Každá strana bude zítřejší volební výsledek vykládat jako svůj úspěch. Jejich šéfové si totiž stanovili velmi nízké laťky, které chtějí přeskočit.
Hranice neúspěchu ODS
Favoritem senátních i komunálních voleb je tradičně ODS. Její předseda Mirek Topolánek to v rozhovoru pro Aktuálně.cz připustil, stačí mu však obhájit dosavadní pozice.
Na otázku, co považuje za špatný výsledek v senátních volbách, odpověděl: "Když neobhájíme stejný počet, to znamená deset senátorů. Tam někde se láme úspěch a neúspěch. A je to laťka postavená velmi vysoko s tím, že to úplně ovlivnit nemohu."
ODS přitom nikdy nedostala méně než 8 mandátů a před dvěma lety dokonce prosadila 18 nových senátorů.
Šéf ODS doplnil, že také na komunální úrovni chce obhájit pro svou stranu dominantní pozice. Znamená to, že například ve třiceti největších městech musí udržet 19 primátorů a účast v dalších šesti městských radách.
Pod grafem čtěte dále, co si od voleb slibuje Jiří Paroubek a ČSSD
Výsledky ČSSD v senátních volbách před šesti lety a v komunálních před čtyřmi lety umožňují Jiřímu Paroubkovi, aby byl ještě opatrnější: "V minulých komunálních volbách jsme měli 15,6 procenta, tady očekávám vyšší čísla," řekl Jiří Paroubek v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Kritice spolustraníků by však neunikl, kdyby ztratil některého z pěti primátorů velkých měst na Moravě.
ČSSD: úspěch jsou dva senátoři
Předseda ČSSD byl ještě víc skromný ve vyhlídkách do senátních voleb: "Svým způsobem je úspěch každé číslo větší než jedna. Za svůj osobní úspěch bych považoval devět senátorů, proto jezdím na desítky míst."
Rozdíl v ambicích proti ODS je zřejmý. Občanští demokraté by nemohli popřít těžkou porážku, kdyby nedostali víc než 5 mandátů. Jejich klub by pak měl jen 32 členů, kteří by už nedokázali blokovat změny ústavy. Pro Paroubka by bylo 6 senátorů velmi slušný výsledek.
Menší strany neslibují o nic víc.
Pod grafem čtěte dále, jaké překvapení přinese výsledek voleb
Lidovci budou spokojeni, když obhájí sedm míst senátorů, které získali v rámci kdysi velmi úspěšné čtyřkoalice. Pro zelené bude úspěchem jakýkoli zisk senátorského mandátu. V komunálních volbách nemohou získat méně než procento z roku 2002.
Komunisté mohou ve volbách do Senátu jen získat, křeslo předsedy Vojtěcha Filipa se však otřese, když strana ztratí po volbách do sněmovny také na radnicích.
Menší konkurenti ODS a ČSSD budou muset přiznat porážku, když velké strany po sedmi letech obnoví v Senátu ústavní většinu. Stačí jim k tomu šestnáct mandátů, tedy jen o pět víc, než velcí považují za absolutní minimum.
Jen neprovokovat voliče
Jakýkoli výsledek nad povinné minimum považují strany za úspěch, o jeho konkrétní podobě ovšem straníci raději příliš nemluví.
Výjimečně sdílný byl Topolánek: "Je tam i aspekt, který bych nazval prezidentská většina. Společně s lidovci - a tím neříkám, že by lidovci případně volili Václava Klause - bychom měli mít tendenci udržet minimálně počet senátorů v součtu KDU-ČSL a ODS."
I to je velmi skromný cíl. Obě strany mají dnes společně 51 senátorů, tedy pohodlnou většinu v jednaosmdesátičlenné horní komoře. Zajišťuje jim to také většinu pěti hlasů v celém parlamentu, se kterou mohou Klause zvolit. Prezidentskou většinu udrží, když společně získají 13 mandátů, tedy o čtyři méně, než letos sázejí do hry.
ODS by klidně mohla slíbit víc, například, že se chystá dobýt senátní většinu. Dá se snadno představit, že vyhraje ve 14 senátních obvodech. Nemluví však o tom, aby neodradila voliče zvyklé na vyvažování.
Překvapení je jisté
Při všeobecné opatrnosti je proto velmi pravděpodobné, že některá ze stran překvapí mimořádně dobrým výsledkem. Volby přece nemohou dopadnout stejně jako minule. Předpovědět, kdo bude tím šťastným, se však nerozhodla žádná z výzkumných agentur. Ani média nechtěla investovat do tak riskantního podniku.
Naději má ODS, která si podle výzkumníků veřejného mínění vytvořila mimořádně silné jádro věrných voličů. Při nízké účasti mohou rozhodnout o suverénním vítězství své strany.
Sociální demokraté věří v širší volební účast. Jejich příznivci na "malé" volby zpravidla nechodí, letos by tomu mohlo být jinak: "Pomáhá nám ODS svou polarizační politikou. Nemám z ní radost, ale polarizace v zásadě může zvýšit účast a tím i šanci na úspěch," řekl Paroubek.
Největší nárůst preferencí má v poslední době Strana zelených, která by se mohly stát novým reprezentantem liberálních voličů zvyklých chodit k senátním volbám.
Sázka je větší, než možný zisk
Střízlivý postup velkých stran je pochopitelný. Jejich šéfové mohou víc ztratit než získat. Špatný výsledek oslabí jejich pozici při povolebním vyjednávání, ještě více však uvnitř strany.
Topolánkovi se nepodařilo vrátit ODS trvale k vládnímu kormidlu. Na listopadovém kongresu tak může uspět pouze jako politik, který vyhraje všechny volby.
"ODS pod Topolánkem se trochu změnila, přesto je ideologickou stranou jako za Klause," kritizuje analytik ČSSD Jaroslav Šabata šéfa občanských demokratů za to, že není schopen uzavřít kompromis a cokoli dohodnout. Kdyby před delegáty kongresu předstoupil v říjnových volbách neúspěšný Topolánek, mohli by to vidět podobně.
Také Paroubek může v ČSSD hodně ztratit. Spolustraníkům nezajistil křesla v exekutivě, pokud by přišel o další v Senátu a na radnicích, mohli by se kolegové ohlížet zpátky a vzpomínat, že Zeman byl přece jen šikovnější.
O takový výsledek usiluje ODS, Topolánek dokonce prohlásil, že volebním cílem je porazit Paroubka. "Předseda ČSSD se svým počínáním dostal do velké izolace a to se odrazí na výsledku komunálních a senátních voleb," předpověděl v rozhovoru pro Právo Topolánek, že se sociální demokraté budou chtít svého šéfa zbavit.
Může sám pomoci, aby se proroctví splnilo. Při jednání o koalicích pro řízení velkých měst může straníkům doporučit, aby odmítali spolupráci s ČSSD.
Ze třiceti velkých měst dnes v osmnácti vládne velká koalice včetně Prahy, Olomouce, Hradce Králové a Českých Budějovic. Přitom pouze ve třech je silnější partner ČSSD. Pokud ODS obhájí své pozice, dostane šanci podívat se po jiném partnerovi.
