Aktuálně.cz: Uvedl jste, že byla chyba, když čtyři státníci sepsali nótu směřovanou k Číně. Je to fatální selhání?
Pavel Rychetský: Já bych nepoužil termín selhání, ale chyba. Řekl bych, že to je něco naprosto neobvyklého a nepřípadného. Od okamžiku, kdy se rozdělila federace a vznikl samostatný český stát, jsme nikdy nebyli svědky společného prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů. To je něco zcela bezprecedentního a já si dovedu představit potřebu takového prohlášení v okamžiku mohutné krize. Mnichovské krize, invaze Varšavského paktu, v předvečer války, při výrazném ohrožení, při přírodní katastrofě. Pokud jsem dobře informován, prohlášení reagovalo na audienci, kterou si vyžádala čínská vyslankyně na ministerstvu zahraničí. Adekvátní by podle mého soudu byla odpověď ministra zahraničí, nebo dokonce ředitele odboru. Ale společné prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů k takové věci, jako že ministr se setkal s dalajlámou, mimochodem nositelem Nobelovy ceny míru, to mi připadá nepřiměřené a neadekvátní.
Vy jste se nechtěl sejít s dalajlámou?
Já jsem ve zvláštní situaci, protože když se zahajovalo fórum, kam bych rád šel a také se s ním (dalajlámou) sešel, jsem byl na cestě do Polska. Všichni víme, co se v Polsku děje. Polský Ústavní soud měl významné jubileum, třicet let od svého založení, a dopředu se chystala ve Varšavě společná vědecká konference evropských ústavních soudů.
Považoval jsem za svou povinnost tam odcestovat a vystoupit tam. Pak jsem odjel na další mezinárodní konferenci v Jerevanu. A nepodařilo se mi tam napojit na internet, netušil jsem, co se v této zemi zatím odehrává, za těch sedm dní, co jsem byl pryč. A když jsem se o víkendu vrátil, zachytil jsem ze zpráv události kolem udělení, nebo neudělení řádu T. G. Masaryka panu Bradymu i tu intervenci čínské ambasády, prohlášení a podobně.
A poté?
Opět jsem byl ve zvláštní situaci. Měli jsme dlouho rozplánované teatrální sympozium na téma evropské a národní právo a stále jsem dostával od médií esemesky. Půjdete na oslavu státního svátku? Pokud půjdete, tak proč? Pokud nepůjdete, tak proč? Prohlášení jsem vydal z těchto důvodů, abych to nemusel každému médiu zvlášť vysvětlovat. Text prohlášení je uveřejněn ve vašich novinách, takže si myslím, že to nemusím dál rozvádět a komentovat.
Předtím jste řekl, že byste se s dalajlámou rád setkal, kdybyste měl čas.
Ano. Každý rok jsem pozván na Fórum 2000.
Takže vy neshledáváte v setkání se s dalajlámou ohrožení strategických zájmů Česka?
Ve společné demokratické společnosti neexistují omezení, kdo se s kým setká.
Všichni to tak nevnímají… Vy jste v prohlášení zdůraznil sousloví demokratický právní stát. Máte pocit, že ustupují demokratické principy nebo naši ústavní činitelé před nimi couvají?
Já bych to tak fatálně nepojmenoval. Mně jako občanovi této země se jak postup hradní kanceláře, tak společné prohlášení zdály být v prvém případě naprosto nevhodné. Myslím si, že neexistují žádné racionální ospravedlnitelné důvody, proč pan Brady neobdržel nebo neobdrží tento řád.
Je vám smutno z toho, co se děje? Zaměřme se na Hrad. Přece jen mezi vámi a Milošem Zemanem je specifický vztah.
Můj smutek trvá již velmi dlouhou dobu. Nejenom v tom posledním období. V podstatě jsem musel počítat s tím, že polistopadový étos, který měl významnou roli při základní transformaci naší společnosti, se bude muset jednou vytratit, ale že bude do takové míry nahrazen pragmatismem, jsem nečekal. A to i za minulého prezidenta, nevidím žádné markantní rozdíly. Zejména jde o xenofobní postoje, nacionalismus, který se jeví v absolutním stavu, a to zejména v eurofobii a odmítavém postoji k celému procesu evropské integrace. Já se nedomnívám, že EU si v posledních letech vede dobře, ale nemyslím si, že my bychom si mohli vést lépe, dokonce naopak. A už jsem opakovaně vyjádřil obavu z toho, že jsme svědky krize celé euroatlantické civilizace.
Navíc je tu dění kolem amerických voleb. Mimochodem v pondělí Jiří Brady srovnával našeho prezidenta s Trumpem. Vy jste na konferenci o budoucnosti české justice prohlásil, že nechápete, proč nemáme na Hradě dostatečně velkorysého člověka. Není ale důležité také to, jakými lidmi se prezident obklopuje?
Nepochybně to má význam. Mám dokonce pocit, že v celé aféře, která se odehrávala v mé nepřítomnosti, pan prezident nikdy nevystoupil a nevyslovil, že to bylo jeho dílo.
Nevyjádřil se on sám veřejně. Zatím nechal mluvit jen všechny kolem sebe.
Samozřejmě že mé zneklidnění, které se projevuje i v otištěném prohlášení, směřuje proti úředníkům Hradu.
Myslíte, že Miloše Zemana se to netýká?
To jsem neřekl.
Třeba zmiňovanou velkorysost můžeme vztáhnout i na Miloše Zemana.
V tomto případě to nejsem schopen posoudit. Hovořím obecně o minulých případech, ať už je to jeho vztah k sociální demokracii, nebo to, co se odehrálo v roce 2003 při volbě prezidenta. Stejně tak jde o případ rektora Masarykovy univerzity. Myslím, že rektor se zachoval způsobem, který je nepřijatelný v demokratické zemi, když nepustil hlavu státu na půdu univerzity. Ale na druhé straně si myslím, že hlavě státu by slušela taková velkorysost, že to nebude oplácet podobným způsobem.
Nejste teď vůči Miloši Zemanovi, aspoň veřejně, kritičtější než dřív? Máme pocit, že se ve vás skepse prohloubila. Právě kvůli dění souvisejícímu s xenofobií, důrazem na národovectví, nedostatkem velkorysosti. Když byla volba v roce 2013, vy jste se vyjádřil pro Miloše Zemana.
Před tou volbou samozřejmě ne. Předseda Ústavního soudu se nesmí, nemůže vyjadřovat k těmto otázkám… My jsme to soudili, k nám totiž doputují všechny volební věci.
Dlouho jste spolu seděli ve vládě, znáte se a přijde mi, jako by to na vás dosedlo víc než dřív…
Nemyslím si, že je vhodné vyjadřovat prostřednictvím médií osobní pocity. Nepochybné je, že u některých výroků našeho prezidenta, kterého jsem si vždycky vážil jako velmi vzdělaného a liberálně orientovaného politika, se mi zdá, že snad není možné, aby je vědomě vyslovoval.
Odkud myslíte, že pramení ty výroky? Je možné, že jsou způsobeny i zhoršujícím se zdravotním stavem pana prezidenta?
Mně nepřísluší to analyzovat ani komentovat. Já prostě nevím a občas se stane, že jsem nepříjemně překvapen.
Je to populismus?
To říkáte vy. Opakovaně říkám, že za nejvíc degradující realitu v našem politickém světě považuji to, že si politici řeší přes média rozdílné názory, případně i animozity. To se nesluší.
Sledoval jste včerejší konferenci mluvčího Hradu Jiřího Ovčáčka s panem Forejtem?
Měl jsem zde návštěvu z belgického a lotyšského ústavního soudu.
Sledujete, jak Hrad vysvětluje přešlapy z poslední doby?
Absolutně ne. Taková státní návštěva začíná ráno a končí večer. Ani k televizi jsem se nedostal.
Napsal jste, že na Pražský hrad s výhradami půjdete. Jak pohlížíte na ty, kteří kvůli nesouhlasu s kroky Miloše Zemana na Hrad nepůjdou?
Účast není povinná. Myslím si však, že zdůvodnění, které někteří uvádějí, je falešné. Není to svátek organizovaný prezidentem, nejde o žádnou soukromou oslavu. Je to záležitost tohoto státu. Jak říkám v prohlášení, není významnější svátek, než je 28. říjen. Nikoli z historických důvodů, že šlo o obnovu samostatnosti po jejím více jak tři sta let trvajícím přerušení, ale Československá republika v roce 1918 položila skutečně základy principu demokratického právního státu v centru Evropy. Málokdo z vašich čtenářů asi ví, že první ústavní soud na světě byl v roce 1920 v ČSR. Trochu se přeme s Rakouskem, které jej do ústavy normativně zakotvilo o tři týdny později, ale začal judikovat asi o tři týdny dříve. Jsou to ale jediné dvě země, které měly ústavní soud už v období mezi první a druhou světovou válkou. Všechny ostatní země si tuto instituci na ochranu ústavy, demokracie a lidských práv zřídily až po druhé světové válce.
Do určité míry chápu argumenty těch, kteří na předávání nejdou. Miloš Zeman si z předávání svou oslavu tak trochu dělá tím, že dává vyznamenání svým podporovatelům, například Danielu Hůlkovi.
Nezbývá mi než říct ještě jednu intimní věc. Vůbec nevím, kdo má být vyznamenán. Ale telefonoval mi – právě když jsem měl oběd se zástupcem z belgického ústavního soudu – můj velký dlouholetý přítel Jan Kačer. Z toho telefonátu jsem pochopil, že má být vyznamenán a že si neví rady, zda si pro něj jít. Po těch různých zprávách ze sdělovacích prostředků byl tento telefonát posledním impulsem pro to, abych své prohlášení vydal.
Když zmiňujete pana Kačera, dodám, že vyznamenání má dostat in memoriam i Valtr Komárek. Má ho převzít jeho syn Martin. Ten však také zvažuje, jestli má na Hrad jít. Právě kvůli kontroverzím kolem pana prezidenta v posledních týdnech.
Opakuji. Nespojuji svou účast ani neúčast někoho jiného s tím, kdo je a není vyznamenán, ale s významem tohoto státního svátku.
Důvody pro neúčast u mnohých lidí vyvolalo jednání Hradu, pana prezidenta a lidí kolem něho.
Budu se opakovat. Význam tohoto státního svátku – a je jedno, jestli je to v roce 2016, před pěti lety, nebo za pět let – je pro mě natolik cenný a nedotknutelný, že okolnosti jednání některých úředníků nemohou v mých očích snížit vážnost tohoto svátku. Jak jsem řekl, tímto jednáním snižují vážnost svoji.
Zeptám se jinak. Dovedete si představit, že byste teď v pátek měl dostat státní vyznamenání?
Představit si může každý všechno.
Šel byste si tedy pro něj?
Ano.
Jaký máte nyní vztah se Zemanem?
Samozřejmě je to člověk, kterého si vážím a mám k němu respekt. Ale musím zdůraznit především to období, kdy byl předseda vlády a tak podobně.
Já jsem myslel čistě lidsky. Jestli jste v kontaktu, zavoláte si?
Funkce předsedy Ústavního soudu je v tomto směru velmi omezující. Ústavní soud je tím jediným místem, kde jednou ze stran řízení před ním je buď vláda, parlament, nebo prezident. Ať už na straně žalující, nebo žalované. V podstatě to nám všem patnácti soudcům ukládá minimalizovat jakékoliv kontakty, abychom nebyli podjatí. Takže já vidím prezidenta jednou za rok, a to 28. října.
Prohlášení předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského
Státní svátek 28. říjen je nejvýznamnějším svátkem našeho státu spojený nejen s obnovením státní svrchovanosti českého národa, ale i s odstartováním procesu budování moderního demokratického právního státu v srdci Evropy. Význam tohoto svátku nemůže být snižován nebo dokonce degradován pochybením případně neomaleným postupem úředníků Kanceláře prezidenta republiky, osobu prezidenta nevyjímaje. Nemůže být zpochybňován ani podle mého soudu nešťastným a nevhodným prohlášením vrcholných ústavních činitelů naší země v souvislosti s návštěvou nositele Nobelovy ceny míru čtrnáctého dalajlámy v naší zemi. Důsledkem může být toliko snížení autority dotčených činitelů. Ať již byly důvody a okolnosti jakékoli, pan Jiří Brady by měl být v tento den oceněn vysokým státním vyznamenáním, i kdyby bylo třeba přidat na pódium Vladislavského sálu jednu židli navíc.
Odmítnutí účasti na oficiálních oslavách tohoto státního svátku však považuji za projev neúcty k jeho významu a nepochopení skutečnosti, že výběr účastníků není výsledkem cíleného či libovolného výběru pozvaných ze strany hostitelů, ale přirozeným zobrazením reprezentace všech ústavních orgánů, orgánů územní samosprávy, akademické obce i představitelů ostatních občanských a konfesních skupin obyvatelstva. Pro ty je účast nejen věcí cti, ale i odpovědnosti.
