Praha - Vždycky chtěl být mužem v pozadí, který radí, ale mnoho se toho o něm neví, jak sám říkával.
30. září 2004 bylo jasné, že se to Markovi Dalíkovi už nikdy nepovede.
Záběry podmračeného Topolánkova spolupracovníka, jak opouští policejní celu v kauze Kořistka, tehdy hrála všechna tuzemská média. A už se ho nikdy nepustila: právě se zrodil "Topolánkův Šlouf".
Dnes, po pěti letech od dramatického zatčení a po deseti letech strávených po boku Mirka Topolánka, Marek Dalík oznámil, že končí a stahuje se do ústraní.
V té době už veřejnost díky indiskreci zná i fotografie jeho koupelny z bytu, který přes realitku právě prodává.
Podezření? Ano. Důkazy? Nikoli
Příběh exposlance Kořistky je přitom pro kariéru Topolánkova nejbližšího politického stratéga do značné míry symbolický. Dalík byl na základě poslancova tvrzení podezřelý z politické korupce, přesvědčivé důkazy ale tehdy chyběly. A stejné to bylo v příštích pěti letech ve všech aférách, v nichž jeho jméno figurovalo.
Jisté je nicméně jedno: Marek Dalík po boku Mirka Topolánka zbohatnul. A to zejména v době, kdy šéf ODS usedl coby ministerský předseda ve Strakově akademii.
Ale zase: důkaz, že u toho Dalík hrál unfair nikdo nepředložil. Byť ani on nezastírá, že mu dveře do velkého byznysu otevřelo právě těsné spojenectví s Topolánkem.
Spojit část profesního života s politikou se rozhodl Marek Dalíka záhy.
Ztráta iluzí
Když přišel z rodného Brna do Prahy na studia politologie, v devatenácti letech nastoupil jako cílevědomý stážista do týmu tehdejšího prezidenta Václava Havla.
"Zdálo se, že je více orientovaný k veřejné službě, než že by chtěl podnikat. A nevypadal, že by mu šlo o peníze. Ostatně plat na Hradě tehdy rozhodně nebyl takový, aby se z něj dalo zbohatnout," řekl o něm před lety bývalý Havlův kancléř Ivan Medek.
Přesto z Hradu po čase odešel, protože, jak říká, přišel o iluze o čisté a čestné politice. Založil PR agenturu a v roce 1999 ho čekalo osudové seznámení. Společný známý jej dal dohromady s tehdejším senátorem Mirkem Topolánkem, který sháněl někoho na mediální komunikaci.
Od té doby se jejich profesní životy nerozpojily.
Z poradce kamarád a zpátky
Vliv Marka Dalíka na lídra občanských demokratů byl obrovský, Topolánek se s ním radil prakticky o všem, včetně soukromých věcí jako byl rozchod s manželkou Pavlou.
Oba to vysvětlovali tím, že Topolánek přišel do Prahy jako do neznámého prostředí, s pražskou elitou ODS si nikdy nesedl a potřeboval někoho, komu může absolutně věřit. Nikdo jiný než Dalík takovou důvěru neměl. "Těžko bych mohl pracovat s člověkem, který by to nebral jako poslání," říkal o něm Topolánek.
Faktem je, že kvůli Topolánkovi Dalík dokonce vstoupil do ODS, ač kudy chodil, tudy tvrdil, že se mu to vlastně dost příčí. A tím, že pracoval pro Topolánka, pracoval i pro ODS. Málokdo dnes například ví, že patřil mezi klíčové postavy předvolební kampaně strany v roce 2006 a s Ivanem Langerem úzce spolupracoval i na přípravě původně chystaných předčasných volbách letos v říjnu.
Zpočátku si Marek Dalík zakládal na tom, že to budou právě oni dva s Mirkem Topolánkem, kdo zpřetrhá poslední klientelistické vazby z dob opoziční smlouvy a nastaví nová pravidla hry.
Šlouf a ti druzí
Nicméně to byl právě Dalík, kdo nakonec uzavřel spojenectví se symbolem Zemanovy éry Miroslavem Šloufem.
"Vím, co si o mě kvůli tomu můžete myslet, ale Šlouf je jeden z mála, který drží slovo. Na čem se s ním dohodnete, to platí," bránil se v době, kdy Šlouf pomáhal mezi sociálními demokraty sehnat hlasy pro podporu Topolánkova kabinetu či pro zvolení Václava Klause prezidentem.
Zatímco Topolánek se s Prahou nezžil dodnes, Dalíkovi to v hlavním městě evidentně svědčilo. Díky unikátnímu vztahu se šéfem nejsilnější pravicové strany a pozdějším premiérem se dostal mezi nejvlivnější lobbistická esa a do nejvyšších pater byznysu.
Pověst u toho ale utrpěla pořádné šrámy. O jeho metodách mezi byznysmeny a lobbisty kolují legendy: koho a za kolik vydíral, na koho agresivně tlačil, kde nečestně ovlivňoval.
Je to ale stejné jako s výše zmiňovaným Kořistkou. Důkazy chybí.
Soukromá veřejná osoba
Na Dalíkově pověsti se do značné míry podepsala okázalost, s jakou dával občas najevo své bohatství, a odměřené vystupování. To, co jeho odpůrci označují za aroganci, v praxi vypadá tak, že když se s někým nechce bavit, tak ho v lepším případě ignoruje, většinou ho ale rovnou urazí.
"Byl vždycky takový tajemný, mlčenlivý. S lidmi na Hradě se moc nesžil, což bylo tehdy neobvyklé. V Havlově kanceláři byli všichni kamarádi," vzpomínal na něj před lety někdejší Havlův mluvčí Ladislav Špaček.
A profil mu nevylepšilo ani to, že si proti sobě poštval prakticky všechna média. Odmítal uznat, že coby premiérův nejbližší člověk musí být připraven na dokola se opakující otázky, jako je původ jeho majetku či okolnosti společné dovolené.
"Jsem soukromá osoba. Můžu si dělat, co chci. S vládou ani Topolánkem nemám nic společného. Šikanujete lidi, kteří vydělávají peníze. To mám chcípnout hlady? Polibte si šos," reagoval například na jeden z obdobných dotazů z Mf Dnes.
Najít někoho, kdo o Markovi Dalíkovi veřejně mluví hezky - kromě jeho blízkých a Topolánka - není jednoduché. V zásadě jsou to jen lidé, kteří jej znají z doby, kdy pracoval na Hradě. Jako například již citovaný kancléř Ivan Medek.
"Poznal jsem jej jako neobyčejně schopného mladého muže. Byl vždy velmi opatrný ve svých názorech, když už si je ale udělal, o to důsledněji se jimi řídil," vzpomínal na něj před lety. Tehdy nevěřil, že by se Dalík dopustil něčeho takového jako je politická korupce. "Zdá se mi skoro nemožné, až neuvěřitelné, že by za těch deset let natolik zhloupl."
