Poté, co jste předložila do sněmovny návrh zákona o přídavku na bydlení, následovala velká kritika. Vypadá to, že prožíváte možná nejtěžší chvíle na postu ministryně?
Je to náročné období, ale nejtěžší určitě ne.
Kdy vám bylo hůře?
Extrémně těžký byl začátek, když jsem přišla na ministerstvo, které bylo vybombardované mou předchůdkyní, nefungovalo skoro nic, chyběli náměstci i ředitelé odborů, já neměla postavený vlastní tým a zároveň jsem musela okamžitě fungovat. To bylo opravdu extrémně těžké období. Teď je to spíš náročné proto, že se toho seběhlo více najednou.
Nejvíce debat i emocí v poslední době vyvolávají patrně vaše návrhy týkající se důchodové reformy a vyplácení sociálních dávek. Hodně vyhroceně reagují někteří vaši oponenti zejména na způsob, jak chcete přimět rodiče v sociálně vyloučených lokalitách, aby své děti posílali do školy.
Tahle debata není ve skutečnosti tak vyhrocená, jak se může zdát z některých médií nebo sociálních sítí. Naprostá většina lidí, kteří mi píšou, mě v mém snažení podporuje. Souhlasí, že normální je pracovat a chodit do školy. A přiznám se, že cítím úlevu, že se o problému konečně mluví.
Vy prosazujete, aby o výraznou část dávky na bydlení a příspěvek na živobytí přišli na půl roku rodiče, jejichž děti zameškají za pololetí minimálně 100 hodin a nepředloží omluvenku ze zdravotních důvodů. Proč jste zvolila tuto "taktiku"?
Protože mi nesmírně záleží na tom, aby děti chodily do školy, je to jejich jediná naděje na to, aby neskončily jako jejich rodiče. Aby tyto děti měly nějakou budoucnost. Je klíčové, aby získaly vzdělání a v dospělosti si našly práci. Musíme přetnout tenhle koloběh, kde jsou lidé už v dětství odsouzeni k celoživotní chudobě a pak to přenášejí na své děti.
Jenže řada vašich kritiků hlasitě oponuje: je to špatný postup, nic se nezmění, děti nebudou chodit do školy dál a jejich rodina se ocitne ještě v horší situaci, protože přijde o část peněz. Nemají pravdu?
Myslím, že pravdu nemají. Nemůžeme tyto děti takhle jednoduše odepsat a smířit se s tím, že do školy chodit nebudou. Jestliže se mluví o tomto návrhu, je důležité jedním dechem dodat, že já a moje ministerstvo navrhujeme celou řadu dalších věcí, jak řešit situaci takových dětí a jejich rodin.
Jaké další věci?
V pondělí vláda schválí po více než osmi letech navýšení životního minima. Podařilo se mi také ve spolupráci s poslancem Patrikem Nacherem (ANO) přesvědčit ministerstvo spravedlnosti o navýšení tzv. nezabavitelného minima u exekucí. Zjednodušíme systém dvou dávek na bydlení do jednoho, tzn. že lidé nebudou muset vyplňovat všechny formuláře dvakrát. Výpočet dávek bude konečně srozumitelný. Nově bude možné přídavek na bydlení vyplácet i lidem, kteří bydlí v podnájmu a nemají v místě trvalé bydliště. Tak pomůžeme několika desítkám tisíc lidí. A dlouhodobě to požadovala paní ombudsmanka. U zranitelných skupin bude možné vyplácet dávky na bydlení vyšší, což pomůže zejména seniorům ve velkých městech.
Všiml jsem si, že slibujete i větší sociální pomoc rodinám.
Přicházíme se systémovou sociální prací, na kterou bude dostatek peněz. Chceme, aby dávky na bydlení šly do hygienicky a stavebně vyhovujících bytů, tzn. že chudým lidem už nebude možné pronajímat zdevastované byty. Připravujeme reorganizaci úřadů práce, aby to byly vstřícné a efektivní instituce schopné řešit současné komplexní problémy. Moje návrhy jsou především motivační a preventivní. Takže já chci těm lidem skutečně pomoci, ale oni sami se také musí snažit.
Když se ale vrátím k tomu trestání rodin, které neposílají děti do školy. Oponenti, kterých není málo, tvrdí, že je nutné jít na to jinak. A přidávají se také obce, které upozorňují, že na dno padne ještě více rodin a oni se budou muset o ně starat.
Jak už jsem řekla, jedním z mých návrhů je, aby obce a školy měly k dispozici podstatně více sociálních pracovníků, kteří budou s lidmi v sociálně vyloučených lokalitách pracovat. Dostanou k dispozici na systémovou sociální práci až čtvrtinu celkové alokace z nového operačního programu MPSV. Chce to tak Evropská komise a je to jedna z podmínek pro budoucí programové období.
Já bych chtěla, aby ty peníze byly obcím vypláceny pomocí tzv. šablon, bez zbytečné administrativy. To bude velká pomoc, zásadní změna. A také připomínám, že od minulého roku se poprvé do programu MPSV Obědy do škol zapojily všechny kraje a v příštích dvou letech budeme i tento program rozšiřovat.
Chtěla jsem od premiéra více jednání ČSSD a ANO
Nemáte pocit, že stát mnohem více přichází s návrhy pomoci pro ty, kteří nepracují a neplatí dluhy, místo toho, aby výrazně více lidem zdůrazňoval, že základem života je pracovat, šetřit, zbytečně neutrácet a splácet dluhy?
Takový pocit nemám. Vždycky jsem především chtěla, aby lidé, kteří pracují, měli vyšší výplaty a slušné důchody a lidé, kteří o někoho pečují nebo mají sami zdravotní potíže, dostali podporu státu a nežili v chudobě. Proto jsme prosadili navýšení důchodů a rodičovské, proplácení nemocenské v prvních třech dnech, rekordní růst minimální mzdy či příspěvku na péči. Na tomto principu je sociální demokracie založena. Vedle toho se ale nemůžeme vykašlat na lidi, kteří skončili na dně. Protože je to ničí a stát to zatěžuje. Chtěla bych sociální systém, který bude fungovat jako trampolína, která pomůže odrazit se do normálního života.
Ale občas slyším z levé strany politického spektra o tom, že "nás" lidé budou zase volit, až se zhorší ekonomická situace. Jako by si levice přála horší životní situaci lidí.
To nevím, kde jste slyšel, v ČSSD určitě ne. My chceme lidem pomáhat z obtížných životních situací a zároveň chceme, aby se do řešení zapojili sami a byli aktivní. Práce se ale má vyplatit a pracující lidé nemají žít v chudobě.
Vy osobně i sociální demokracie jste permanentně pod tlakem nejen opozičních stran, ale i hnutí ANO, bez něhož nic prosadit nemůžete.
Názorové souboje jsou v politice denní chleba. Vtipné ale je, že z opozičních stran nás nejvíc kritizují Piráti, kteří mají primátora Prahy ve funkci přibližně stejně dlouho dobu, jako jsem já ministryně. Každý vidí, co všechno jsem udělala, kolik věcí změnila a jak moc dalšího toho chystám. Nevšimla jsem si, že by pirátský primátor úspěšně řešil v Praze například dostupnost bydlení, rozšíření škol a školek, dopravní problémy nebo rozšiřování zeleně tak, jak slíbil.
Jenže to vypadá, že vaším hlavním problémem je hnutí ANO. Z úst premiéra Andreje Babiše nebo ministryně financí za ANO Aleny Schillerové zaznívají na vaši adresu dost kritická slova.
Ano, premiér se vůči mně velmi často vymezuje, je to jeho politický styl. Zároveň ale neustále říká to samé, co já, jako například při nedávné návštěvě sociálně vyloučených lokalit v Ústeckém kraji.
Slova možná říkal stejná, ale mezi ANO a ČSSD to evidentně jiskří. Proč?
Já myslím, že to souvisí s blížícími se krajskými volbami.
Ale vy přece spolu sedíte skoro každý týden ve vládě, jeden ministr vedle druhého. Proč spolu víc nemluvíte?
Bohužel se to nedaří. Určitě se o to ale budu dále pokoušet, protože na řešení mnoha problémů v sociálně vyloučených lokalitách a na boji proti obchodu s chudobou se musí podílet celkem šest ministerstev. Například ministerstvo zdravotnictví nám pomohlo v zákoně o ochraně veřejného zdraví se štěnicemi. Ministerstvo školství bude muset řešit ty záškoláky a ministerstvo pro místní rozvoj musí rozhýbat bydlení. Tam vidím největší problém. Bydlení začíná být neúnosně drahé a je to i jeden z důvodů, proč nám vyskočila inflace na skoro čtyři procenta.
Budete tedy naléhat na premiéra Babiše, aby jednal s ČSSD častěji?
Říkávám panu premiérovi, abychom se scházeli každý týden, ale bohužel koaliční rada jedná maximálně jednou měsíčně. Někdy i pouze za šest týdnů. Špatné je, že neumíme přistupovat k řešení problémů celistvým a věcným způsobem a neumíme si říci, kdo, co a kdy udělá, abychom se potom nad tím sešli ve sněmovně a ta řešení byla provázaná.
Není příčinou toho, že v koalici dominuje hnutí ANO, třeba to, že nevystupuje odvážněji váš předseda Jan Hamáček? Cítíte v něm oporu?
Nikdo nemá obtížnější situaci než náš předseda Honza Hamáček.
V čem?
On musí vybalancovat různé zájmy a tlaky, které podle mě tlumí velmi dobře. Má velkou zásluhu na tom, že koalice stále funguje.
Vy říkáte, že s vámi málo komunikují politici ANO i dalších stran, případně další partneři. Není ale chyba i ve vás?
Snažím se mluvit se všemi, ke všem jsem otevřená, každého vyzývám ke spolupráci. Jen kvůli sociálním dávkám jsme absolvovali desítky kulatých stolů. V tuto chvíli moji kolegové návrhy vysvětlují některým politikům, z jejichž mediálních vyjádření vyplývá, že návrh neznají podrobně. Probíhá také vypořádání meziresortního připomínkového řízení. V některých bodech půjdeme na kompromisní řešení, chceme se dohodnout.
Maláčová zůstává bojovná a odhodlaná
Navzdory tomu, že ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová čelí v těchto týdnech poměrně ostré kritice některých oponentů kvůli tomu, jak chce měnit sociální dávky, v rozhovoru pro Aktuálně.cz působila rozhodně a odhodlaně. Je evidentní, že je sice připravena o svých návrzích dál debatovat, ale rozhodně je nestáhne. Podobně mluvila i v okamžicích, kdy přišla řeč na změny v důchodovém systému. Také tady chce prosazovat své návrhy, navzdory ostrému odsudku samotného předsedy vlády Andreje Babiše, který je jednoznačně proti jejím návrhům. Přitom tvrdí, že podle jeho exportů návrhy ministryně poškodí 90 procent důchodců. S něčím takovým Maláčová nesouhlasí.
Jana Maláčová je tak stejná jako na začátku, když si ji v červenci 2018 vybral do vlády předseda ČSSD Jan Hamáček. Mnozí mimo ČSSD se divili, neznali ji, ale během krátké doby se stala možná vůbec nejvýraznější tváří sociálních demokratů, kteří se marně snaží získat větší množství voličů. Maláčová na rozdíl od řady spolustraníků ale nepůsobí rezignovaně, objíždí republiku, plní facebook mnoha příspěvky a přichází s řadou návrhů, které vyvolávají protichůdné názory. Dlouho se mohla těšit z velké podpory zejména levicového spektra voličů či odborníků, v poslední době ale i tady u některých narazila kvůli snaze odebírat peníze rodičům, kteří dlouhodobě neposílají své děti do školy. Vytáhl proti ní především brněnský aktivista Matěj Hollan, který má na sítích mnoho fanoušků.
Následující měsíce napoví více o tom, jak se Maláčové bude dařit nejen na stranické, ale také parlamentní půdě. Vzhledem k blížícím se letošním krajským volbám a sněmovním v příštím roce to bude mít stále těžší, protože na své nápady potřebuje peníze. Pokladnu ovšem drží Babiš společně s jemu oddanou ministryní financí Alenou Schillerovou, kteří nejsou Maláčové nijak nakloněni. Na půdě ČSSD dojde ke klíčové debatě, jakou vlastně dělat politiku a s kým v čele, možná už po krajských volbách.
Říkají mi Venezuela. A přitom podporují moje návrhy
Ale je například nutné, abyste toho předkládala tak moc? Jen pro představu: kromě revize sociálních dávek důchodová reforma, novela zákona o sociálních službách, balíček kolem zaměstnanosti, dětské skupiny, jesle, zálohované výživné. A to jsem nevyjmenoval všechno. Co bod, to velké debaty, emoce, kritika.
Ukládá mi to programové prohlášení vlády. Zároveň naše vláda vznikla až rok po volbách, čímž máme o čtvrtinu méně času. Je toho skutečně hodně. Ministerstvo práce a sociálních věcí je tradičně nejvíce vytížené. A mnoho jsme už za ten rok a půl prosadili - dvakrát valorizace důchodů, vyšší rodičovská a příspěvek na péči, e-neschopenka, zrušení karenční doby. A často velkou většinou hlasů napříč politickým spektrem. Je ale nutno říct, že dávky, důchodová reforma a zákoník práce patří k těm nejtěžším disciplínám.
Vy máte jako sociální demokratka ve sněmovně pouhých 15 poslanců z dvou stovek. A to ani nemáte jistých oněch patnáct hlasů. Má za takového stavu smysl jít to sněmovny například s návrhem na revizi sociálních dávek?
Naopak, mnozí poslanci jsou stejně jako já názoru, že je třeba zatnout tipec obchodu s chudobou. Zadruhé jsme teprve ve fázi meziresortního připomínkového řízení, vládní návrh se formuje. V příštích týdnech budeme věcně jednat, s klidem, a najdeme co nejlepší řešení. Mým cílem je, aby lidé měli důvěru v sociální systém a aby nebyli frustrovaní. Sociální demokracie je tu pro lidi, kteří dělají všechno správně - pracují a pečují o své blízké. A tito lidé nesmí otáčet každou korunu.
Ale do sněmovních voleb zbývá už jen rok a půl. Nebylo by pro vás lepší některé návrhy teď nepředkládat?
Ne. Až se jednou budu ohlížet za svou politickou kariérou ministryně práce a sociálních věcí, chci, abych měla pocit, že jsem udělala maximum.
15 návrhů na boj s chudobou
Toto je 15 opatření, které by podle Jany Maláčové měly ukončit "obchod s chudobou" a pomoci lidem z vyloučených lokalit:
1. Regulovat pronájem více bytů přes živnostenské oprávnění
2. Jasné nastavení hygienických standardů u bytů, které by určovaly, jak má vypadat byt (např. tekoucí voda, hygienické zázemí, funkční elektrika apod.) a stanovení počtu metrů čtverečních na osobu v dané domácnosti
3. Zavedení povinnosti trvalého pobytu v obci, kde jedinec fakticky bydlí
4. Opravy a výkup zdevastovaných bytů
5. Dokončení cenových map za účelem stanovení obvyklého nájmu
6. Revize dávkového systému: zvážit sloučení příspěvku a doplatku na bydlení, zastropovat výplaty dávek dle cenových map, zajistit adresnost vyplácení dávek, zúžit okruh spolužijících osob v domácnosti a zkrátit vyplácení např.
paušálů na energie
7. Zákonně upravit možnost poskytovat data obcím o poskytnutých sociálních dávkách a vykonávané sociální práci
8. Personálně a finančně posílit Úřady práce, Policii ČR či pedagogické pracovníky ve vyloučených lokalitách
9. Zákonně definovat, co je přechodné bydlení a jakou má funkci za účelem eliminace tzv. ubytoven
10. Umožnit oddlužení osob v exekuční pasti bez nastavení minimálního limitu splacení pohledávek
11. Striktně navázat pobírání dávek na sociální práci a školní docházku
12. Změnit povinnost školní docházky (neohraničovat věkem, ale např. stanovit povinnou školní docházku do ukončení vzdělávání, např. dosažením výučního listu) a omezit předčasné odchody dětí ze vzdělávání
13. Posílit sociální práci a sociální prevenci: pracovní a hygienické návyky, práce s dětmi a podpora vzdělávání, prevence kriminality a konzumu drog, schopnost udržet si bydlení apod.
14. Zajistit, aby všichni práceschopní skutečně pracovali včetně dlouhodobé zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných osob, např. revize veřejně prospěšných prací, tak aby bylo možné je využívat dlouhodobě bez nutnosti opakované evidence na úřadu práce
15. Zajistit vymahatelnost práva zejména s ohledem na rušení nočního klidu a sousedského soužit
I za cenu toho, že budete pod palbou kritiky a v krajním případě ohrozíte svou politickou kariéru a třeba přijdete i o křeslo ministryně?
Ale v politice jsou názorové souboje běžný stav. Povzbuzuje mě to, že mě mnoho lidí podporuje a že jsem za tak krátkou dobu uvedla tolik věcí v
život. A věřte, že jsem nikdy nedostávala tolik povzbudivých reakcí jako v poslední době.
Co když ale budete mít případně pověst ministryně, která nevydržela do voleb, a zároveň pověst místopředsedkyně ČSSD, za které strana propadla ve volbách?
Věřím tomu, co dělám, dlouho jsem o tom přemýšlela a diskutovala o tom se zkušenými odborníky. Jakmile pomine současné "politické prskání", situace se uklidní a můžeme se věcně o celém návrhu bavit. Žádné dítě nesmí přijít o budoucnost jen proto, že se narodilo do nefunkční rodiny. Udělám pro to maximum. A udělám také maximum pro to, aby se začala v České republice řešit současná bytová krize. Bez dostupného bydlení se nikam nepohneme.
Neříkáte si, že vaše návrhy na zpřísnění sociálních dávek patrně neprojdou, ale vy budete moci v předvolební kampani tvrdit: ČSSD není stranou sociálních dávek, jsme přísní na lidi, kteří nepracují?
To je nesmysl. Důvěra v sociální systém je kvůli obchodu s chudobou podlomená. Přes milion lidí, i když pracují, má příjem do dvaceti tisíc. Třicet let po revoluci jsou chudí, i když pracují. Dělají všechno správně. Přes milion důchodců nedosáhne na průměrný důchod 14 tisíc, i když celý život pracovali. Tito lidé vidí, že spousta těch, kteří se nesnaží, je na tom finančně dobře díky sociálním dávkám. Jsou z toho frustrovaní. Sami na dávky nedosáhnou, protože pracují. Proto chci mimochodem navýšit životní minimum, aby na dávky dosáhli i pracující lidé.
Takže u vás hraje důležitou roli naštvanost lidí.
Frustrace a nedůvěra ohrožuje existenci sociálního státu. Lidé pak touží po rychlých a jednoduchých řešeních. Celá situace nám může velmi rychle přerůst přes hlavu a ohrozit demokracii. Proto sociální demokracie chce, aby společenské bohatství proteklo ke všem. Proto jsme šli do vlády a navýšili důchody, rodičovskou, příspěvek na péči, minimální mzdu, zrušili jsme karenční dobu, aby lidé neměli strach onemocnět. Jsme solidární s těmi, kteří akutně potřebují pomoc státu. Říká se tomu sociální spravedlnost. Ale zároveň víme, že práva a povinnosti musí být v rovnováze.
Tedy nejen sociální dávky.
Mně se přece kvůli snaze zvýšit rodičovskou začalo říkat Venezuela. Všichni se smáli, když jsem chtěla zvýšit rodičovskou pro všechny rodiny. A co se stalo po roce? Rodičovskou pro všechny chtěla většina sněmovny a celý Senát.
Myslel jsem, že označení Venezuela se objevilo ve chvíli, kdy jste začala říkat, na co všechno by měl stát dávat peníze, a kritici vás upozorňovali, kde na to chcete brát.
Máte pocit, že u nás jsou mzdy nebo důchody přemrštěné? Ano, pravice by na obyčejných lidech hrozně ráda šetřila, dokonce to označuje za "zodpovědnost". Upozorňuji, že mé návrhy ve sněmovně měly doposud vždy vysokou podporu, často nad 150 hlasů. A za to jsem moc ráda.
Ale kde by měl stát podle vás brát peníze?
Jak víte, v naší zemi je hodně nespravedlnosti. Zdanění práce je vysoké, na což doplácejí nízko- a středněpříjmoví. Zato obrovský majetek není zdaněný skoro vůbec. Máme mnoho prolobbovaných daňových výjimek. Největší a nejbohatší firmy jsou skoro nedotknutelné. Veškerou daňovou zátěž nesou zaměstnanci a malé a střední podniky. Takže mi můžete věřit, že to chce jen politickou vůli. ČSSD pro začátek navrhuje bankovní daň.
Bývalý radní Brna za Žít Brno Matěj Hollan vás označil za asociálního člověka.
Nezlobte se, pana Hollana nebudu komentovat, je to lhář.
Neztratila jste v posledních týdnech chuť nadále působit v politice?
Ne, naopak. Intenzita sporů mi nevadí. Co mi vadí, je plytkost debaty a lži.
