Kvůli vydání údajného ruského hackera Nikulina do USA jste se dostal do sporu s prezidentem Milošem Zemanem. Nemáte obavy, že vás kvůli tomu odmítne jmenovat do nové vlády? Navíc se v médiích aktuálně objevily spekulace, že skončíte v politice.
Jak jsem poznal pana prezidenta, předpokládám, že nebude do budoucna vstřícný k mým potřebám a požadavkům. Ale upřímně řečeno, s tím se dá žít. Řeknu to takhle: Nedám prezidentovi možnost, aby mě nejmenoval do nové vlády. V nové vládě už nebudu.
Jste tedy definitivně rozhodnutý, že odejdete z politiky?
Ano. Vždy jsem říkal, že politiku nepovažuji za životní úděl a že jsem si na omezenou dobu odskočil ze svého občanského povolání k funkci ministra spravedlnosti. Takže ano. Skončím v politice. Neměl jsem nikdy potřebu být v politice jinak než na ministerstvu spravedlnosti.
A skončíte v hnutí ANO?
Zatím zůstanu řadovým členem. Skončím ale ve sněmovně. Nyní jsem ovšem v té podivné situaci - jsem ve vládě, která už je v demisi, takže těžko podám demisi. Odejít bych mohl jenom tak, že bych požádal prezidenta, aby mě uvolnil z úřadu, čemuž by mohl vyhovět. Vím, co jsem říkal před chvílí, ale v tomto případě by asi udělal výjimku. Jenže vedením resortu by musel být pověřen jiný stávající ministr a ti mají dost své práce. Takže já tady musím vydržet, dokud nepřijde nová vláda.
Vracíte se do advokacie? Co budete dělat?
Plánuji se vrátit do advokacie a na fakultu, kde mám stále desetinový úvazek a rozšířím si ho zpátky na plný. Budu přednášet.
Jaké jsou důvody vašeho odchodu z politiky?
Není to bezprostřední reakce na jednu věc. Je to zralá dlouhodobá úvaha. Asi před měsícem jsem sdělil premiérovi, že už nemám zájem účastnit se další vlády. Tehdy jsem věděl, jak rozhodnu v případu Nikulin, očekával jsem, že to vyvolá u některých politických subjektů v Česku nepřátelské reakce a nechtěl jsem tím zatěžovat jednání o budoucí vládě. Další důvody shrnu do toho, že moje stanoviska a názory nejsou vždy většinovým stanoviskem našeho hnutí.
Lišíme se v pohledu na SPD
Jako třeba?
Názory na SPD. Ale celkově jsou mé názory tu více tu méně od směřování celého hnutí odlišné. Do určité míry je to v každé straně přirozené, ale od určité míry je to už divné.
Můžete být konkrétnější? Váš negativní postoj k SPD je známý, ale na druhé straně jste výrazný podporovatel Andreje Babiše v jeho kauzách.
Premiéra Babiše bych do toho netahal. S ním to nijak nesouvisí. Moje rozhodnutí souvisí s politickým a ideovým zaměřením hnutí ANO jako celku. Nejde mi o pana premiéra, se kterým jsem vždy našel společnou řeč, na tom se nic nemění. Ale konkrétněji jde třeba o agendu lidských práv, kterou mám dnes na starost. Velmi obtížně hledám porozumění u řady poslanců v našem klubu, co se lidských práv týká.
O jaké záležitosti se jedná?
Celkově o to, jak se má přistupovat k lidem, kteří jsou objektem sociálního vyloučení. Řada našich poslanců, a jsou to až čtyři pětiny, tlačí ten tvrdý přístup k těmto lidem.
Řada poslanců hnutí ANO i vyzývá premiéra Babiše, abyste šli do vlády s SPD Tomia Okamury, které jste označil za fašisty.
To je pravda. A já mám ten přístup jiný. A myslím si, že musíme respektovat, že všichni lidé jsou lidské bytosti. A že ti lidé mají děti a ty za nic nemohou. A že když je budeme vylučovat a zastrašovat, ničemu to nepomůže.
O kom přesně mluvíme? O romské menšině?
Nemám rád, když se v téhle souvislosti mluví o Romech. Protože romská menšina je více než z poloviny plně integrovaná. Jistě, ve vyloučených lokalitách, v sociálním vyloučení, jsou ve valné většině Romové. Vůbec ale neplatí, že kdo je Rom, je nejspíš sociálně vyloučený. Tohle všechno jsou věci, které jsou pro mě důležité, a nenacházím s tím v hnutí moc pochopení.
Znamená to, že řada vašich poslanců je extrémní ve svých názorech k menšinám a sociálně vyloučený?
Extremismem to nechci nazývat, i když tam máme i poslance, kteří mají až krajní názory. Musím si ale přiznat, že tyhle moje názory založené na humanismu jsou vůbec i ve společnosti menšinové. Ale já z nich odmítám ustupovat.
Mezi mými politickými názory a tím, co považuji za dnešní mainstream v našem hnutí, je už příliš velký rozdíl. Zdá se mi, že se ty směry již příliš rozešly. A považuji za poctivé svou aktivní politickou kariéru v takové chvíli ukončit. Voliči mi sice dávali preferenční hlasy, takže mě mají asi trochu rádi, ale zároveň mě volili, protože jsem součástí hnutí. A je divné, abych tyto hlasy používal k tomu, abych prosazoval něco jiného než dnešní ANO.
Babiš poznal, že jsem rozhodnutý
Snažil se vás pan premiér přesvědčit, abyste pokračoval?
Trochu ano, ale poznal, že jsem rozhodnutý a nepřišel jsem si pro nějaké pohlazení. Nic mi nenabízel, pouze říkal, že je potřeba, abych zůstal.
Proč je potřeba, abyste zůstal?
Možná měl pocit, že chci slyšet, že jsem osoba na svém místě. Ale už jsem rozhodnutý…
Co chcete ještě stihnout, než zmizíte z politiky?
Budu rád, když ve sněmovně dotáhnu oddlužení ještě trochu dál, než je nyní. Jsem rád, že jsem dotáhl do schváleného věcného záměru hromadné žaloby, které jsou moc důležité. Teď dokončujeme elektronické náramky a nový systém výběru soudců. Ale k mému vlastnímu překvapení si myslím, že mám docela splněno.
Co je pravdy na tom, že by se ministerstvo spravedlnosti mohlo stát neutrálním územím, které by nepatřilo žádné konkrétní straně?
Nemluvili jsme o tom s premiérem, ale je to jedna z variant. Ministerstvo spravedlnosti vždy bylo trochu mimo politické kruhy. Všimněte si, že téměř všichni ministři, kteří tu byli, byli právníci a ta agenda je apolitická. Takže pevně věřím, že další ministr bude pokračovat v této tradici, ať už bude, nebo nebude členem nějaké strany.
Jste jediný v ANO, kdo už nechce být v další vládě?
Nevím o nikom, kdo by udělal takové pevné rozhodnutí jako já. Ani bych nechtěl spustit nějakou lavinu. A celkově bych nebyl rád, kdyby se to začalo používat jako bič na ty, kteří jsou mi názorově bližší, proč tam stále zůstávají. Jsem rád, že tam zůstávají. Svůj odchod beru spíše jako svou slabost. Ale rozpory mezi tím, co si myslím, a tím, co si myslí většina mých kolegů v ANO, pro mě už nejsou přijatelné.
VIDEO: Čtvrteční rozhovor ministra Roberta Pelikána pro DVTV.
