Nevalné mínění lidí o senátu doložily i právě skončené volby. Ke druhému kolu přišlo jen 20 procent voličů. Více než polovina občanů pak senát podle průzkumů považuje za zbytečný.
Změnit postoj lidí nepomohlo ani to, že senát na počátku roku založil informační centrum pro občany. Nový projekt zní: Proti nezájmu bojovat výstavami.
Výstavou proti nezájmu
První v řadě je výstava o dějinách parlamentarismu Parlament v zrcadle času. V Senátu ji otevřel místopředseda komory a zároveň historik Petr Pithart. Ač téma ani název výstavy nezní dvakrát lákavě, návštěvníci se nudit nebudou. Její autor Luboš Velek totiž postavil expozici hlavně na zajímavostech a kuriózních předmětech.
| Každý druhý Čech má Senát za zbytečný ČTĚTE ZDE |
| 2. kolo senátních voleb: Kdo prošel a kdo má šanci uspět ČTĚTE ZDE |
Ve vitrínách tak můžete vidět třeba kus parlametní lavice, kterou poslanec Eduard Grégr rozštípal při obstrukci v Říšském sněmu roku 1900. A nebo činel, kterým další poslanec rušil řečníky. V jedné z vitrín leží i kámen, který hodili nespokojení voliči od okna Františka Ladislava Riegra.
Obstrukce naživo
Parlamentní obstrukci zažijí návštěvníci dokonce i na vlastní oči a uši. Jeden z pracovníků senátu má koníček ve vyrábění pohyblivých betlémů, a tak vyrobil i rozbouřený říšský sněm. Když jej spustíte, začnou se dřevění poslanci hýbat a vykřikovat protivládní hesla.
Kromě parlametních bouří jsou k vidění také originály důležitých historických dokumentů. Na prvním místě třeba Washingtonská deklarace z října 1918, kterou byl vyhlášen samostatný československý stát.
Za koncepci výstavy chválil autora na vernisáži také Petr Pithart. "Úspěch výstavy je tak zjevný, že jistě vznikne její pokračování. Stálo by za to dotáhnout ji až do současnosti, a na druhou stranu zase rozšířit až po zemské sněmy do 13. století," řekl Pithart.
Do pěti let muzeum
Do pěti let by podle něj mohlo vzniknout třeba i muzeum parlamentarismu. "Líbilo by se mi, kdybychom měli něco alespoň trochu podobného tomu, co má Spolkový sněm v Berlíně. I když samozřejmě ne tak velké," vysvětluje Pithart. Německý parlament provádí svými dějinami i současnou činností v šestipatrovém domě v centru německé metropole.
Podle Pitharta by to pomohlo popularizaci nejen Senátu, ale celého parlamentarismu.
Na Německo zatím nemáme
Ve srovnání s Německem jsou však aktivity Senátu ještě pořád hodně pozadu. Také současná výstava trpí dvěma velkými neduhy.
První je prostorový. Výstava je umístěná v sídle Senátu, a proto se na ni nejde dostat jen tak snadno. Každý návštěvník musí nejdříve z recepce zavolat na tiskové oddělení a tam si vyprosit doprovod. S tím pak na výstavu dojít a zase se s ním vrátit. Jenom o víkendu je přístup volnější.
Druhý neduh je závažnější. Týká se koncepce. Výstava se totiž věnuje jenom období od roku 1848 do vzniku první republiky. Události, které přišly potom, nechává zcela stranou. Analýza loutkového parlamentarismu po roce 1948 by přitom byla potřebná. Stejně jako trochu kritičtější pohled na říšské sněmy a první republiku, obstrukčním strojkem se mnoho závažného neřekne.
Pithart: parlamentarimus nemáme zažitý
Výtky na adresu výstavy Petr Pithart uznává. Přesto ji pokládá za důležitý první krok. Hlavně proto, že Češi parlamentarismus teprve postupně poznávají. "Česká společnost neměla v minulosti možnost se s myšlenkou parlamentarismu pořádně sžít. Lidé proto často nerozumí tomu, že bez parlamentu demokracie fungovat nemůže a rádi by našli nejrůznější zkratky. Ty ale nefungují," vysvětluje.
Jednou z takových zkratek jsou podle něj také návrhy na zrušení Senátu. "Zásadní chybou bylo, že Senát vznikl až čtyři roky po schválení ústavy, protože politici se nebyli schopní shodnout na volebním systému. Teď se ta pošramocená pověst napravuje jenom těžko," uzavírá Pithart.
