Lubomír Zaorálek je spíše považovaný za odborníka na zahraniční politiku, koneckonců byl i ministrem zahraničí. Je proto jeho nominace na post ministra kultury překvapením?
Sociální demokracie nemá bezedný rezervoár politiků, kteří jsou zkušení a mají zkušenosti z vládních funkcí, což přinejmenším pro Zaorálka platí. Pravda je, že se problematice kultury ve své politické kariéře nikdy nevěnoval. Z tohoto úhlu pohledu to do jisté míry překvapení je.
Mluvilo se také o stávající náměstkyni Kateřině Kalistové, která naopak má s kulturou bohaté zkušenosti.
Nevím, jestli Kalistová byla první volbou a z nějakých důvodů nominaci odmítla, protože se mi zdá, že byla z hlediska své politické profilace a zkušeností nejpřirozenějším kandidátem. Vypadá to, že sociální demokracie nemá mnoho lidí, kteří by se mohli pyšnit alespoň částečnou zkušeností s kulturní politikou. Tak prostě Jan Hamáček sáhl po zkušeném a osvědčeném politikovi sociální demokracie.
Takže to, že je zkušený politik, převážilo nad tím, že není takový odborník na kulturu?
Myslím, že předseda ČSSD Jan Hamáček potřeboval do svého týmu někoho loajálního a potřeboval zkušeného politika, který dokáže ve vnitrokoaličních půtkách reagovat a veřejně vystupovat. Obecná politická zkušenost a loajalita k předsedovi byly v tuto chvíli nejdůležitější kvalifikační kritéria pro to, že byl nominován právě Zaorálek.
Říkáte, že svou roli mohla hrát také loajalita. Souvisí to s působením předchozího ministra Antonína Staňka, který se v posledních dnech nevyjadřoval příliš přívětivě na adresu ČSSD?
Nejenom Hamáček, ale i velká část vedení sociální demokracie si uvědomuje, že musí sahat do rezervoáru lidí, kteří jsou nějakým způsobem ověření ve vrcholné politice a že od nich lze očekávat určité chování ve vrcholné politice. Já netvrdím, že předešlý ministr kultury nebyl zkušeným politikem, ale spíše v komunální politice. Ale zdá se, že na celostátní úrovni, jak z hlediska spravování ministerstva, tak z hlediska vztahu ke své politické straně, byl Staněk zjevně člověkem, ve kterém se řada lidí a především Hamáček spletl. Tohle v případě Zaorálka odpadá, protože je dlouhodobě prověřený jako člověk, který byl do určité míry vždycky loajální k vedení sociální demokracie.
Mohlo hrát roli i to, že Zaorálek je poměrně výraznou osobností, která dokáže lépe konkurovat Andreji Babišovi. Koneckonců Hamáček řekl, že to bude velká posila vlády.
Důležitým kvalifikačním předpokladem není ani tak to portfolio. To všichni víme, že se mu Zaorálek nevěnoval. Ale je to právě to, že je otřískaný politickými boji, člověk schopný argumentovat, člověk, který se nebojí jít do střetu s politickými oponenty. A sociální demokraté si uvědomují, že tohle je důležité kritérium pro jejich ministry, aby se dokázali nějakým razantním způsobem vymezit vůči Andreji Babišovi či dalším politickým aktérům, a zejména aby to vymezení bylo mediálně prodejné. To znamená, aby bylo důvěryhodné v očích voličů.
Ať už si myslíme o Zaorálkovi cokoliv, tak je to bezpochyby jedna z nejvýraznějších tváří sociální demokracie za poslední léta. V tomto ohledu dává jeho nominace smysl.
Ministerstvo kultury není příliš na očích. Dá se tedy očekávat, že Zaorálek se bude vyjadřovat i k tématům, která nebudou příslušet jeho resortu?
Ve vládě nejde o to, že dotyčný politik v podstatě spravuje svoje ministerstvo. Vláda vládne v kolektivu a každý z jednotlivých ministrů se musí orientovat v celém portfoliu vládní agendy. Zkušený vládní politik, který ví, jak to chodí na vládě a v parlamentu, má určitou základní znalost nejen tématu, ve kterém se politicky profiluje, ale v podstatě zná minimálně hlavní principy, jak to chodí v jiných resortech či tématech. To je důležité. Souvisí to s obecnou politickou zkušeností.
Když se bude jednat na úrovni vlády o sociálních otázkách nebo o zahraniční či obranné politice, tak Zaorálek je člověk, který v tomto smyslu není "fachidiot", ale dokáže přijít s nějakým srozumitelným stanoviskem i u jiných než svých témat. Bude to další ministr sociální demokracie, který dokáže ve vládním kolektivu ve prospěch sociální demokracie argumentovat a diskutovat i o tématech, která nutně nespadají pod jeho resort.
Je tedy Zaorálek dobrá volba?
Je to sázka na jistotu. Nepředpokládám, že by Zaorálek ve své funkci nějak fatálně selhal. Když budeme mluvit jenom o ministerstvu kultury, tak si myslím, že si povede jako více či méně zdatný administrátor. Ale v tuto chvíli nebyly ani tak důležité kompetence v oblasti kultury, ale právě to, že Hamáček k sobě přece jenom potřeboval rétoricky, argumentačně i nějakou politickou váhou silnější osobnost, než kdyby vytáhl nějakého odborníka na kulturu, který není obecně známý a v politických kuloárech natolik zběhlý.
Zaorálek byl v minulosti kritický k prezidentovi Zemanovi, což je zajímavé v kontextu toho, že předchozího kandidáta Michala Šmardu odmítl prezident jmenovat.
Je to takové popíchnutí prezidenta. Dlouhodobě se ví, že jestli prezident někoho nemá rád, tak je to právě Zaorálek, kterého považuje za sobotkovce, za člověka, který patří spíše k liberálnějšímu křídlu sociální demokracie. Ani v minulosti jejich osobní vztahy nebyly příliš optimální. Je to možná takový symbolický pohlavek prezidentovi. Možná je to okrajová věc, vůbec nevím, jestli tahle rovina hrála v rozhodování nějakou roli, ale zdá se mi to jako pošťouchnutí Miloše Zemana, protože v ČSSD není moc lidí, které má prezident rád ještě méně než Zaorálka.
Nicméně i přesto prezident prostřednictvím svého mluvčího vzkázal, že s návrhem Zaorálka souhlasí. Jak tedy nyní chápat chování prezidenta? Opravdu mu šlo pouze o to, že nechtěl Šmardu za ministra, nebo za tím bylo něco jiného?
Oddělme krátkodobý a dlouhodobý cíl prezidenta. Krátkodobě to byl jeho klasický vrtoch. Jednoduše řečeno Hamáček mu sestřelil jeho koně Staňka. A mám pocit, že i kdyby sociální demokracie nominovala kohokoliv, pokud by to nebyl člověk vysloveně blízký Hradu, tak by prezident už z principu trucoval, protože mu takříkajíc odvolali jeho oblíbeného ministra, který mu šel na ruku. Takže bych to četl jako naschvál.
A dlouhodobý cíl?
Mám obavu, že dlouhodobým cílem Miloše Zemana je skutečně menšinová vláda hnutí ANO za podpory v podstatě skupiny Miloše Zemana v parlamentu nebo nějaké hradní koalice v parlamentu. To znamená za podpory SPD a komunistů, případně nějakých přeběhlíků. To by byla vláda, která by byla poloprezidentská, ne-li téměř prezidentská. Klidně by se mohlo stát, že by si prezident v takové vládě prosadil třeba i polovinu ministrů.
Všechny naschvály a kroky, které vedou k podkopávání pozice sociální demokracie, jsou vedené s cílem vzniku zemanovsko-babišovské vlády. Zajímavé je, že Andrej Babiš o tom příliš nemluví, ale Miloš Zeman velmi často. Velmi často naznačuje, ať klidně sociální demokracie odejde z vlády. Jemu opravdu nezáleží na tom, aby vláda v tomto formátu vydržela co nejdéle. On by byl velmi spokojen s variantou, kdyby sociální demokracie z vlády odešla a on by zajistil parlamentní podporu pro Andreje Babiše. Samozřejmě s tím, že by z toho měl své benefity v podobě svých koňů, kteří by ve vládě seděli.
