Jménem svých voličů
"Experti nevylučují, že výsledek voleb může donutit občanské a sociální demokraty k velké koalici."
Infobox
HISTORIE ČESKÝCH PATŮ
1996
- ODS, KDU-ČSL a ODA měly 99 hlasů ve sněmovně.
- ČSSD s 61 hlasy slíbila jejich vládu tolerovat odchodem ze sněmovny při hlasování o důvěře. 40 komunistů a republikánů hlasovalo proti. Vládu při důležitých hlasováních podporovali dva poslanci ČSSD.
1998
- ODS, KDU-ČSL a US se neshodly na vytvoření vlády, kterou by podporovalo 102 poslanců. Důvodem byly osobní neshody mezi politiky. Z ideologických důvodů nevyšla dohoda menších stran a ČSSD o koalici, která měla jistých 113 hlasů ve sněmovně.
- Nakonec ODS podpořila menšinovou vládu ČSSD za to, že v opoziční smlouvě slíbila post předsedy sněmovny a další funkce.
2002:
- ČSSD, KDU-ČSL a US sestavily vládu se 101 hlasy ve sněmovně.
- Těsná většina musela přestát několik krizí, když jeden poslanec vypověděl poslušnost.
- Od roku 2004 měla vláda potřebný hlas od Petra Kotta, kterého předtím vyloučila ODS.
2006:
- ODS, KDU-ČSL a SZ chtějí sestavit vládu se 100 hlasy ve sněmovně.
- Zatím předpokládají, že potřebný většinový hlas dostanou od některého z poslanců sociální demokracie. Jsou ochotni zaplatit toleranci ČSSD postem předsedy sněmovny.
- ČSSD naopak chce získat jeden hlas od zelených. S jeho podporou mohou mít menšinovou vládu, kterou by tolerovala KSČM.
DÁLE SI PŘEČTĚTE:
Drží politici slovo?
Tuto větu napsal pondělní Frankfurter Allgemeine Zeitung jako první návrh pro řešení českého volebního patu. Vedle toho ještě jmenoval menšinovou vládu ČSSD a zelených s tichou podporou komunistů a úřednický kabinet se zkráceným mandátem.
Němečtí novináři tak učinili z neznalosti poměrů v Česku - kde se volební výsledek nebere tolik vážně. Zdejší politici ho zpochybňují s poukazem na sliby, které dali voličům své strany.
"Nějaké řešení se najde a bude jiné než velká koalice. My se nechceme zpronevěřit mandátu, který nám dali naši voliči," řekl po volbách pro Mf Dnes Jiří Paroubek. ODS by mu totiž bránila plnit programové sliby.
Také výkonná rada ODS po volbách velkou koalici odmítla. S vysvětlením, že svým voličům slíbila prosadit vládu s lidovci a zelenými.
Argument, že nemají k dispozici většinu ve sněmovně, zástupci velkých stran přehlížejí. Z dějin polistopadové demokracie vědí své.
Jak to začalo
Na den přesně před deseti lety se ubírali na Hrad k prezidentovi čtyři předsedové stran. ODS tehdy vyhrála volby jen o tři procenta před ČSSD a dva hlasy jí chyběly k většině ve sněmovně.
Proto prezident Havel pozval ke schůzce nejen šéfa ODS Klause a jeho očekávané partnery lidovce a ODA, ale také Miloše Zemana za ČSSD.
Schůzka byla úspěšná.
Pět dnů po volbách se domluvily ODS, KDU-ČSL a ODA na menšinové vládě. Zeman připustil, že jeho strana při hlasování o důvěře odejde ze sněmovny, aby vládu umožnila. On sám za to dostane funkci předsedy sněmovny.
Zeman ovšem víc neslíbil. Proto pravicová koalice musela přemluvit poslance ČSSD Jozefa Wagnera a Tomáše Teplíka, aby podpořili rozpočet a hájili vládu, když Zeman vyvolal hlasování o nedůvěře.
Varianta po deseti letech
Po deseti letech se má scénář opakovat. Rozdíl je v tom, že nový prezident Klaus pověřil předsedu ODS jednáním o vládě už předtím, než měl záruky, že vláda opravdu vznikne. Sociální demokracie oslovena nebyla, i když může vznik této vlády účinně blokovat.
Občanští demokraté neoficiálně připouštějí, že ČSSD vedení sněmovny nabídnou.
Zatím však o tom s nikým nejednali.
Společně s KDU-ČSL a zelenými ovšem spoléhají, že mezi sociálními demokraty najdou svého "Wagnera" už při hlasování o důvěře vládě. Pro Aktuálně.cz potvrdil tuto variantu i předseda zelených Bursík. Nová koalice podle něho předloží tak kvalitní program, že přesvědčí i některé sociálnědemokratické poslance.
Proti rovné dani i komunistům
Němci si neumějí představit, že je něco takového možné ve standardních demokratických poměrech. Voliči nedali mandát ODS, aby s většinovou vládou prosadila své reformy daní, penzí a sociálních dávek. Ani nedali sociálním demokratům právo vládnout s tichou podporou komunistů. Z německého pohledu umožnili pouze velkou koalici.
Němci právě velkou koalici zažívají. Budí v nich rozpaky, protože velké strany se jen výjimečně dohodnou na nutných reformách zdravotnictví a sociálního systému.
Čeští ekonomové však takové řešení volebního patu připouštějí. Mezi programy ODS a ČSSD by se mohl najít užitečný kompromis. "Takový postup bych si dokázal spíš představit než realizaci programu jedné, nebo druhé velké strany v čisté podobě," řekl již před volbami profesor frankfurtské univerzity Jiří Kosta.
Spolupráce obou velkých stran by především zabránila ODS zavést rovnou daň, která by snížila státní příjmy, a razantní zvýšení důchodů, které by naopak zvýšila rozpočtové výdaje. Topolánkovi lidé by také nemohli na neurčito odkládat přijetí eura, jak měli v úmyslu.
ČSSD by například musela zapomenout na porodné ve výši 120 tisíc korun, na plošné dětské přídavky, majetková přiznání bohatých i tuhou centralizaci zdravotnictví.
Experti České národní banky dokonce označili případné splnění předvolebních slibů za hlavní riziko pro zdejší hospodářství.
Stejné priority ODS a ČSSD
Na druhé straně se programy občanských a sociálních demokratů protínají. Obě strany jsou přesvědčeny o nutnosti penzijní reformy. V dalších oblastech nabízejí dokonce stejné metody řešení.
Například porodnost je třeba podpořit nabídkou pružné pracovní doby matkám a zvýšenými dotacemi firmám, které zajistí hlídání dětí.
Obě strany chtějí snižovat daň z příjmu podniků a omezit byrokracii podnikatelům. Zlepšit justici má kariérní řád soudců. Evropské dotace se mají používat především na stavbu dálnic.
Obě strany jsou přesvědčeny o nutnosti vyšších dotací pro výzkum. V energetice pochybují o rozšíření těžby uhlí pod Krušnými horami a chtějí postavit novou atomovou elektrárnu.
Velkou koalici by zřejmě nešlo sestavit za účasti předsedů velkých stran.
