Autoři výzkumu z Univerzity v Novém Jižním Walesu chtěli odhalit, která z roušek je pro ochranu před koronavirem nejefektivnější. Výsledky vychází z videa, na kterém jsou zobrazeny čtyři způsoby ochrany a tři různé situace. V prvním případě člověk ochranu obličeje nemá, ve druhém používá jednovrstvou látkovou roušku, ve třetím dvouvrstvou a poslední případ zachycuje šíření kapének přes roušku, kterou běžně používají lékaři. Výsledky studie publikoval vědecký časopis Thorax.
Výzkumníci použili světelný LED systém a vysoce kvalitní kameru, díky čemuž zachytili, jak se kapénky v různých případech šíří. Video jasně ilustruje, že částečky pronikají do okolí už při běžném hovoru. Při kašlání a kýchání se pochopitelně dostanou o poznání dál. Právě těmito kapénkami a aerosolem se respirační choroby jako koronavirus nebo chřipka přenáší.
Vědci na základě videa porovnávali i účinnost zakrytí obličeje. Nejlépe podle nich kapénky zastaví chirurgická rouška. Pokud lidé použijí látkovou roušku, je přenos sice o něco pravděpodobnější, riziko se ale i tak oproti nulové ochraně znatelně snižuje. Obecně platí, že čím víc vrstev látková rouška má, tím je její nošení efektivnější. Její účinnost se také zvyšuje, když správně sedí na obličeji.
Obecná pravidla nelze určit, říká expert
Odborník na testování roušek z Energetického ústavu Fakulty strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně František Lízal deníku Aktuálně.cz potvrdil, že nošení roušek má z hlediska prevence nákazy smysl. Zdůraznil ale, že podle něj při srovnávání filtrační účinnosti jednovrstvé, dvouvrstvé a chirurgické roušky nelze stanovovat obecná pravidla. "Podle našich měření mají některé kupované roušky stejnou filtrační účinnost jako ty vyrobené doma," řekl Lízal.
Vždy je podle něj třeba se ptát, z čeho a jak je daná ochrana úst a nosu vyrobena. Své tvrzení doložil zkušeností z období první vlny epidemie, kdy jeho tým měřil účinnost roušek a respirátorů přivezených z Číny. "Měl jsem před sebou dva respirátory, které na první pohled vypadaly stejně, oba měly na sobě označení KM-95, měly ovšem diametrálně odlišné vlastnosti," uvedl Lízal.
Faktory, které zpravidla rozhodují o míře filtrační účinnosti roušky nebo respirátoru, jsou zpravidla struktura materiálu, způsob, jakým je rouška vyrobena a jak jsou v ní naskládána vlákna. To je podle něj ale zjistitelné jen s pomocí speciálního vybavení. "Zobrazit se to dá jen elektronovým mikroskopem, není to něco, co by běžný člověk mohl nějakým způsobem rozlišit," řekl.
S obecnou platností nelze podle Lízala ani říct, že je dvouvrstvá rouška účinnější než jednovrstvá. Například u ústenek ušitých z bavlněných látek se dle Lízalových měření filtrační účinnost s přidávanými vrstvami zvyšuje jen minimálně. "Ale u profesionálně vyvinutých respirátorů je to tak, že je tam nějaký hlavní materiál a kolem něj jsou z obou dvou stran membrány. Tam to vrstvení má smysl," dodal Lízal.
Podle Lízala také záleží na tom, jaký má rouška střih a jak dobře sedí člověku na obličeji. Typicky pak vznikají mezery kolem nosu, a to zejména u doma ušitých roušek, kterým zpravidla chybí plíšek v horním lemu, jenž se vytvaruje podle potřeby. I podomácku vyrobenou roušku ovšem podle Lízala má cenu na veřejnosti nosit.
Kapénky se šíří i při dýchání
Ačkoli se australský výzkum zaměřil pouze na šíření kapének při mluvení, kašlání a kýchání, virus můžeme kolem sebe šířit i pouhým dýcháním, zdůraznil pro Aktuálně.cz Lízal.
"I při dýchaní se uvolňují částice, které podle literatury vznikají tím, že jak se mění průměr dýchacích cest, tak se porušuje film hlenu, který máme na dýchacích cestách, a tím se uvolňují kapalné částice, které se při výdechu dostávají ven," vysvětluje.
Výrazněji se pak do vzduchu kapénky dostávají při mluvení a zpívání, kdy se částice uvolňují z rozechvěných hlasivek. Nejvíce se pak virus šíří při kašlání a zejména pak při kýchání, kdy mohou kapénky z lidských úst či nosu doletět až do vzdálenosti šesti až osmi metrů.
