanylu nejsou začátkem trendu?
Je to určitě alarmující, právě proto jsme to do zprávy dali. Budeme to dál sledovat. Ale není to věc, která by se dala řešit jenom trestním právem. Protidrogová politika je komplex všech možných opatření, kdy represe je jedním z nich, a to až na samém konci.
Dezinformace jako válečný nástroj
Ve zprávě také uvádíte, že narostl počet znásilnění ze 399 na 437. Analyzovali jste příčiny? Zda objektivně přibývá těchto deliktů, nebo ho oběti více hlásí?
To je otázka spíše kriminologického rázu, na kterou nejsem schopný odpovědět. Ale společnost se na sexuální delikty dívá stále kritičtěji, více se o nich mluví. A ženy možná přestávají mít ostych takovou věc oznámit. Chápu, že pro ně musí být traumatizující, aby to chodily hlásit. Je také pravda, že policie se na to více zaměřuje. Minimálně v tom ohledu, že zpravidla jsou vyšetřovatelkami takových deliktů ženy, aby komunikace mezi nimi a obětí byla lepší. Nicméně v této oblasti je pořád co zlepšovat.
Ale stále přetrvává, že nejčastějšími pachateli znásilnění jsou partneři nebo někdo, koho oběť zná. Neroste nám kriminalita typu, že z parku vyskočí nějaký špinavý chlap, který nicnetušící dívku znásilní. Takových případů moc není. A pokud jsou, tak jsou nepřiměřeně medializovány, protože to je atraktivní příběh.
"Nejvyšší státní zastupitelství považuje trestné činy z nenávisti za velmi nebezpečnou oblast kriminality, protože její značná část je z povahy věci latentní a významně odráží celospolečenskou atmosféru. Bude zapotřebí se postihu tohoto druhu trestné činnosti v budoucnu intenzivně věnovat," uvedli jste také ve výroční zprávě. Jakým způsobem se tomu budete věnovat?
Snažíme se velmi pečlivě oddělovat svobodu slova od jejího překročení. Je to velmi složité i pro právníky, natož pro běžnou populaci, když někdo nevybíravými slovy kritizuje vládu, sněmovnu nebo politiky obecně. A k této protivládní, antipolitické, nebo dokonce antisystémové kritice se přidává hodnocení konfliktu na Ukrajině nebo protižidovská hesla v souvislosti s konfliktem v Gaze. Že se tu nedovoleně napadají lidi pro národnost nebo náboženství, to tady bylo vždy. Ale akcentem na Ukrajinu, Izrael nebo Palestinu se častěji objevují momenty, které překračují hranici trestnosti.
Od vojenské prokuratury na Nejvyšší státní zastupitelství
Igor Stříž (* 1964) je v historii samostatného Česka v pořadí šestým nejvyšším státním zástupcem, jeho předchůdci byli Pavel Zeman, Renáta Vesecká či Marie Benešová. Právě u Zemana působil deset let coby jeho první náměstek.
Pražskou právnickou fakultu absolvoval v roce 1986, začínal coby právní čekatel u vojenské prokuratury, později působil jako vojenský prokurátor. V té době byl členem KSČ. V roce 1994 se stal žalobcem u Krajského státního zastupitelství v Ostravě, v letech 1997 až 2007 byl náměstkem na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci.
Pokládal jste si otázku, z čeho verbální delikty z nenávisti pramení?
Je to společenským neklidem, který je vyvolaný celkovou atmosférou ve světě, nejen v České republice. A to jsme na tom ještě podstatně lépe než ostatní země, kde se k tomu přidává ještě problém s nezvládnutou migrací. Svoboda slova u nás je velmi široká. Rozhodně nesouhlasím s tvrzením, že bychom ji jako orgány činné v trestním řízením omezovali. Nepostihujeme a ani nechceme postihovat šíření dezinformací. Byť je to regulérní válečný nástroj, který se používá věky. Ale my to nechceme potírat trestním právem, protože si nemyslíme, že je to správná cesta.
Pokud označujete dezinformace za válečný nástroj, tak by se měly postihovat, ne?
To by musely dosahovat intenzity vlastizrady nebo sabotáže, což se u nás zatím neděje. My nemáme ani definici toho, co je to dezinformace.
V trestním zákoníku přece dezinformace odpovídá šíření poplašné zprávy.
Může odpovídat. Ale automatické spojení mezi dezinformací a trestní odpovědností bych úplně neviděl. Tím nevyzývám lidi, aby psali dezinformační zprávy například o covidu. Protože máme případy, kdy byli odsouzeni lidé, kteří prohlašovali, že vás v nemocnici zabijí vakcínou proti covidu. To je zjevná poplašná zpráva, ale nerad bych to zahrnoval pod obecný pojem dezinformace.
"Věřím, že většina společnosti je soudná"
Nemám čísla, ale odhadem bych řekl, že počet dezinformací vyvolávajících nenávist vůči demokratickému zřízení v Česku roste. Co myslíte vy?
To asi musím souhlasit. Ale byl bych proti tomu, aby se trestním právem hledala hranice, co jsou hloupé řeči a co je dezinformace. Každopádně platí, že pokud někoho nabádáte k násilnému činu nebo v něm vyvoláte obavu z trestného činu, tak je to pořád trestné.
Když jsme mluvili o rozjitřené atmosféře, která je podhoubím pro verbální delikty z nenávisti, očekáváte, že se časem bude uklidňovat?
Chtěl bych být optimistou. Mám zatím nepodložený pocit, že atmosféra, která tu byla na začátku ruské agrese proti Ukrajině, se trošku zklidnila. A to je dobře. Snažím se nabádat státní zástupce, aby se věnovali pouze věcem s extrémní povahou. Nechceme stíhat každého, kdo něco napíše na sociální sítě nebo vykřikne. Trestní právo je posledním prostředkem k nápravě, proto by se nemělo nadužívat. V zásadě platí, že za verbální trestné činy by nikdo neměl jít do vězení.
Ale třeba dezinformátor Tomáš Čermák přesně kvůli tomu ve vězení sedí. Vyzýval k násilí vůči Ukrajincům a proti vládě, za propagaci terorismu dostal pět a půl roku.
V jeho případě to byla recidiva, povaha toho činu byla masivní. Proto jsem zvolil podmiňovací způsob, že by do vězení neměl nikdo jít.
Když podle vás nemá trestní právo být nástrojem pro určení toho, co je dezinformace, co by jím mělo být?
S dezinformací se nejlépe bojuje opakováním pravdy. Nejsem si jistý, jestli na to potřebujeme vládní nástroj, nebo státní úřad. Lidé pohybující se v oblasti, která je dezinterpretována, by prostě měli trpělivě vysvětlovat, jak je to ve skutečnosti. A věřím tomu, že soudná část společnosti si spíš vybere pravdivý obrázek, než aby naskakovala na lži a hlouposti.
Jste si jistý tím, jak velká část společnosti je soudná? Nepropadá stále více lidí bludům?
Věřím, že větší část společnosti je stále soudná. Ale když se občas dívám na některé typy majetkových podvodů, kdy virtuální bankéř vyláká z lidí desítky a statisíce korun, tak nad tím občas kroutím hlavou.
Mohlo by vás zajímat: Ministr spravedlnosti Pavel Blažek v pořadu Aktuálně.cz Spotlight
