Praha - Japonsko, sužované přírodní katastrofou a jadernou hrozbou, už opustila stovka Čechů. Někteří z nich přitom v zemi žili i více než deset let.
V Tokiu nadále zůstává Petr Holý, ředitel Českého centra, který do země přijel už coby student v roce 1998. A místní poměry dobře zná. Tak tichou a obezřetnou atmosféru prý ve městě nikdy nezažil. Dá se podle něj přirovnat snad jen k novoročních svátků, které trvají několik dní a během nichž se největší město na světě ukládá ke spánku.
Informace přicházející z Japonska o panice v zemi popírá. Podle něj z Tokia kvůli hrozbě z radiace prchají převážně cizinci.
"Opustit rodiště, svůj dům, svou rodinu je pro Japonce to poslední," vysvětluje mentalitu národa Holý.
Když prý z Tokia odlétal jeho dlouholetý známý Čech s rodinou, přišel prý za jeho manželkou její otec a přemlouval ji, aby zůstali. Muž s rodinou ale nakonec stejně odletěl. Ve čtvrtek ráno vystoupil na letišti v Praze-Kbelích z vládního speciálu, který poslala do Tokia vláda.
České centrum mělo během uplynulého týdne zavřeno, do provozu se má vrátit v nejbližších dnech.
A.cz: Dotkly se i vás či Českého centra omezení panující v Japonsku po přírodní katastrofě?
Dodávky elektrické energie jsou již třetím dnem velmi omezovány - v případě Tokia se jedná zejména o čtvrtě na jeho okraji. Centru Tokia se tato opatření zatím vyhýbají. Právě tady se nacházejí vládní úřady, důležité firmy a v neposlední řadě také zastupitelské úřady zahraničních zemí. České centrum Tokio jsem až do tohoto pátku uzavřel.
A.cz: Pociťujete vy osobně nedostatek potravin či omezení, které popisují zahraniční zpravodajové?
Přísun potravin je omezen, ale díky skvělé spolupráci s týmem velvyslanectví České republiky v Tokiu, zatím nepociťuji nedostatek na vlastní kůži. Žiju v Japonsku už nějaký ten pátek a stravuji se podobně jako Japonci, to znamená, že vždy máte po ruce několik kilogramů zásob rýže a pastu ze sójových bobů miso, z níž je skvělá polévka misoširu. Do ní můžete dát cokoli.
Vykoupené obchody? Jen japonská pečlivost
A.: V zahraničních médiích se píše o panice a prázdných obchodních pultech v Tokiu.
Panika vykreslovaná zahraničními novináře včetně českých je spíš touha po senzaci. Je pravda, že v obchodech těchto dnů je málo potravin - je to jednak způsobeno šokem po zemětřesení, který má pochopitelně vliv na zásobování, ochromené nedostatkem pohonných hmot a výpadky elektrické energie.
A.: Japonci tedy obchody nevykupují?
Japonské ženy jsou pověstné svou péčí o členy domácnosti - uživit rodinu je prvořadé. Někdy to může vést ke zkratkovitému jednání "skupování" všeho možného. Rozhodně bych se ale vyvaroval tvrzení, že někdo bere obchody ztečí. Další, velmi podstatnou skutečností je to, že postižené oblasti potřebují potraviny a základní věci. Tyto oblasti navíc teď zužuje třeskutá zima a husté sněžení. Věřím, že se situace bude sice možná pomalu, ale jistě zlepšovat.
A.cz: Jak silně vnímají lidé v Tokiu možné jaderné nebezpečí a jak to ovlivňuje běžný život, viditelný v tokijských ulicích?
Samozřejmě, že jsou všichni zneklidněni, ale život alespoň v nepostižených oblastech probíhá dál v zaběhnutých kolejích. Lidé chodí do práce, studenti vysokých škol mají zatím prázdniny. Dlouhotrvající nejistotu ohledně hrozícího jaderného nebezpečí pociťuji zejména ze zahraničního tisku, radia a televize, včetně českých médií. Podle hodnot, které jsou měřeny s pověstnou japonskou precizností, se jedná o množství radiace, které není životu nebezpečné a nenese s sebou ani dlouhodobé následky.
Zádumčivá atmosféra
A.cz: I přes věhlasnou japonskou disciplinovanost musí být dlouhodobé jaderné ohrožení pro psychiku velmi náročné, zvlášť když následuje po tak rozsáhlé přírodní katastrofě.
Pravdou zůstává, že Tokio se bezprostředně po silných otřesech minulý pátek a následného "uvědomění si", k čemu doopravdy došlo, ponořilo do zvláštní, tišší, snad zádumčivější atmosféry. Podobnou jsem tu od roku 1998, co jsem odjel do Tokia studovat, nezažil. Snad jen během novoročních svátků, které trvají několik dní a mnoho obchodů a restaurací je zavřeno. Lidé jsou obezřetnější, tišší.
A.cz: Jaká další omezení ve městě pociťujete? Jak funguje například doprava?
Snížily se počty vlaků městské hromadné dopravy, což souvisí s aktuálními opatřeními šetření elektrickou energií. Máme problémy s benzínem, u bezínových pump stojí předlouhé fronty. Vláda vyzývá k tomu, aby si lidé benzín nekupovali do zásoby. To je tu ale mimochodem zákonem zakázáno, kvůli možnému nebezpečí. Právě kvůli zemětřesení, které by mohlo porušit kanystr a benzín by vzplál - požárů se Japonci odjakživa pro hustou zástavbu ve městech i na vesnicích velmi bojí.
Odjíždějí jen cizinci
A.cz: Odjíždějí Japonci hromadně z Tokia?
To jsou nepravdy. Opustit své rodiště, svůj dům, svou rodinu je pro Japonce to poslední, co by udělal. Pokud by se jednalo o bezprostřední nebezpečí, věc je jiná. Ale hodnoty naměřené v Tokiu o tom rozhodně, alespoň do dneška, nesvědčí. Pokud někdo píše o tom, že Japonci hromadně opouštějí Tokio, prozrazuje, že o nich ví žalostně málo.
A.cz: Mluvil jste tedy o tom například s místními vy osobně?
Včera, během asistování při návratu 106 osob armádním speciálem do České republiky jsem se setkal s jedním dlouholetým kolegou, který se se svou japonskou manželkou a dvěma dětmi vracel do Prahy. Řekl mi, že je večer před odletem navštívil otec jeho ženy a snažil se ji přesvědčit, aby zůstala. To je jeden příklad za mnohé. Mnoho mých japonských přátel stále zůstává v Tokiu. Houfně odjíždějí hlavně cizinci, zvyklaní zahraničním tiskem.
A.cz: Jste v kontaktu s Cechy, kteří v Tokiu zustavaji?
Jsem v kontaktu se svými přáteli. Několik jich odjelo do Ósaky nebo Nagoji, jiní, podobně, jako já a moji kolegové na velvyslanectví České republiky, zůstávají.
