Praha - Dětští vrazi jsou výjimkou a celkový počet trestných činů páchaných mladistvými se snižuje. „Od roku 2008 nepřekročil počet vražd spáchaných nezletilci tři ročně,“ uvedl Miroslav Scheinost z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci. Poslanec ČSSD Jeroným Tejc přitom plánuje snížit pro násilné trestné činy trestní odpovědnost z 15 na 14 nebo 13 let. Odborníci se shodli na tom, že to nepomůže. Děti by podle nich hrozba trestu ve 14 letech neodradila, protože delikventi se nezamýšlí nad tím, jestli jim hrozí trest.
„Ve velké části případů se jedná o abnormální chování, kde je i psychiatrická diagnóza,“ prohlásila bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková. „Není důležitá hranice, ale jaké máme nástroje a jak je využíváme,“ dodal Scheinost..
„Patnáct let je stanoveno dobře,“ kritizoval návrh místopředseda Městského soudu v Praze Jan Kadlec. Není už podle něj třeba zkoumat, zda je dotyčný dostatečně psychicky vyspělý na to, aby chápal důsledky jednání.
Ze všech trestných činů u dospívajících tvořily ty násilné loni 21 procent. Nejčastější jsou drobné majetkové trestné činy, které je podle odborníků diskutujících na semináři ve Sněmovně potřeba podchytit, protože násilí obvykle předcházejí. Doporučují se zaměřit také na skrytou kriminalitu a její včasné odhalování.
Oddělme děti od vězňů
V rámci Evropy hranice trestní odpovědnosti kolísá od 10 do 18 let. Podle ředitelky Probační a mediační služby Andrey Matouškové ale srovnávání může být zavádějící, protože v některých zemích dětem nemusí být uložen trest. V České republice může zákon poslat mladistvé pod ochrannou výchovu od 12 let do 15 let, ve výjimečných případech až do 18 let. Ochranná výchova přitom funguje podobně jako vězení pro dospělé pachatele. „Veřejnost se mylně domnívá, že děti jsou naprosto beztrestné,“ uvedl psycholog David Čáp.
Jeroným Tejc, který snížení trestní odpovědnosti prosazuje, ale poukazuje na to, že dnes z ochranných zařízení v devatenácti letech delikventi odcházejí a stát je nemá jak kontrolovat: „Po dobu podmíněného odsouzení, které by podle mého mělo být co nejdelší, může stát kontrolovat, jak podmínky plní,“ řekl. „Tady je úprava na místě,“ souhlasí psycholog Čáp. Smysl podle něj má spíš snaha o návrat nezletilých do společnosti, ne jejich trestání. „Pokud je cílem zápis v trestním rejstříku, děláme z člověka nezaměstnatelného,“ tvrdí.
Podle Čápa je i potřeba oddělit ochrannou výchovu od výkonu trestu dospělých, které probíhají ve stejných zařízeních. „V období dospívání se mladiství identifikují s nějakou autoritou, ve vězení se děti ztotožní spíše s odsouzenými.“ S tím souhlasí i soudní znalkyně v oblasti psychiatrie a sexuologie Růžena Hajnová. „Děti, které spáchají trestný čin, přesouváme do patologického prostředí,“ podotýká.
Hajnová zároveň upozorňuje i na to, že rodiče často odmítají vyhledat psychiatrickou pomoc pro nezvladatelné dítě. „Je nutné se zbavit stigmatu, že problémové dítě je budoucí násilník,“ prohlásila.
Snaha snížit hranici trestní odpovědnosti se objevila už při přípravě nového trestního zákona, a to na 14 let. Než zákon nabyl účinnosti v lednu 2010, zákonodárci vrátili hranici zpět na dosavadních 15 let. Mezník 15 let přitom v Československu začal platit až v roce 1986, do té doby jím bylo právě 14 let.
