Jaká nejsilnější vzpomínka se vám vybaví z listopadu 1989?
Překvapení, protože na demonstraci 28. října to ještě na konec zdaleka nevypadalo. Vzrušení na listopadových demonstracích, protože najednou bylo jasné, že se děje velká změna, a radost, když zástupkyně ředitele na naší základce nás v občanské nauce ještě 16. listopadu učila sedm NEJ dělnické třídy, 20. 11. už to byl BESIP a v prosinci to už byl tatíček Garrigue Masaryk.
Jak hodnotíte uplynulých třicet let svobody? Jako úspěch, neúspěch, remízu…
Vzhledem k tomu, že v roce 1989 jsme nabyli svobodu po padesáti letech totality, což jsou dvě lidské generace, nebylo možné očekávat, že po třiceti letech bude naše společnost fungovat jako jiné západní vyspělé společnosti. Ještě dnes na mnoha vysokých školách nové generace připravují lidé, kteří byli donuceni v nějaké podobě kolaborovat s komunistickým režimem. Zvláště pak období normalizace mělo svou devastací morálky zásadní vliv na podobu nové demokracie. Étos permanentního podvádění například silně ovlivnil formování zákonů v oblasti tvorby i vymáhání dluhů.
Ještě dnes někteří politici či právníci mají tendenci obhajovat obchodní modely postavené na zneužití neznalosti či slabosti lidí, a to jak z řad pravice či levice. Přesto posledních třicet let hodnotím spíš jako úspěch. Rozumím ale tomu, že mnoho z více než dvou milionů lidí aktuálně přímo dotčených exekucí či jinak chudých to hodnotí jinak. Spíše než tyto lidi odsuzovat bychom jim měli naslouchat.
Jsou dnes podle vás tehdejší hesla sametové revoluce - svoboda, demokracie, pravda a láska apod. - vyprázdněná? Nebo jsme se změnili my?
Rozhodně je nevnímám jako vyprázdněná, jen nevidím mnoho jejich autentických nositelů. S odchodem Václava Havla zmizela jednoznačná autorita, která by nám připomínala, že máme věřit v naději. Místo toho někteří Havlovi obdivovatelé s těmito pojmy nakládají tak inflačně, že už si jen těžko představit, co tím vlastně myslí.
Co by měli podle vás Češi dělat, aby nepřišli o hodnoty listopadu 1989?
Pro významnou část Čechů hodnoty listopadu 1989 nikdy moc významné nebyly, to je pluralita a měli bychom to akceptovat. My, pro které je Václav Havel hodnotovou ikonou, bychom se měli snažit více rozumět ostatním lidem, se kterými žijeme, dokázat nahlédnout za okraje velkých a bohatých měst a hlavně nezapomínat, jak Havel dokázal přátelsky a pozitivně jednat s lidmi. Pokud si myslíme, že to u nás už horší být nemůže, protože má slovo ta druhá část Čechů, velmi doporučuji porozhlédnout se za naše hranice. Může být mnohem a mnohem hůř. A to, co předvedly námi, kavárnou, zvolené elity, přineslo milionům lidí jen bídu a smutek.
Zde naleznete další odpovědi z velké ankety on-line deníku Aktuálně.cz k 30. výročí listopadu 1989.
