Praha - Loni v lednu Vrchní soud v Praze uzavřel kauzu Promopro, když poslal pravomocně do vězení devět lidí, kteří připravili stát při zajišťování českého předsednictví v Evropské unii nejméně o 388 milionů korun. V rozsudku jim také přikázal uhradit škodu, respektive vydat peníze z neoprávněného obohacení.
V samotném vymáhání škody je už ale stát mnohem méně úspěšný. Úřad vlády, který je v případu jako poškozený, podle informací Aktuálně.cz zatím nedostal ani korunu. To i přesto, že soudy již před lety zablokovaly nejméně 135 milionů korun, které jeden z odsouzených poslal na zahraniční účty. A stejně tak soudy obstavily nemovitosti za desítky milionů korun.
Uvedených 135 milionů již sedmým rokem leží na účtu společnosti Deeside Service ve vídeňské pobočce rakouské Vontobel bank, k němuž měl přístup jeden z odsouzených Libor Veverka. Právě převod této sumy spolu s neobvykle vysokými zůstatky Promopro na tuzemských účtech odstartoval zájem Finančního analytického úřadu, který dal podnět k zablokování peněz. Jenže ty se Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (UZSVM) zatím nepodařilo získat zpět.
Obdobné řízení se nevedlo
Vydání peněz komplikuje právě to, že jsou v cizině, a vše tak musí projít složitou úřední procedurou. "Obdobné řízení se mezi Českou republikou a Rakouskem ještě nikdy nevedlo, takže nejde o žádný běžný postup," vysvětluje mluvčí Městského soudu v Praze Markéta Puci.
Právě Městský soud v Praze, který trestní rozsudek vynesl, kvůli tomu spolu s ministerstvem spravedlnosti jedná s Eurojustem - orgánem EU pro justiční spolupráci - a rakouskými soudy. "V současnosti řešíme s vídeňským soudem, na základě jakého právního titulu budou tyto finanční prostředky České republice vydány," říká Puci, podle níž by mohly peníze dorazit na přelomu roku.
"V každém případě finanční prostředky jsou na předmětném účtu zajištěny nyní až do května 2019 (každý rok bylo zajištění prodlužováno) a do rozhodnutí o jejich vydání s nimi nikdo nemůže nakládat," dodala.
Je tu ale ještě jedna možnost, a to odškodnění přímo z majetku odsouzených. Není přitom malý - jen například majitel Promopra Jaroslav Veselý má luxusní vilu v Ohrobci u Prahy v hodnotě desítek milionů korun, pozemky na Benešovsku či byt v Praze.
Vrchní soud loni v lednu navíc pravomocně rozhodl, že odsouzení mají uhradit 370 milionů korun. Nejvíce - 193 milionů - musí uhradit právě Veselý spolu s Vlastimilem Maxou, jehož firma NWCD ve skutečnosti organizaci předsednictví zajišťovala.
Nesprávná verze rozsudku
Jenže rozprodej vázne. Soudy sice již rozhodly o tom, že na nemovitosti i účty může být zřízeno soudcovské zástavní právo, a mohou tak být prodány v exekuci, ale Nejvyšší soud tato rozhodnutí zrušil kvůli formálním vadám.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových totiž k žádosti o blokaci majetku připojil zkrácené znění rozsudku z ústního vyhlášení. V něm chybělo nejen odůvodnění rozsudku, ale také detailní data o obžalovaných včetně jejich adres nebo to, kteří soudci verdikt vynesli.
Zatímco prvoinstančním i odvolacím soudům to k obstavení majetku stačilo, protože mělo i doložku právní moci a vykonatelnosti, Nejvyšší soud to po dovolání Veselého označil za nedostatečné.
Podle něj totiž musí být dokumenty v žádosti o exekuci formálně bezchybné. "Neobsahuje-li soudní rozhodnutí veškeré zákonem stanovené formální náležitosti, nelze na jeho základě nařídit výkon rozhodnutí ani tehdy, když je opatřeno doložkou právní moci a vykonatelnosti," uvedl Nejvyšší soud, když rozhodnutí soudů o zajištění majetku Veselého zrušil.
Rychlost soudů neovlivníme
Sám mluvčí Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Radek Ležatka tvrdí, že úřad se snaží co nejlépe hájit zájmy státu. Vypracování písemného rozsudku s odůvodněním totiž vrchnímu soudu trvalo osm měsíců, a tak použili zkrácenou verzi bez odůvodnění z lednového ústního vyhlášení.
"Na podkladě těchto návrhů všechny okresní a krajské soudy výkon rozhodnutí nařídily," poukazuje Ležatka. "ÚZSVM postupuje v řízeních s péčí řádného hospodáře, avšak může postupovat pouze s podklady, které má aktuálně k dispozici, přičemž nemůže ovlivňovat rychlost soudů při vyhotovování soudních rozhodnutí," dodává s tím, že zástavní práva tak jsou zřizována opětovně.
Mezitím soud paradoxně rozhodl o tom, že musí zaplatit sám Úřad vlády. Do státního rozpočtu poputuje 551 milionů korun za porušení rozpočtové kázně právě kvůli tomu, že platil předraženou audiovizuální techniku na zajištění předsednictví. Proti platebnímu výměru finančního úřadu se Úřad vlády odvolal k soudu, ale neúspěšně. Nyní čeká, jak dopadne kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
