Duka a Halík se střetli v polovině listopadu na kněžském dnu, který byl věnován právě Istanbulské úmluvě a tématu genderu. Podle dostupných informací Duka na tomto shromáždění přerušil Halíkovu řeč. "Šlo o názorovou výměnu, kdy v diskusi, namísto aby se pan profesor optal přednášející, začal sám přednášet," uvedl k tomu mluvčí pražského arcibiskupství Stanislav Zeman bez dalších podrobností.
Proti úmluvě, která má podle jejích zastánců především posílit ochranu žen před násilím, se už dříve postavili čeští biskupové. Namítají, že dokument prosazuje přístup k rodové rovnosti, jenž nerespektuje prosté rozdělení na muže a ženy, ale staví pohlaví jako věc volby. Část církve včetně Halíka však má pro úmluvu pochopení.
Podle Halíka se Duka na kněžském dnu zastal Petra Piťhy, jehož zářijové emotivní kázání proti Istanbulské úmluvě rozvířilo diskuse i mimo církev. Po Halíkovi, jenž Piťhu za vystoupení ve Svatovítské katedrále už v minulosti kritizoval, prý kardinál žádal omluvu a pohrozil mu úředním napomenutím.
Následně Duka poslal Halíkovi list, v němž jej úředně napomenul. Arcibiskupství ani Halík zatím nechtějí text dopisu zveřejnit, profesor ale Aktuálně.cz zaslal prohlášení, ve kterém se k napomenutí vyjadřuje.
"Vždycky jsem chápal různost našich společensko-politických stanovisek s Dominikem Dukou za příležitost, aby církev jako taková oslovila širší názorové spektrum společnosti," napsal Tomáš Halík.
"Po reakcích pana kardinála kolem posledního Kněžského dnu, o nichž jste patrně informováni, vidím, že naše pohledy na kulturu dialogu v církvi a výzvu papeže Františka, abychom se vyjadřovali svobodně a otevřeně, jsou odlišné," uvedl Halík.
"S Dominikem Dukou jsme byli 50 let přátelé (a s Petrem Piťhou ještě déle), spolupracovali jsme v "podzemní církvi", ale nynější doba (včetně celosvětové krize a názorového rozdělení církve), mnohé věci prověřuje," dodal. Doufá také, že si Duka po svém odchodu do penze najde čas na společný rozhovor a oba duchovní si k sobě znovu najdou cestu.
Istanbulská úmluva vešla v platnost v roce 2014 a připojily se k ní dvě desítky zemí. Česká vláda ji podepsala v květnu 2016 jako jeden z posledních států Evropské unie.
Přijetí smlouvy musí odsouhlasit obě komory parlamentu, k hlasování ale zatím nedošlo, protože zatím neproběhly změny zákonů, které jsou potřeba, aby české zákony byly s úmluvou v souladu.
Trestné dosud není vynucení sňatku, doplnit se měla také možnost postihu za násilnou sterilizaci a promlčecí doba kvůli stíhání za ženskou obřízku. Většina opatření už v české legislativě obsažena je.
Celé prohlášení Tomáše Halíka k písemnému napomenutí ze strany Dominika Duky:
Naše různé pohledy s panem kardinálem na společensko-politické otázky, v nichž ovšem panuje ve společnosti i v církvi oprávněná pluralita názorů (nejde naštěstí o různosti v záležitostech víry, kde samozřejmě respektuji autoritu svého biskupa), vyvrcholily kolem politického proslovu kolegy Piťhy v katedrále 28.9. Ten jsem považoval a považuji za formou i obsahem krajně nevhodný, hodící se spíše do bulváru než do katedrály na velký církevní svátek. Považoval jsem za svou povinnost ukázat i veřejně, že takové proslovy (démonizující názorové oponenty a přičítající jim zločinné úmyslu, včetně "zakládání vyhlazovacích koncentračních táborů") , vyvolávající paniku místo naděje a předem diskreditující svou úrovní církev pro potřebnou seriózní debatu o vážných otázkách kolem sociologických teorií genderu, nejsou jediným hlasem v církvi. Velmi mne nepříjemně překvapilo, že se za Piťhova slova postavil pan kardinál. Petr Piťha následně v MFDnes uvedl zdroje, z nichž svá tvrzení čerpal a poté proděkan FF UK Daniel Soukup jasně prokázal, že tyto zdroje byly jednak neseriózní, jednak nekorektně interpretované, jednak obsahově irelevantní, že tedy Piťhova tvrzení stála na vodě.
Vždycky jsem chápal různost našich společensko-politických stanovisek s Dominikem Dukou za příležitost, aby církev jako taková oslovila širší názorové spektrum společnosti a jako příležitost ukázat, že církev se řídí evangeliem lásky a svobody a nejedná jako totalitní organizace. Po reakcích pana kardinála kolem posledního Kněžského dnu, o nichž jste patrně informováni, vidím, že naše pohledy na kulturu dialogu v církvi a výzvu papeže Františka, abychom se vyjadřovali svobodně a otevřeně, jsou odlišné. Na emotivní reakci pana kardinála samozřejmě reagovat budu, rozhodně, klidně a věcně, ale prozatím věc konzultuji s několika právníky a nechci pochopitelně v médiích o tom mluvit dříve, než pan kardinál dostane úředně mé stanovisko. Nepředpokládám, že by pan kardinál věc chtěl spor dále vyostřovat a chtěl končit své působení na pražském stolci tím, že Tomáše Halíka vyštval z církve nebo že rozbil jednu z nejživějších farností v naší zemi.
S Dominikem Dukou jsme byli 50 let přátelé (a s Petrem Piťhou ještě déle), spolupracovali jsme v "podzemní církvi", ale nynější doba (včetně celosvětové krize a názorového rozdělení církve), mnohé věci prověřuje; doufám, že po blížícícím se Dominikově penzionování , patrně v řádu několika měsíců , zas konečně najdeme chvíli na vyjasňující osobní rozhovor, o nějž jsem ho dlouho marně žádal a zas k sobě najdeme cestu. Celosvětovou situaci proměn církve sleduji při svých mnoha studijních a přednáškových cestách po několika kontinentech, připravuji o tom - jakožto vicepresident Council for Research in Values and Philospohy ve Washingtonu - mezinárodní výzkumné úkoly a konference a svou novou knihu.
