Praha - Podpora silné politické strany zůstane i po schválení přímé volby tím hlavním faktorem, který ovlivní, kdo se stane novým českým prezidentem.
"Solitérům příliš šancí nedávám," řekl Aktuálně.cz přední politolog Tomáš Lebeda.
Převahu stranických kandidátů podle něj dokazují zkušenosti ze zahraničí - ačkoliv si prezidenta lidé volí sami, v drtivé většině případů vítězí kandidát nějaké silné politické partaje.
"Strany mohou také svému favoritovi zajistit lepší finanční zázemí a kampaň mohou vést i například jako souboj opozice s koalicí," dodává.
I mimořádně populární expremiér Jan Fischer má podle něj šanci jen v případě, že se za něj postaví nějaká politická strana.
Zároveň odmítá názor, že by přímá volba musela nutně generovat "šedé myši".
"Ani strany si nebudou moci dovolit nasadit někoho, kdo bude jen šedou postavou, protože by neuspěl v konkurenci jiných kandidátů," říká Lebeda.
Příliš vyhranění ale také neuspějí
Zároveň si ale strany nebudou moci dovolit postavit vyhraněné, kontroverzní osobnosti - ty by totiž ve druhém kole měly jen málo šancí. "Určitá nevyhraněnost může být v druhém kole devizou," upozorňuje politolog na úskalí dvoukolové volby.
Nezávislí kandidáti typu Tomia Okamury šanci podle Lebedy nemají, i když si dovede představit, že v budoucnu může v přímé prezidentské volbě uspět "člověk s velmi dobrou a nákladnou kampaní".
"Ale nemyslím si, že by to třeba mohl být Tomio Okamura. Nevěřím, že by česká veřejnost zvolila člověka, který má nulové politické zkušenosti a v řadě ohledů může působit kontroverzním dojmem," vysvětluje Lebeda svůj odhad.
Tomáš Lebeda, odpůrce přímé volby prezidenta, vysvětluje, v čem je její nebezpečí. Dlouhodobě se tím ani netají: podle něj potřebuje ČR spíše posílit vládu (třeba změnou volebního systému, který by generoval výraznější většiny vládní koalice), nikoliv posilovat prezidenta, pokud máme parlamentní systém.
Prezident zvolený lidem - past pro vládu
Přímo volený prezident si totiž může ukrojit více vlivu a moci, než kolik mu přisuzuje Ústava.
"Už teď stávající prezident, ač nemá onu silnou legitimitu, má občas potřebu zasahovat do vládní politiky. Třeba v otázce Evropské unie se jeví jako poměrně aktivistický," upozorňuje Lebeda a dodává: což teprve prezident se silným mandátem přímo od voličů!
Prezident může výrazně posílit zejména tehdy, pokud vláda bude výrazně slabá, kdy koalice bude vratká, dodává Lebeda.
Prakticky si lze představit proevropského prezidenta Karla Schwarzenberga a spolu s ním třeba euroskeptická vláda, která nebude mít silnou oporu v parlamentu, bude rozhádaná a její premiér a ministři budou muset lavírovat.
Už současné vládě premiéra Petra Nečase by takový prezident zkomplikoval politiku v rámci EU (vezmeme-li v úvahu nedávné spory Schwarzenberga s premiérem Nečasem).
"Bude pak záležet na tom, co si ten či onen prezident v té chvíli vydobude. A slabé vlády u nás byly spíše pravidlem," uzavírá Lebeda svůj pohled na přímou volbu hlavy státu.
