Praha - Letošní volby do poslanecké sněmovny znamenaly malou revoluci: voliči svými preferenčními hlasy zamíchali pořadím na stranických kandidátkách a mnohde se poslancem nestal ani její lídr. Pokud ale voliči očekávají, že se jim to povede i při podzimních volbách do obecních a městských zastupitelstev, budou zklamáni.

"Rozhodně ne v takovém rozsahu," upozorňuje politolog Tomáš Lebeda. "Volby do obecních zastupitelstev mají nejsložitější mechanismus ze všech voleb v ČR."

"A hlavně: systém se tváří jinak, než jak funguje. Je zavádějící," dodává Lebeda.

Hlas osobnosti nebo partaji? Je to jedno...

Při volbách do obecních zastupitelstev disponuje volič tolika hlasy, kolik se volí zastupitelů. A má tři možnosti, jak své hlasy rozdělit.

Buď docela prostě zaškrtne stranu a všechny své hlasy dá jen jí. Nebo své hlasy přidělí a napříč stranami svým favoritům - tady si musí dát pozor, aby přidělil přesně tolik hlasů, kolik je členů zastupitelstva.

A nebo obě možnosti zkombinuje: zaškrtne několik svých favoritů a pak stranu - té tak přidělí zbylé hlasy, které nedal přímo osbnostem.

Paradox komunálních voleb

"Volič může snadno nabýt mylného dojmu, že dává hlas jen vybraným osobnostem a hodně voličů si to skutečně myslí," upozorňuje politolog. Ve skutečnosti dává volič vždy nejdřív hlas dané straně, jejíhož kandidáta zaškrtl, teprve následně přímo jemu hlas preferenční.

Jenže k tomu, aby voličův favorit své kolegy na kandidátce skutečně přeskočil, potřebuje získat alespoň o celých 10 procent víc hlasů, než je průměr na jednoho kandidáta jeho strany.

"Paradoxně tak volič často - a nevědomky - přispěje ke zvolení lídra, kterého volit nechtěl, a svému oblíbenci neprospěje," vysvětluje Tomáš Lebeda.

Šanci na vzestup voličova favorita jsou podle něj poměrně slušné jen v malých obcích - na kandidátce do 10 jmen. Ve velkých městech je už naopak poměrně malá.

"Je to jasný příklad volebního inženýrství," shrnuje svůj názor.