Praha - Češi mohou očekávat nejméně příštích dvacet let systém řízné zdravotnické péče. Potom přijde další reforma. Hlavními vzory jsou Holandsko a Spojené státy.
Pro příklad to znamená, že občan s lehkou nevolností se vypraví k lékaři, bude však mít šanci jen u praktického lékaře, u kterého je zaregistrován. Na další vyšetření, případně do nemocnice bude smět jen s jeho svolením.
Detaily o řízené péči: Byznysmeni už vymýšlejí, jak řídit českého pacienta
Jak bude vypadat zdravotnictví podle Tomáše Julínka se vyjasnilo poté, co se na veřejnosti objevily konečné verze reformních zákonů z jeho ministerstva.
Lepší a drahé služby
Čtěte o reformě zdravotnictví
- Ve zdravotnictví vzniknou koncerny, možná od ledna
- Julínek bere fakultní nemocnice vědcům, dosadí své lidi
- Julínek neustoupí. Fakultní nemocnice čeká privatizace
- Maďarskou vládu svrhli pacienti. Hrozí to i u nás?
- Julínek otvírá zdravotnictví byznysu. Firmy se slétají
- Byznysmeni už vymýšlejí, jak řídit českého pacienta
Blog na Aktuálně.cz
Ministr Julínek a jeho tým chtějí uskutečnit zdravotnický model, který doporučují experti na zdravotnictví z mezinárodních poradenských firem.
Model splňuje zadání, že zdravotnictví je ekonomické odvětví, které čeká v příštích letech obrovský rozkvět. Na jedné straně se zvýší poptávka stárnoucí populace, na straně druhé roste nabídka zdravotnických technologií.
Není možné, aby se perspektivní odvětví financovalo jen ze státního rozpočtu či pojistného. Takové příjmy nestačí.
Proto je třeba přesvědčit občany, aby přistoupili na nezbytná úsporná opatření a pokud možno co nejvíc dopláceli. Zdravotnické firmy se musí naučit využívat finance víc efektivně.
Příkladem úsporných mechanismů jsou země, které bojují s vysokými náklady na zdravotnictví už nějakou dobu.
Tři holandské pilíře
Rámec systému přebírají Julínkovi reformátoři z Nizozemska.
Tamní reforma z roku 2006 rozdělila zdravotní pojištění na tři části. Pojišťovny získají zhruba polovinu příjmů z pojistného, které občané odvádějí podle toho, kolik vydělají. Druhou polovinou je nominální částka, kterou každý platí cca ve výši 1050 eur ročně. Stát ji doplácí za děti a přispívá i sociálně potřebným. Vedle toho si Holanďané platí připojištění, například na zubaře, rehabilitace a logopedii, která se neplatí z veřejného pojištění.
Zdravotní pojišťovny byly privatizovány a soutěží o klienty tím, že pokud možno snižují nominální část pojistného.
Češi přebírají model jen do jisté míry a Julínkovi experti ujišťují, že jde jen o odklad. Zdejší pojišťovny mají být rovněž privatizovány, soutěžit však budou pouze nabídkou bonusů pro pojištěnce: půjde například o nadstandardní služby v nemocnicích či výlety na zotavenou.
Zavést nominální složku pojistného je úkol na příští volební období.
Současná reforma rovněž strpí státní pojišťovnu VZP, která platí zdravotní péči za dvě třetiny Čechů a udrží takřka monopolní postavení. V logice reformy je však vyhlídka, že si soukromé pojišťovny rozeberou její klienty nabídkou bonusů.
"Občané musí za zdraví víc platit"
Stejný model tří druhů pojištění (solidárního, rovného a nepovinného) doporučuje našim západním sousedům poradenská společnost McKinsey ve studii Německo 2002, publikované počátkem týdne.
"Občané musí za zdraví víc platit," říká studie.
Julínkovi lidé nechtějí Holanďany následovat v jednom ohledu. Neuvažují o tom, že poskytnou velký prostor připojištění.
Pokud by například zubní a oční lékaře, případně logopedy a fyziology vyškrtli z veřejného pojištění, mohli by se lidé na tyto obory připojistit. Připojištění by mohly nabízet libovolné evropské firmy a český stát by se vzdal jakékoli regulace.
Na druhé straně ministr Julínek připouští, že se do privatizace pojišťoven zapojí zahraniční finanční ústavy. Budou však muset o licenci žádat český úřad pro dohled nad pojišťovnami.
Českou vládu za takový plán pochválil generální tajemník OECD Angel Gurría: "Podobné reformy podnikli v Holandsku a Švýcarsku. Považují se za úspěšné," řekl novinářům při návštěvě Prahy a vysvětlil, že je nezbytná vzhledem k tomu, že Češi do 20 let výrazně zestárnou.
Naděje pro koncerny
Z reformních zákonů vyplývá, že ministr chystá další kroky, se kterými se v Holandsku nepočítá.
Vedle privatizace pojišťoven bude druhým pilířem zavedení řízené péče. I když na to politici příliš neupozorňují, Česko je po Spojených státech a Švýcarsku třetí zemí na světě, která zavádí model soukromých pojišťoven nabízejících řízenou péči.
Model známý pod anglickou zkratkou HMO předpokládá vznik koncernů, které budou sdružovat pojišťovny, nemocnice, lékařské praxe a lékárny. V novém zákonu o zdravotních pojišťovnách jsou koncerny výslovně povoleny.
Nové zákony připouštějí, že pojišťovny budou nabízet i standardní pojistné plány jako dosud. Dostanou však šanci přetahovat klienty do programů řízné péče různými bonusy, třeba doplatkem za školu v přírodě nebo na nové brýle.
Za to se pacienti ve smlouvě upíší, že budou navštěvovat pouze omezený počet lékařů. Pokud (s výjimkou akutních stavů) navštíví jiného lékaře, budou muset za ošetření zaplatit plnou cenu.
Programy řízené péče budou podle očekávání ekonomicky úspěšnější a získají víc klientů a zaměstnanců mezi lékaři. Pokud budou dost úspěšné, budou mít občané s nižšími a středními příjmy možnost vybírat jen mezi různými programy řízené péče.
Přísné a mírné pojišťovny
Ministerští experti polemizují s kritikou, že se Česko vrací k modelu socialistických OÚNZ, kdy měli občané pevně stanoveny spádové obvody a museli ke konkrétním obvodním lékařům a do předem určených nemocnic.
Konkurence má pojišťovny donutit, aby vycházely svým klientům spíše vstříc, než socialistické zdravotnictví, které bylo chudinskou dávkou na příděl.
Proto není předem vyloučeno, že se uplatní méně přísné formy řízené péče, například podle amerického modelu PPO. Ten předpokládá, že lékaři nejsou zaměstnanci pojišťovacích společností a občané mohou chodit i k lékařům mimo předepsanou síť. Mohli by u nich například doplácet dvacet procent ceny. Tento systém z evropských zemí zkouší Španělsko.
Programy budoucnosti
V Julínkově reformě je přitom zakódován přechod k ještě větším úsporám. Počítají přitom se zvýšením poplatků pro pacienty.
Zákony umožňují nejen řízenou péči, ale také programy s vyšší spoluúčastí. Podle nich se může pacient už od ledna 2009 pojistit prakticky jen na mimořádně drahé nemoci a úrazy. Za den v nemocnici zaplatí 500 korun a za návštěvu v ambulanci všechny náklady do 1000 korun, za léky nejméně třetinu ceny.
Na druhé straně mu bude pojišťovna část pojistného ukládat na tzv. spořícím účtu, ze kterého bude moci zaplatit u lékaře nadstandard, například za lepší pokoje v nemocnici, nebo kvalitnější zubní či kloubovou protézu.
Reformátoři nepočítají s tím, že vyšší spoluúčast využije okamžitě větší počet lidí. To se však může brzy změnit, jak ukazuje příklad Ameriky.
V USA klesá obliba pojišťoven HMO, které zvyšují pojistné a přesto trvají na omezení pacientovy svobody. Přitom se rozvíjejí firmy, které podle zavedeného singapurského vzoru nabízejí spořící účty, ze kterých si klienti budou platit převážnou část péče sami.
