Praha - Vlast a národ. Zhruba patnáctkrát v různé podobě skloňoval prezident Václav Klaus v tradičním projevu k výročí české státnosti tato slova.
Znovu ukázal, že patří k těm politikům bývalého východního bloku, kteří po pádu komunismu vidí šanci obnovit státnost na národní myšlence.
V úterý vybízel k národní hrdosti hned dvakrát. Nejprve odpoledne na obří vojenské přehlídce, kterou Praha zažila poprvé od roku 1985 a kde Klaus připomínal hrdinství československých legionářů. Večer, ve smokingu ve Vladislavském sále, pak v obsáhlém projevu obšírně připomněl devět desetiletí emancipačních snah Čechoslováků.
"Zříkáme se toho nejdůležitějšího"
Varoval přitom, abychom se uplynulých let dřiny nevzdávali. Hrozbu pojmenoval jasně: Odevzdávání "našeho" do rukou Bruselu.
"Jsou tomu čtyři roky, co jsme se většinovou demokratickou volbou občanů stali členy Evropské unie a dobrovolně jí předali značnou část své suverenity. Rozhodování o věcech veřejných se nám tím opětovně vzdaluje," řekl prezident. A dodal: "Jsme v situaci, kterou poměrně důvěrně známe: v přesvědčení, že činíme to nejlepší pro náš stát, jeho významných charakteristik se vzdáváme."
Uznal však, že zatím je příliš brzy hodnotit klady a zápory českého členství v Unii.
Václav Klaus a projevy
Co zaznělo v proslovech VK k 28. říjnu?
- Už dvakrát (v roce 2003 a 2005) hovořil převážně o historii, přičemž 28. říjen 1918 vidí jako završení národních snah Čechů.
- V roce 2004 vyzval ke smíření s minulostí, která by nadále neměla Čechy rozdělovat.
- V roce 2006, v období obtížného sestavování vlády, poradil rozhádaným politikům, aby si uvědomili, že všichni mají společný úkol, "hájit onen unikátní, ale nadmíru křehký a zranitelný státní celek, jehož jsme součástí, Českou republiku".
- Loni pak svůj projev postavil na prioritách české zahraniční politiky, kterými by měly být například obhajoba temelínského jádra či jasné odmítnutí německé snahy o revizi poválečné historie.
O euru a pletichaření
Projev, od počátku zacílený do historie a bilancující devadesát uplynulých let, se ke konci schýlil k aktuálním otázkám, které plní titulní strany novin. Finanční krizi a povolebním hádkám politiků.
Pokud jde o finanční krizi, i tady si prezident jemně rýpl do Evropské unie. Respektive, právě fakt, že Češi jsou dosud na hony vzdáleni společné evropské měně, je podle něj příčinou, proč pády bank a celosvětové propady burz nemusí občany příliš trápit.
"Žijeme v zemi, které se i dramatické otřesy zahraničních finančních trhů dotýkají jen zprostředkovaně. Odděluje nás od nich naše vlastní měna a s ní spjatý samostatný finanční systém. Vklady našich občanů a firem jsou proto ve stejném bezpečí jako v uplynulých letech. Rozumný optimismus je na místě," soudí prezident.
Pesimistickou notu nasadil v okamžiku, kdy se dotkl současné politické situace. Zástupcům stran, zhusta přítomným projevu osobně, vystavil nelichotivé vysvědčení.
"...Jediným reálným nebezpečím si v takové době můžeme být my sami. Naše krátkozrakost a lhostejnost, nevidící dál než za obzor jednoho dne. Naše často hloupá nesvornost, projevující se v malicherném politickém pletichaření a osobních půtkách, v nichž zaniká smysl politiky, jako jediného osvědčeného prostoru k regulérnímu a demokratickému prosazování idejí a zájmů občanů," prohlásil Václav Klaus.
Podobný komentář, byť stručnější, už jsme od něj ostatně slyšeli. Po vypuknutí aféry poslance Moravy, ve které šlo o kupčení s uměle vytvořeným kompromitujícím materiálem na Vlastimila Tlustého, Klaus situaci komentoval slovy, že z politiky se ztratil obsah.
V úterý večer politikům jasně vzkázal, co mají dělat: Starat se o republiku tak, aby ji nic neohrožovalo, protože: "Historie neskončila". A vést děti k národní hrdosti, "aby pro ně slovo vlast bylo více než jen prázdným pojmem."
