Pavel Petrovič Kiseljov, muž s vlídnou uhlazenou tváří, se neštítil ničeho. V totalitním Sovětském svazu konce 30. let minulého století rozhodoval o životech nevinných lidí. Mezi nimi byli i Čechoslováci či jejich potomci žijící na území dnešní Ukrajiny. Desítky krajanů skončily po vykonstruovaných procesech jako údajní špioni v děsivých táborech zvaných gulag, někteří věznění nepřežili, další byli popraveni, jiní zešíleli (popsali jsme zde).
Kiseljov se stal bezcitným katem. Nakonec i jeho stalinská totalitní mašinérie semlela.
Narodil se 10. března 1903 v Charkově. Jeho otec Petr Ignatjevič byl krejčí a s manželkou Paraskou Mykolajivnou, která pracovala na rodinném hospodářství, měl čtyři syny. Svou národnost Pavel Kiseljov uváděl různě: podle později zpracovaných kariérních dotazníků však byl jeho otec Rus a matka Ukrajinka.
V dubnu 1915 absolvoval Pavel Kiseljov základní farní školu v Charkově. Ve vzdělání dále pokračoval ve 2. vyšším základním městském učilišti. V březnu 1917, kdy se rapidně zhoršil finanční stav rodiny, ukončil Kiseljov předčasně školní docházku a nastoupil jako učeň do soukromého pekařství.
Na začátku roku 1919, v době občanské války, se přihlásil do ozbrojené jednotky odborů potravinářů, která bojovala na straně bolševiků, a spolu s ní se zúčastnil násilného odnětí potravin "buržoazním" obchodníkům. Po dobytí Charkova Bílou armádou neboli Bělogvardějci byl zatčen a měl být spolu s dalšími vězni transportován pěším pochodem na 200 kilometrů vzdálenou železniční stanici Bachmut (nyní město Artemivsk v Doněcké oblasti). V prosinci 1919 se mu však během této cesty podařilo uprchnout.
Od května do dubna 1920 sloužil Kiseljov ve speciálních potravinových vojenských oddílech, které zabavovaly rolníkům zásoby potravin a osiva - právě tato vlna konfiskací v době extrémního sucha způsobila na Ukrajině a Povolží v letech 1920-1921 hladomor. Pak se zapojil do Červenohusarské brigády Rudé armády, která bojovala proti povstalcům na území Charkovské, Poltavské a Katerynoslavské gubernie. Jeho protivníky byli většinou rolníci okradení sovětskou mocí.
Brigádní čekista ocenil nadaného mladíka a na jaře 1921 ho poslal pracovat jako rozvědčíka do Jižního okružního dopravního oddělení Čeky (první ze série tajných policií v sovětském Rusku), které bylo v podstatě sítí bolševických bezpečnostních jednotek podél Jižní železnice, jež propojovala skoro celou Pravobřežní Ukrajinu s Azovským mořem.
Zmocněnec pro špionáž a kontrarevoluci
Během čtyř let se Pavel Kiseljov stal zmocněncem Sjednocené státní politické správy - zkráceně OGPU (nástupce Čeky) v dopravním oddělení Jižní železnice. V roce 1924 vstoupil i do Komunistické strany Ruska, čili k bolševikům.
V říjnu 1925 až lednu 1927 absolvoval kurz 3. pohraniční školy vojsk OGPU a sloužil ve 24. pohraničním oddílu v Mohylivu Podolském. Jeho tamní poslední funkcí v letech 1928 až 1930 byla funkce zmocněnce pro špionáž a ukrajinskou kontrarevoluci.
V červnu 1930 ukončil vojenskou službu ze zdravotních důvodů. Získal ale nejlepší reference. "Soudruh Kiseljov je velmi schopný pracovník," psal velitel pohraničního oddílu. "Může být taky skvělým zmocněncem v jakémkoliv okružním oddělení."
Díky kladnému hodnocení se Kiseljov rychle dostal až na nejvyšší úřad OGPU v rámci ukrajinské SSR: Správu OGPU SSSR se sídlem v Charkově. Tam v různých odborech a odděleních - například zvláštní oddělení, zahraniční, kontrarozvědka - pracoval skoro osm let a rychle stoupal po kariérním žebříčku.
Výčet jeho aktivit k dubnu 1935 byl velmi plodný: "Pracoval v orgánech Čeka - OGPU - NKVD od roku 1921, aktivně se podílel na odkrytí a likvidaci velkých kontrarevolučních případů 'Emigrant', 'Loupežníci', 'Filatelisté', 'Šifra' aj. Jako schopný vyšetřovatel, se v minulosti projevil v případech 'Jaro' a 'Profesor'," stojí v jeho spise.
Zejména případ "Profesor" je nyní 32svazkový archivní spis obsahující materiály k likvidaci "kontrarevoluční organizace vytvořené českým generálním štábem". I tentokrát se jednalo o případ zcela vykonstruovaný čekisty.
Čistky v aparátu NKVD
Slibně se vyvíjející kariéru vyšetřovatele Kiseljova ale nakonec přibrzdily čistky v bezpečnostním aparátu NKVD na konci 30. let minulého století. Ze své funkce v ústřední správě svazové kontrarozvědky byl Kiseljov propuštěn v dubnu 1937. Poté několik měsíců vedl vodní oddělení republikového NKVD, pak oddělení operativní techniky.
Dne 28. května 1938 byl sice nadporučík státní bezpečnostní služby Pavel Kiseljov ještě jmenován vedoucím Oblastní správy NKVD v Oděské oblasti a 13. června získal hodnost kapitána, avšak již 11. listopadu byl zatčen. Obviněn byl z toho, že jako "účastník protisovětské pravé trockistické organizace prováděl podvratnou činnost zaměřenou na oslabení moci Sovětského svazu".
Dne 23. února 1939 byl Kiseljov dle předchozího rozhodnutí vojenského kolegia Nejvyššího soudu SSSR zastřelen.
I když se Kiseljovovi příbuzní v minulosti (manželka v roce 1958, neteř v roce 1989) několikrát snažili o jeho rehabilitaci, neuspěli. Jeho protisovětská činnost nebyla sice prokázána, hlavním důvodem zamítnutí však i nadále zůstával jeho "aktivní podíl na masových represích vůči sovětským občanům".
Kiseljov poslal na smrt 1381 lidí
Z rozhodnutí příslušného Státního zástupce 30. ledna 1990 se dozvídáme například o výsledcích tragické činnosti Kiseljova v orgánech státní bezpečnosti v Oděské oblasti: "Trojka Správy NKVD USSR v Oděské oblasti pod vedením Kiseljova za období od 21. září do 2. listopadu 1938 během sedmnácti zasedání vynesla rozhodnutí v řízeních týkajících se 2084 občanů, z nichž 1381 bylo odsouzeno k trestu smrti zastřelením." Z těch, které Kiseljov v Oděse poslal na smrt, bylo v roce 1957 rehabilitováno 677 osob.
Trojkou je myšlen mimosoudní orgán NKVD ustavený v době "Velkého teroru" při každé oblastní správě NKVD. Jeho úkolem bylo spěšné, mimosoudní potrestání osob obviněných z protisovětské činnosti. V období "Velkého teroru" se trojky skládaly z oblastního prokurátora, velitele NKVD a tajemníka oblastního výboru. Právě Pavel Kiseljov se stal nástrojem moci teroru. Stal se katem.
Autor je historikem Ukrajinského ústavu paměti národa v Charkově.
