reklama
 
 

Topolánek: Já Paroubka porazím!

18. 9. 2006 18:00
ROZHOVOR - Premiér Mirek Topolánek věří, že v senátních a komunálních volbách ODS vyhraje způsobem, který přinese konec jeho rivala Jiřího Paroubka.

Aktuálně.cz začíná dnes seriál zpravodajství, analýz a rozhovorů před podzimními volbami 2006.

A začínáme velkým rozhovorem s předsedou vlády a ODS Mirkem Topolánkem. Mluví v něm o tom, proč považuje komunisty stále za hrozbu, jak změnila ODS pod jeho vedením vztah k EU, ale také poprvé otevřeně promlouvá o vztahu s poslankyní Lucií Talmanovou a o tom, zda mají média a veřejnost právo přetřásat soukromí politiků.

"Přál bych si, aby v nadcházejících volbách Jiří Paroubek prohrál. Protože po několika prohrách během jeho působení, za které beru jeho prohru ve volbách do sněmovny, povolební projev a jeho pokus ustavit koalici s komunisty, by to byla další prohra. A ta už by snad měla pohnout situací v ČSSD, aby se Jiří Paroubek stal spíše brzdou pro řešení situace. Z mého pohledu je brzdou už dnes. A měli by to vidět i oni," prohlašuje Mirek Topolánek.

A: Od voleb si tedy slibujete i to, že se odrazí i na dalším vývoji kolem vlády?

Jistě. Je tam ale i aspekt, který bych nazval prezidentská většina. Společně s lidovci - a tím neříkám, že by lidovci případně volili Václava Klause - bychom měli mít tendenci udržet minimálně počet senátorů v součtu KDU-ČSL a ODS. Při kampani, kdy půjdeme proti sobě, to samozřejmě nebude jednoduché.
Jinak doufám, že i na komunální úrovni obhájíme pozice, které jsou dominantní.

Na hranici úspěchu a neúspěchu

A: Co budete považovat za neúspěch ODS?

Když neobhájíme stejný počet, to znamená devět, respektive deset senátorů, pokud počítám i Roberta Koláře, který není členem ODS. Tam někde se láme úspěch a neúspěch. A je to laťka postavená velmi vysoko s tím, že to úplně ovlivnit nemohu.

A: Koncem listopadu je kongres ODS. Dokážete si představit, že byste tam šel v jiné funkci než premiérské?

Podle posledních dnů je evidentní, že Jiří Paroubek zvolil strategii odstranit mě z postu předsedy vlády ještě před kongresem. A tím vytvořit nějaké předpolí, aby bylo zvoleno jakési vlídnější vedení ODS, které by bylo vstřícnější ke spolupráci. Musím ale říct, že členská základna je výslovně proti spolupráci s Paroubkovou ČSSD. To je první premisa.

Druhá: opravdu nevidím žádný důvod, proč bych neměl vydržet až do demise vlády po nedůvěře. A kdy vznikne vláda nová, to nedokážu říct.

A: Pokud neuspějete s důvěrou vládě, složíte funkci předsedy ODS?

Na kongres půjdu s jasnými účty. Pokud se nám opravdu nepodaří projekt menšinové vlády udržet, dám mandát k dispozici. Jsem ale přesvědčen, že se o něj budu znovu hlásit s nějakou střednědobou a dlouhodobou vizí. Nemám v žádném případě pocit prohry ani pocit selhání a domnívám se, že moje vnitrostranická pozice je v tomto ohledu poměrně silná.

A: Mluvil jste o tom, že pokud budete spolurozhodovat o politice ODS, nepůjdete nikdy do velké koalice. To myslíte opravdu vážně a řeknete to i na kongresu?

To je názor celého současného vedení, a proto se na kongresu bude hrát o něj a jeho další směřování. Nevylučuji, že může dojít poměrně k výrazné změně. V současné chvíli to nevidím jako změnu k lepšímu, ale tak to vidí všichni, kdo sedí na těch křeslech.

Domnívám se, že politický směr, to znamená větší otevřenost ODS, zvýšení koaličního potenciálu, navázání neformálních styků s celou řadou skupin a iniciativ, které dříve stály spíše proti ní, to je dlouhodobý trend, který jsem prosazoval, s touto vizí půjdu i na kongres a myslím si, že jedině ta může umožnit, aby tady vnikla čistě středopravicová vláda. Pokud se na to budeme dívat krátkodobou optikou, tak na tom kongresu může dojít k revoluci, ale bude to k neprospěchu ODS a České republiky.

Půjdu tam s jasnou vizí, aby ODS jako hlavní středopravicová síla převzala odpovědnost za celý další vývoj, nejen za krátkodobé prohry a výhry.

A: Považujete za poměrně nepravděpodobné, že si většina účastníků kongresu zvolí variantu velké koalice?

V politice může být za měsíc všechno jinak, nicméně v téhle chvíli to pokládám za vyloučené.

A: Proč to nejde? Velké koalice bývají občas i v okolních zemích.

Vzhledem k tomu, že čtenáři Aktuálně.cz neznají detailně rakouskou situaci v době dřívějších velkých koalic ani Německo pod dnešní velkou koalicí SPD-CDU/CSU, tak to mohou těžko posuzovat. Myslím, že ty výsledky jsou někdy velmi tristní. U nás je navíc pachuť z opoziční smlouvy 1998-2002.

Velká koalice může být účelovým překlenutím nějaké politické situace, to je sice pravda, ale po zkušenosti s opoziční smlouvou to v České republice pokládám za vyloučené. Nevede k tomu, co společnost očekává. Jak už jsem řekl před volbami, a nemám důvod na tom nic měnit, speciálně lidé z vedení Jiřího Paroubka jako Rath, Jandák, Bublan, Havel ani nejsou sociální demokraté jako Zdeněk Škromach, ale jsou to technokrati, autokrati a technologové moci.

Není pravda, že by ODS nemohla učinit účelovou velkou koalici se sociální demokracií, ale současné vedení sociální demokracie není pro takový model přijatelné. Změna je možná u nás i u nich, ale při současném nastavení si to téměř vylučuji.

Bez komunistů a do Evropy

A: Změnil jste politiku ODS, i když jste o tom příliš explicitně nemluvil. Za Klause byla ODS protievropská a přitom neměla příliš velké výhrady proti komunistům, vaše vláda je naopak proevropská, jak svědčí Saša Vondra na místě ministra zahraničí a o antikomunismu hovoříte určitě častěji než Klaus. Proč?

Nesouhlasím s vámi. Ta politika je kontinuální. Souvisí to s tím, co jsem už v roce 2002 na kongresu ve Františkových Lázních nazval politikou "tvrdé jádro, měkký obal". Souvisí to spíše s prezentací politiky, která je vytvářena v podhoubí stranických think-tanků a různých názorových skupin.

Byli jsme prezentováni spíše jako strana euroskeptická a nikdy to nebyla pravda. Ti lidé se nezměnili, jsou stále stejní. Jde o prezentaci skutečných výsledků vnitrostranické diskuse.

Jsme strana evropská, slovo proevropská spíše vzbuzuje dojem, jako bychom byli naivní snílci, a to nejsme v žádném případě. Pořád zůstáváme velmi tvrdými realisty a speciálně Saša Vondra představuje v diplomacii realistický proud.

To, že to znamená spíše změkčení situace, to neznamená změnu politiky. My budeme stejně vystupovat proti stávající zemědělské politice, úplně stejně tvrdě proti oddalování našeho vstupu do Schengenu, tvrdě vyžadovat úplné dokončení vnitřního trhu, stejně vyžadovat zjednodušení, zprůhlednění, debyrokratizaci a institucionální rámec, který nás nebude poškozovat.

Na tom se nic nemění.

A: Ve vztahu ke komunistům jste snad nepřitvrdili?

Nikdy jsem nebyl přítelem laciného antikomunismu. Mně přece vadí nejvíc komunistické myšlení, že komunistická strana není reformovaná, že se spojuje s nejhoršími režimy na světě.

Mně nejde o jednotlivé komunisty, ale komunistické myšlení třeba u lidí, kteří v komunistické straně nikdy nebyli. V tom smyslu mi jde o boj s ideologií s jejími konkrétními projevy a s možnou změnou orientace polistopadového vývoje, reprezentovanou dnešní KSČM a Paroubkovým vedením ČSSD, které opravdu znamená výrazný pohyb někam jinam, jiný druh zahraniční a bezpečnostní politiky. V tom je riziko. Laciný antikomunismus ostatně nikdy neměl ani Václav Klaus.

A: Říkáte, že antikomunismus je ideologický boj. Vám ale jde o to zabránit zcela konkrétně účasti komunistů na vládě a to nepřímo. Nebylo by naopak lepší, kdyby si nějakou vládu zkusili, a tím by změnili strašák, že chtějí obnovit nedemokratické poměry?

To si mohl zkoušet Mitterrand ve Francii osmdesátých let, která byla součástí euroatlantické kultury a zakládajícím členem Evropské unie, a ne země, kde se stále bojuje o strategickou polohu v Evropě a strategickou bezpečnost s energiemi a kde stávající komunisté vzývají režimy v Severní Koreji a na Kubě a kamarádí s Chávezem ve Venezuele.

A kroky Jiřího Paroubka, který je v tomto smyslu jen pragmaticko-technologický, znamenají skutečné nebezpečí pro Českou republiku. Priorita číslo jedna není realizovat program ODS a sestavit vládu ODS, to jsou priority číslo dvě a tři.

První priorita je zabránit možné změně orientace polistopadového vývoje. Proto všechno trvá tak dlouho a proto ten urputný souboj, který má Paroubkovi zabránit vládu s podporou komunistů.

A: Vy chcete posílit pozici Česka v euroatlantickém prostředí, a bojíte se, že komunisté s Paroubkem nás naopak odvedou jinam?

V posledním roce už podnikli zcela konkrétní kroky. Nechci mluvit o záležitostech, které spadají do režimu důvěrné, tajné a přísně tajné, ale z hlediska naší energetické bezpečnosti a celkové zahraniční orientace tam už minulé vlády nakročily k řešení, které by nás mohlo v budoucnu ohrožovat.

Nejsem Stanislav Gross

A: Minulý pátek jsme zveřejnili, že policie má podezření, že při úvěrování vaší bývalé firmy jste spolu se společníky porušil zákon...

...odkážu vás na tu tiskovku a nic vám neřeknu.

A: Na to jsme se právě chtěli zeptat: Proč takhle reagujete? Trvalo vám skoro týden, než jste vystoupil s vysvětlením.

Musím vás opravit. Ten problém se před každými volbami otevře a já ho před každými volbami vysvětluji. Teprve teď jsem dostal k dispozici doklady, které jsem jako člověk, který je mimo vlastní dění, nikdy neměl. Neměl jsem například ani doklad, kdy byly akcie, které jsem prodal, odblokovány. Vystoupil jsem teprve, když jsem ty podklady měl.

A: Nemohl jste je sehnat dřív, když víte, že to před volbami zase budete muset vysvětlovat?

Vzhledem k tomu, že jsem hluboce přesvědčen, že nedošlo k něčemu nezákonnému, ale že jsme se v rámci podnikatelské etiky chovali nadstandardně, říkám: Žádného vyšetřování se nebojím, uvedl jsem všechny potřebné doklady a dál k tomu nemám co říct.

A: Počkejte, my si nerozumíme, teď se nebavíme o tom, jestli jste něco provedl, ale o tom, jak na veřejnosti reagujete.

Nejsem Stanislav Gross, který na šesti tiskových konferencích pokaždé řekne něco jiného. Ubezpečuji vás, že ten případ, jak jsem ho ve středu popsal, tak jde zdokumentovat a není k tomu co víc říct. Vy na mě útočíte, že jsem měl mediálně reagovat na ty sprosté útoky Jiřího Paroubka? To je přesně to, co dlouhodobě nedělám a dělat nebudu. Zatím se mi to vždycky vyplatilo.

A: Takže si myslíte, že jste to mediálně zvládl?

Své jsem řekl, ať už s tím ochránci morálky pracují, jak uznají za vhodné. Navíc kdyby si někdo přečetl mou knihu, teď mluvím trochu jako Václav Klaus, tam popisuji širší souvislost toho podnikatelského záměru. Vejde to jednou do učebnic jako naprosto neuvěřitelný příklad nebývalého postupu firmy z té doby, která se snažila opravdu všechno splatit a nakonec všechno splatila.

Nevěra? Protivníci ji použili proti mně

A: Má veřejnost a novináři právo zajímat se o soukromí vrcholných politiků?

Do jisté míry na to právo mají. Veřejnost by měla vědět, že ten člověk nekrade, že nepředstavuje riziko pro správu věcí veřejných. Už mám velkou pochybnost, že veřejnost má právo vědět, co se děje za záclonkami bytů, v soukromém životě politiků. Jestli někdo je, nebo není homosexuál, jestli někdo má, nebo nemá milenku, to se samozřejmě může stát veřejnou informací, ale nevím, jestli na to má veřejnost právo.

A: Nemohou ale soukromé záležitosti politika ohrožovat jeho výkon?

V momentě, kdy ohrožují jeho výkon nebo jeho důvěryhodnost, tak by se nad tím měl minimálně zamyslet. Pokud to jeho výkon neohrožuje, tak do toho nikomu nic není.

A: Ohrožoval váš problém s Lucií Talmanovou vaši výkonnost?

Určitě ne. Protože to je hodně bulvární záležitost, tak spíše ničí lidi kolem mě. Já jsem rezistentní.

A: Počítal jste s tím, že informace o vašem údajném vztahu přeskočí z bulváru i do seriózních médií?

To mně připadalo už za hranou únosnosti, ale vzhledem k tomu, že celá řada těch informací je nepravdivá nebo polopravdivá, tak jsem s tím počítat musel. Vyhýbám se tomu tím, že se soustředím na svou práci. V této chvíli mě vyčerpává natolik, že jestli má někdo pocit, že řeším nějaké soukromé vztahy, tak se hluboce plete. Věnuju se práci patnáct šestnáct hodin denně. Jednak mě to uspokojuje, jednak naplňuje časově.

A: Vzpomenete si na ten pocit, když se to prvně objevilo v novinách?

Spíš to destruuje moje okolí. To určitě. Ale celé to nevzniklo samo sebou, tak naivní nebuďme. Bylo to součástí nějaké politické hry.

A: Počkejte, jako že vás někdo sledoval, aby vás zastihl s poslankyní, a pak to použil v politickém boji?

Tak samozřejmě. Jsou dvě cesty. Buď se s tím vyrovnat, anebo hrát takové hry jako Jiří Paroubek a využívat marketingových nástrojů, jak případné problémy vyprazdňovat. Obě dvě fungují. Ve vrcholné funkci, zvláště v politice, je negativem, že lidé mají tendenci vám nahlížet do účtů a do ložnic. Politik se s tím musí vyrovnat, anebo odejít.

A: Mluvil jste o tom, že je to součást politického boje. To si myslíte, nebo to víte?

Samozřejmě to vím.

A: Kdo to byl?

Samozřejmě že vám to neřeknu.

A: Co s tím budete dělat?

V momentě, kdy je to veřejná informace, ať už je pravdivá nebo nepravdivá, tak platí známé české přísloví: když se v exkrementu šlape, tak smrdí ještě o něco víc.

Noci dlouhých nožů

A: Personální změny v resortech přišly vzápětí poté, co tam přišli vaši ministři. Zabývali jste se myšlenkou, nakolik to může znejistět státní aparát, když není jisté, jak dlouho budete vládnout a jak dlouho ty změny budou platné?

Ten aparát byl znejistěn několikrát, jestli si to nepamatujete, já tedy ano. Byla tu Špidlova vláda, pak Grossova a pak Paroubkova.

A: To sice ano, ale to byly zcela jistě menší změny, než když se střídají vlády levice a pravice.

Ale byly poměrně významné. Ten aparát byl nadto znejistěn už před volbami, pak tři měsíce povolebním vyjednáváním, i teď.

Politické vedení státu tu přece není od toho, aby snižovalo nebo zvyšovalo jistotu státních úředníků. Garantuji, že za mé vlády odborníci a standardní loajální úředníci žádné obavy mít nemusejí. A pokud došlo ke změnám, tak souvisejí s příchodem týmu nového ministra, což pokládám za naprosto standardní.

Nebo to byly změny vynucené či systémové, a přišly by, i pokud by vládl dál kabinet Jiřího Paroubka.

A: A pokud pár dní po vašem nástupu do Strakovy akademie padlo na ministerstvu školství 28 výpovědí, to je pořád ještě v mantinelech, o kterých mluvíte?

V žádném případě nebudu ministrům sahat do řízení resortů.

Paní Kopicová je nestranická ministryně a změny, které provádí, zcela jistě nesouvisejí s politikou. Nikdo jí neříkal, kdo má a nemá v resortu zůstat. Přichází prostě nový ministr, má svou představu a svůj tým.

Jiná věc je, že toto ministerstvo, místo aby s převodem základních škol a mateřinek na obce a středních a odborných škol na kraje zúžilo či zmenšilo počet zaměstnanců, tak se za paní ministryně Buzkové stal opak pravdou. Takže pokud paní ministryně Kopicová současně realizuje nějaké systémové změny, je to spíš pohyb správným směrem. Efektivnější, štíhlejší ministerstvo, které odpovídá tomu, jakou agendu dnes vlastně spravuje.

Ten počet 28 je zcela v těchto intencích a já ji určitě nebudu kárat za to, že řádí jako černá ruka.

Nejsme vidět? To je omyl novinářů

A: Kdy začnete s volební kampaní?

Dávno začala a probíhá permanentně. Asi jste si museli všimnout celé řady útoků našich oponentů...

A: Máme na mysli kampaň vaší strany...

Jistě, ta taky probíhá. Jako vždy se po zkušenosti z minulých kampaní soustředíme na poslední týdny. Nikdy jsme neměli tolik peněz a nikdy jsme si nemysleli, že k úspěchu vede typ kampaně našich oponentů.

Jako například billboardy pražských sociálních demokratů s otázkami proti ODS. To je pikantní i v tom, že v Praze ty věci, na které útočí, mají na magistrátu právě náměstci ČSSD.

Skoro bych doporučoval, aby ty billboardy s otázkou "Proč?" byly přelepeny odpovědí: Protože vládl přítel Gross a přítel Paroubek a podepsal bych to Hulínský.

To by přesně odpovídalo stavu odpovědnosti sociální demokracie.

Naše kampaň fakticky nikdy neskončila, nebyl rozpuštěn volební štáb. To, že kampaň v Praze není vidět, je opakovaný omyl pražských novinářů, kteří do regionů nejezdí, a proto netuší, že kampaň dávno probíhá.

A: Vy tam taky nejezdíte...

Jezdím, hluboce se mýlíte. I za krátké působení ve funkci předsedy vlády jsem navštívil Brno, kromě toho, že jsem byl v těch pěti hlavních institucích, navštívil jsem i krajské inovační centrum, měl jsem tiskovou konferenci. Mám nachystaný celodenní program v Ostravě, nepochybně budu na zahájení veletrhu v Brně, chystám se do Liberce. Chci omezit zahraniční cesty a naopak se věnovat intenzivní práci v regionech.

A: Když už jste zmínil billboardy v Praze, které upozorňují na řadu potíží: vy jste se do Prahy před časem přestěhoval. Máte pocit, že se vám v Praze žije dobře?

Vzhledem k tomu, že mě znáte, musíte vědět, že žiju tam, kde mám svůj džob. Praha se mi líbí a to, že nemám čas využívat, co Praha nabízí, je pravda. Mně se v Praze žije dobře, já mám Prahu rád...

A: Nemysleli jsme to, jak se vám Praha líbí a jestli je to pěkné město. Zajímá nás, co říkáte na katastrofální pražskou dopravu, chaoticky opravované ulice a náměstí, psí výkaly na chodnících a podobně...

Kolegové v komunálních volbách mají zpracované návrhy na odstranění těch největších nešvarů. Což jsou dopravní problémy, bezpečnostní problémy a další. A je zjevné, že Praha si nevystačí jenom s komunální úrovní. Otázka obchvatu a odtažení dopravy z centra či doprava z letiště souvisí spíše s centrálními záměry. To, že se opravují ulice, je dobře.

Že to způsobuje v Praze kolaps, je problém dlouhodobý a souvisí opravdu s neřešením dlouhodobých investic, které se netýkají jen Prahy. 

autor: Sabina Slonková, Petr Holub | 18. 9. 2006 18:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama