Vedení ODS se rozhodlo, že Topolánek nabídku Hradu přijme.

Může se na premiérském místě udržet například do konce roku. Stačí, když svou novou vládu představí prezidentovi až za několik týdnů.

Naproti tomu sociální demokraté považují prezidentův verdikt za další krok ke třetímu pokusu, který by měl dostat Jiří Paroubek. Proto začínají shánět další hlasy pro volbu nového předsedy sněmovny, který by mohl po druhém Topolánkově neúspěchu Paroubka premiérem jmenovat.

Hra se dvěma vítězi

ODS a ČSSD se pouštějí do dalšího boje i z toho důvodu, že hrají o víc než o to, jak bude vypadat příští vláda.

Autor fotografie: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Infobox

ČTĚTE VÍCE:

• Klaus jmenuje premiéra: zas Topolánka

• Co řekl Václav Klaus o neschopnosti politiků?

• Klaus vymyslel řešení, ČSSD ho nechce

• Analýza: ČSSD versus ODS: Letos vláda nebude

PĚT MĚSÍCŮ BEZ VLÁDY

Červen

• 3.6. - Volby do Poslanecké sněmovny vyhrála ODS (81 mandátů) před ČSSD (74 mandátů), KSČM (26 mandátů), KDU-ČSL (13 mandátů) a Stranou zelených (6 mandátů).
• 5.6. - Klaus pověřil předsedu ODS Mirka Topolánka, aby jednal o sestavení vlády. Ten oslovil lidovce a zelené.
• 29.6. Poprvé zkrachoval pokus zvolit předsedu sněmovny. Kandidátka ODS Miroslava Němcová dostala jen 99 hlasů. Později proběhlo ještě pět neúspěšných pokusů.

Červenec

• 10.7. - Trojkoalice ODS, KDU-ČSL a Strana zelených sociálním demokratům nabídla, aby se stali členem koaličního kabinetu. Ti odmítli.
• 19.7. Topolánek připustil vznik úřednické vlády, která by ale měla řídit zemi do předčasných voleb.
• 25.7. Trojkoalice nabídla, že programové prohlášení bude kopírovat deset předvolebních závazků ČSSD. Paroubek to odmítl jako marketingový tah.
• 27.7. - Bankovní rada České národní banky po devíti měsících zvýšila úrokové sazby o čtvrt procentního bodu. Hlavní sazba vzrostla na 2,25 procenta.

Srpen

• 4.8. ODS ukončila jednání o trojkoalici a začala jednat s ČSSD o podpoře své menšinové vlády.
• 9.8. - Senátoři schválili novelu ústavy, podle níž může sněmovnu rozpustit prezident na žádost 101 poslanců.
• 14.8. - Na sedmý pokus byl zvolen šéf sněmovny. Miloslav Vlček (ČSSD) ale slíbil, že odstoupí, až skončí druhý pokus o sestavení vlády.
• 16.8. - Paroubkova vláda podala demisi.
• 24.8. - Sociální demokraté ukončili jednání s ODS a nabídli lidovcům menšinovou koalici s podporou KSČM. Předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek návrh přijal. Následující den návrh odmítlo širší vedení strany a Kalousek odstoupil.

Září

• 4.9. - Prezident Václav Klaus jmenoval menšinovou vládu ODS s premiérem Topolánkem.
• 27.9. - Bankovní rada České národní banky zvýšila úrokové sazby o dalšího čtvrt procentního bodu.

Říjen

• 3.10. - Topolánkova vláda nezískala důvěru poslanců.
• 11.10. - Topolánkova vláda podala demisi.
• 13.10. - Klaus zahájil jednání o druhém pokusu sestavit vládu. S vedením stran jednal dva týdny. Vyloučil, že by jmenoval vládu, která by se opírala o přeběhlé poslance.
• 25.10. - Poslanec Michal Pohanka vystoupil ze sněmovního klubu sociální demokracie. Paroubek za dva dny oznámil, že Pohanka bude dál hlasovat s ČSSD.
• 26.10. - Sněmovna schválila deficit rozpočtu ve výši 91,3 miliardy korun.
• 28.10. - ODS vyhrála druhé kolo senátních voleb. Den nato Klausův poradce Ladislav Jakl oznámil, že nového premiéra vybere opět ODS.
• 30.10. - ODS oznámila, že na druhý pokus bude vládu opět sestavovat Topolánek s cílem prosadit předčasné volby.
• 31.10. - Klaus odložil jmenování politika, který bude sestavovat vládu, nejméně do 3. listopadu.

Listopad

• 3.11. - Prezident ukončil schůzky s politiky všech parlamentních stran a navrhl jim vládu kompromisu, včetně ústavních změn, kterých by měla do předčasných voleb dosáhnout. Šéf ČSSD Jiří Paroubek večer tento plán odmítl.
• 6. 11. - Prezident oznámil, že se strany nedokáží na žádné rozumné vládě shodnout a nadřazují vlastní zájmy. Druhý pokus o sestavení kabinetu znovu dá Topolánkovi. 

Dlouhodobý souboj rozhodne o delší politické perspektivě České republiky - o tom, jakou v ní budou hrát roli velké strany. A také o tom, jak se bude měnit ústava.

Měření sil dovoluje hospodářská situace. Ekonomika může dlouhou dobu fungovat bez toho, že do ní stát bude zasahovat. A přežije i rozpočty zvyšující vládní schodek. "Rok se nikdo nemusí snažit o reformy a ekonomická situace bude stále dobrá," míní analytik Raiffeisen Bank Pavel Mertlík.

Velké strany neustálou konfrontací vydělávají, protože jim získává nové voliče. ČSSD a ODS například letos získaly bezpečnou ústavní většinu ve sněmovně i v Senátu. Tento trend mohou udržet a ovládnout tak plně českou politiku.

Ředitel společnosti STEM Jan Hartl přitom upozorňuje, že strany se chovají stejně: "Potřebují udržet silnou vazbu svých voličů. A proto si nerisknou přijít s nějakými věcnými návrhy," soudí. K boji místo toho využívají symboly, jako jsou obavy z návratu komunistů, anebo z "modré totality".

Taktika nad obsah

Také brněnský politolog Miroslav Mareš potvrzuje, že taktika je důležitější než věcný obsah. "Stranám jde o to, aby ze situace získaly co nejvíc. A budují co nejsilnější pozici, kterou by udržely, i když dojde k zásadním změnám - například při nových volbách," vysvětluje Mareš.

Sociální demokraté si stěžují na Topolánka, že chce všemi prostředky dospět k jedinému řešení: Tedy postu premiéra pro ODS v pravicové vládě. Mareš upozorňuje, že lídr ODS tím přinejmenším dočasně vyřešil tradiční dilema velkých stran.

"Mohly zvolit velkou koalici s tím, že jedna z nich oželí protestní potenciál opozice. Anebo méně stabilní vládu, kde vůdčí stranu budou vydírat menší partneři," upozorňuje politolog.

Dokud bude předsedou ODS Topolánek, je jisté, že velká koalice nebude. Naopak se otevírá vyhlídka, že role malých partnerů v pravicové či levicové vládě oslabí.

Krize roste, občané jsou nejistí

Zahraniční pozorovatelé hodnotí změny na zdejší politické scéně srovnáním s ostatními zeměmi Visegrádu. "Po vstupu do Evropské unie se vyčerpaly proevropské koalice, které ve středu Evropy dominovaly v posledním desetiletí. V každé zemi se to projevuje trochu jinak," řekl pařížský politolog Jacques Rupnik v rozhovoru pro Český rozhlas 6.

Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Zpravidla to však znamená nástup populistické politiky bez věcného obsahu. Nejčistším příkladem je Polsko. "Tamní populisté říkají: Elity, které nastoupily po roce 90, selhaly. My se vůči nim musíme jasně vymezit bojem proti korupci a dekomunizací. Umírnění disidenti a umírnění komunisti se dali dohromady v roce 89 a udělali sametové přechody k demokracii. Vedlo to k zavedení kapitalismu, kde nejvíc vytěžili bývalí komunisté," vysvětluje Rupnik populistické motivy v Polsku.

Podobné prvky jsou k vidění i v ostatních zemích Visegrádu.

Názor, že demokracie se v nových členských státech dostala do krize a podléhá populismu, sdílí rakouský deník Der Standard. "V Česku přitom jde víc o osobní animozity a obviňování z korupce než o zátěž z minulosti. Ale také tamní občanští a sociální demokraté nemají prakticky žádné věcné téma k rozhovorům," píše novinářka Barbara Coudenhove-Kalergi.

Ředitel Hartl popisuje, kam může politika bez věcného obsahu vést: "Roste nejistota, protože lidé mohou z chování stran jen těžko porozumět, co je vlastně čeká."

Další pravomoc stran

Velké strany mohou své výsadní postavení ještě potvrdit změnou Ústavy.

Základní zákon státu otevřou poslanci už v tomto týdnu, když začnou jednat o senátním návrhu, podle kterého by se sněmovna mohla sama rozpustit třípětinovou většinou.

Také debata o Ústavě vzbuzuje nejistotu.

Experti na ústavní právo se při hodnocení takového kroku neshodují snad vůbec v ničem. Jedni tvrdí, že jde o potřebnou a navíc kosmetickou změnu, podle druhých ohrožuje stabilitu Ústavy, když koncentruje v rukou parlamentních stran další pravomoci.

"Samorozpuštění sněmovny je v zásadě dobrým doplňkem. Musí jen být vždy spojeno s vypsáním nových voleb," míní profesor Karlovy univerzity Aleš Gerloch, který spolupracuje s ministrem spravedlnosti za ODS.

Stejně to vidí ústavní expert ČSSD Zdeněk Jičínský: "Něco podobného už sněmovna schválila v roce 2000, neprošlo to však přes Senát," připomíná. Dodává, že rakouská sněmovna může své volební období zkrátit obyčejným zákonem.

Jičínský a Gerloch se shodnou i na tom, že senátní návrh je třeba doladit: "Je to trochu nešikovné," míní Jičínský.

Skeptičtější jsou však další experti. "Formálně vzato, přijme-li parlament ústavní předlohu zákona, nelze mluvit o rozporu s ústavou. Zákon by také neměl měnit podstatné náležitosti demokratického státu - při uplatnění principu samorozpuštění sněmovny by tomu tak nebylo. Ústava však stojí na určitých koncepčních východiscích, o rozpuštění sněmovny mluví paragraf 35, tato pravidla navazují na celý systém vztahů a neměla by se obcházet. Není to slušné a čisté," tvrdí Ján Gronský z pražské právnické fakulty.

Připomíná, že samorozpuštění sněmovny je v Evropě spíše neobvyklé.

Kdyby Klaus postupoval podle ústavy

Dodává, že potíže s ústavními procedurami způsobila nejen zarputilá touha špiček velkých stran po moci, ale také prezident, který nekonal, co mu ústava ukládá: "Kdyby tak konal, mohli bychom už mít vládu, anebo tři neúspěšné pokusy před rozpuštěním sněmovny," zdůrazňuje Gronský.

Jan Blahož z Akademie věd připouští, že předčasné rozpuštění by se mohlo v ústavě objevit, odmítá však účelový přístup politiků. "O ústavě je možné diskutovat až poté, když nastane patová situace. Patová situace však nenastala, když nebyly vyčerpány tři pokusy. Proto zatím není důvod, proč zákon projednávat," tvrdí akademik.

Sněmovnu by podle Blahože také neměli předčasně rozpouštět sami poslanci, ale prezident, nebo premiér.

Ke změně ústavy stačí dohoda velkých stran, případně méně pravděpodobná koalice ODS, komunistů, lidovců a zelených.