Nastoupil jste na Úřad vlády jako nová posila do zatím jednočlenného týmu pro boj s dezinformacemi. Jak k této spolupráci došlo?
Se zmocněncem vlády pro dezinformace Michalem Klímou jsem se potkal ve Studiu ČT24, on tam byl krátce po svém jmenování jako vládní koordinátor, já jako expert. Tehdy mi říkal, že mu chybí lidi a že by dávalo smysl, abych pro něj pracoval.
To, co tady pan Klíma má dělat, je dost nová a unikátní role. Jde o kapacitu, po které jsme já spolu s ostatními odborníky volali roky. Čekali jsme několik měsíců, až vláda uvolní pracovní místa. Stalo se tak nejdříve v podobě dohod o provedení práce. Teď, od 1. července, ale vzniká oficiálně oddělení strategické komunikace na Úřadu vlády, kde budeme mít čtyři tabulková místa.
Malé kapacity jsou dle odborníků jedním z důvodů, proč boj s dezinformacemi pokulhává. Zůstanete tedy v týmu jen čtyři, stačí to?
Máme čtyři tabulková místa, zároveň nám na další dohody o provedení práce budou lidé pomáhat externě. Nad námi bude pan Klíma, který je zmocněncem pro média, dezinformace, ale vedle toho i právě koordinátorem pro strategickou komunikaci. Je tedy pověřen vybudováním systému pro strategickou komunikaci a následně ho má řídit.
Jste zaměstnán také pouze na poloviční úvazek jako pan Klíma?
Doteď pracuji na půl úvazku, od 1. července budu už státní zaměstnanec, takže na plný úvazek. Tým tedy pomalu roste a to, že nám budou přiděleny plné úvazky, je dost zásadní změna.
Co vaše nová pozice obnáší?
Kompetencí je hodně a lidí málo, tak trochu všichni musíme pracovat na všem. Moje odpovědnost je za dezinformace, která teď bohužel musí trošku ustoupit do pozadí, když se soustředíme na budování systému strategické komunikace. Systém by měl zahrnovat tři hlavní činnosti, analytickou, koordinační a komunikační. Tu analytickou část budu budovat také já.
Vy jste před časem vládu za její činy v boji s dezinformacemi hodně kritizoval, říkal jste, že nedělá dost, teď však pro ni pracujete. Přestanete teď poukazovat na nedostatky?
To, že teď sedím tady na Úřadu vlády, je ukazatelem, že se věci daly do pohybu. Kdybych si myslel, že se nic nezmění, pozici bych nevzal. Měl jsem i jiné nabídky, například pracovat pro EU, rozhodl jsem se ale jít sem právě proto, že jsem přesvědčen, že teď existuje politická vůle. Je to pro mě unikátní příležitost.
A co vás tedy hlavně přesvědčilo?
Hlavně vůle k vytvoření systému strategické komunikace. Po tom experti volají několik let. Na vládu půjde ke schválení koncepční dokument, který navrhne, jak by systém měl vypadat. Vláda taky jedná o přidělení rozpočtu pro naše oddělení právě na tyto aktivity, třeba na komunikační kampaně.
Jak velký by to měl být rozpočet?
Je to v jednání, já bych to nerad odhadoval.
A obecně, jak velké investice jsou do boje s dezinformacemi potřeba?
Investice jdou teď přímo na strategickou komunikaci. Minimální část půjde třeba na nákup analytických nástrojů. Většina na externí dodavatele, tedy sociologické agentury, po kterých budeme požadovat pravidelné výzkumy a informace o tom, co se děje ve společnosti. Další jsou investice na soutěžení a nákup mediálních a kreativních komunikačních agentur, které bude stát používat na komunikační kampaně.
Pan Klíma v rozhovoru pro Aktuálně.cz před několika týdny řekl, že stát v boji s dezinformacemi výrazně zaostává, a děje se tak protože je těžkopádný a nejde tady nic řešit rychle. Souhlasíte s ním i teď?
Myslím, že jde spíš o to, že toho stát s bojem s dezinformacemi moc nedělal. Existuje sice víc institucí, které se věnovaly monitoringu dezinformací, například Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, snaží se armáda a tak dál, ale nikdy to nepřešlo k zásadnějším krokům vedoucím ke snížení vlivu dezinformací. Pokud se něco dělo, tak to šlo z iniciativy nestátního sektoru.
Jak je ale možné, že v ostatních zemích to jde? Například ve Švédsku nebo ve Velké Británii, kde už mají instituce pro boj s dezinformacemi dávno.
V Anglii je oblasti strategické komunikace včetně boje s cizí propagandou zhruba stoletá tradice, a to od 2. světové války, takže je v dost unikátní pozici. Před námi jsou třeba Baltské země, které k tomu ale tlačí bezprostřední ohrožení. Věci, o kterých my jsme jen uvažovali, oni skutečně dotáhli.
Dále Švédsko či Francie teď investují do nových institucí, které dezinformace řeší. Česko je na stejné dráze, a to díky nové vládě, máme ale zpoždění za částí evropských zemí. Za to může hlavně předchozí vláda (premiéra Andreje Babiše (ANO) - pozn. red.), která byla neaktivní a tyto procesy spíš brzdila.
Nejvíce se dezinformace šíří právě na sítích. V našem rozhovoru před několika měsíci jste řekl, že ačkoli je dobře, že se za války v Česku v posledních dnech posunula hranice toho, co je přípustné na internetu, tak není nijak definovaná zákonem. Současně se Evropská unie snaží přijít se směrnicí o digitálních službách, která by uživatelům dala větší kontrolu nad tím, co si na sítích zobrazí. Myslíte si, že to je správný krok?
Činnost EU v regulaci sociálních sítí má ohromný dopad, sociální platformy se tím musí řídit, jenže v Česku o tom nikdo moc neví a nikoho to moc nezajímá. My na státní úrovni totiž sociální sítě moc regulovat nemůžeme. EU představila Akt o digitálních službách, který má delší historii a vytváří páky na sociální platformy, na mazání nelegálního obsahu. Teď je ale nejdůležitější Kodex pravidel o chování na sítích, který se týká dezinformací a který připravila místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová.
V tomto je EU hodně aktivní, jde to správným směrem, ale záleží, jak budou reagovat sociální platformy. Je škoda, že se Česko dosud do jednání nezapojovalo tak aktivně, protože v tom nemá ujasněnou pozici.
Který resort státní správy by měl být za boj s dezinformacemi odpovědný? Případně neměla by třeba vzniknout zvláštní agentura mimo státní správu, jako je například ve Švédsku Agentura pro psychologickou obranu, která se zaměřuje na boj proti propagandě z Ruska či Číny?
Myslím, že ideálně ano. Spíš než aby kompetenci nad dezinformacemi mělo jedno z existujících ministerstvech, měla by ji mít agentura. Dezinformace jsou nadresortní a mnohorozměrný fenomén, týká se školství i třeba financí. Není možné, aby je řešilo jen jedno ministerstvo. Na druhou stranu, v současné ekonomické situaci není reálné, aby vláda odsouhlasila vznik dalšího úřadu. Takže mi teď připadá nejjednodušší, aby to koordinoval Úřad vlády. Pokud by to fungovalo dobře, třeba by samostatná agentura ani nebyla třeba a na její vytvoření asi úplně tlačit nebudeme.
Přiznal jste, že od spolupráce s vládou vás hodně lidí odrazovalo, kde je pro vás meta, kdy si řeknete, že mělo cenu se do vládní snahy aktivně zapojit?
Metou by bylo, kdyby, až přijde krize podobná covidu či Ukrajině, která vyvolá v informačním prostoru chaos, byl stát schopen na ni aktivně a okamžitě reagovat a snižovat negativní dopady. V tu chvíli si řeknu, že to mělo smysl.
Ve spojitosti s dezinformacemi odborníci často hovoří o potřebě mediální gramotnosti, ta v Česku na školách není součástí osnov. V jiných zemích přitom vidíme pozitivní příklady. Třeba v Estonsku zavedli ve školách mediální výchovu už asi před 12 lety. Dnes se jim to vyplácí a odráží třeba v tom, že patří k premiantům v mediální gramotnosti. Česko je naopak ve druhé skupině zemí, které mají nižší stupně mediální gramotnosti. Budete s tím na vládě něco dělat?
Mediální gramotnost je naprostý základ, je to základ budování odolnosti člověka i společnosti vůči vlivu dezinformací. V Česku oproti Skandinávii nemáme tradici mediální výchovy. Naše mediální gramotnost je docela nízká, na druhou stranu vzdělávání se často v debatách používá jako univerzální odpověď na to, co dělat s dezinformacemi.
Problém je, že dopady změn ve vzdělávání budou vidět za dlouho a vyžaduje to hlubší reformu, což my z naší pozice určitě neovlivníme. Ale chtěli bychom podpořit aktivity neziskového sektoru, třeba organizace Člověk v tísni.
Britská vláda třeba poskytla veřejnoprávnímu médiu BBC téměř pět milionů liber na boj proti dezinformacím. Neměl by podle Vás stát motivovat veřejnoprávní média, aby se na boji s dezinformacemi podílela?
Nevím, jestli by vláda dala 5 milionů jen tak na cokoliv. Silná a nestranná veřejnoprávní média jsou zásadní pro šíření informací ve společnosti, u nás fungující veřejnoprávní média máme. Veřejnoprávní média ale nemají být institucemi na prvním místě boje proti dezinformacím, strategie musí vycházet z vlády.
V Česku se opět zapnuly dezinformační weby, protože jejich vypnutí nemělo právní podporu. Jak to na dezinformační scéně teď vypadá?
Co se týče dosahu, jsme tam, kde jsme byli před vypnutím webů. Vypnutí bylo kontroverzní a mělo malý dosah na šíření dezinformací. Pokud jste demokracie, a ne Čína, snahy o cenzuru budou mít vždy omezené výsledky. Poslední trendy jsou dva, tedy snaha tlačit ruskou propagandu a snaha ovlivnit veřejné vnímání ukrajinských uprchlíků v Česku.
Kdy budeme moci vidět první reálné dopady práce vašeho týmu?
Narovinu, úkoly, které vládní zmocněnec Michal Klíma dostal, nemohl v jednom člověku nikdy splnit. To, že pod ním vyroste oddělení, je krok vpřed. Trvalo to určitě déle, než mělo, ale hnulo se to, dostali jsme místa a peníze. Ale ano, určitě to není dostatečné, určitě to mělo přijít dřív a s více místy.
A kdy uvidíme výsledky?
Je zásadní pochopit, že úkol našeho oddělení je vybudovat něco dlouhodobého, koncepčního, co bude zvládat reagovat na budoucí krize. Trochu škodí, pokud očekávání je, že se komunikace spustí okamžitě, protože primární je systém vybudovat, aby dobře fungoval, spíš než to, abychom začali komunikovat dva týdny od nástupu.
Ale počítáme s tím, že třeba na podzim budeme schopni provozu. Ideálně bychom mohli vidět, že stát najednou zvládá reagovat a používat komunikaci jako nástroj k dosahování strategických cílů lépe. Když přišel covid, stát na to absolutně nezvládl reagovat. Ale v té době se ani nedalo čekat nic jiného, protože to své komunikační oddělení nemá.
Osm bodů neziskového sektoru ke strategické komunikaci
Odborníci z neziskového sektoru představili 30. června plán strategické komunikace, který obsahuje 8 doporučení vládě:
- Kapacita na každém ministerstvu
- Odborná nezávislost
- Centrální koordinace
- Odpovědnost vládě, odborníkům, veřejnosti
- Poradentství neziskových skupin a profesních organizací
- Jen zásadní témata společenské shody
- Posílení silových resortů - ministerstvo vnitra, ministerstvo zahraničí
- Připravenost na krizovou komunikaci
