Když na chvíli odhlédneme od symboliky cesty, co z jednání tří premiérů s ukrajinským vedením v čele s prezidentem Volodymyrem Zelenským vzešlo?
Symboliku a gesto bych opravdu nepodceňoval, v rámci snahy o podporu Ukrajiny to tak bylo myšleno. Řešila se tam spousta konkrétních věcí v rámci balíčků sankcí, humanitární i vojenské pomoci, případně rekonstrukce země.
Ale aby se tyto konkrétní věci mohly odehrát, tak se o nich musí mluvit nejprve s dalšími státníky. A ti se to nesmí dozvědět prostřednictvím médií, aby to mělo smysl. Ale mohu vás ujistit, že to bylo konkrétní jednání o konkrétních věcech.
Jinými slovy se tam připravily záležitosti, které se mohou po dalších jednáních na půdě Evropské unie proměnit v konkrétní opatření?
Ano, zároveň je příští týden summit NATO. Také existují bilaterální kanály na země mimo alianci, i z toho může něco vzejít. Na všem se bude pracovat dál.
Co bylo nejvýraznější sdělení prezidenta Zelenského?
Výrazné přání bylo, aby se Ukrajinci měli čím bránit a neměli holé ruce proti tisícům tanků, letadel a vrtulníků, které na ně útočí. To bylo z mého pohledu nejurgentnější. Ale to neznamená, že by Ukrajinci od srdce nepoděkovali, jak jsme přijali jejich ženy a děti, aby oni mohli doma bojovat. Mluvilo se také o diplomatických řešeních, protože nakonec stejně přijde diplomacie ke slovu.
Přijeli ti, kteří něco pro Ukrajinu dělají
Převažuje u prezidenta Zelenského vděk za nasazení Západu při pomoci jeho národu v obraně proti ruské agresi, nebo zklamání, že Západ není aktivnější?
Obojí. Na jednu stranu ví, že přinejmenším někteří za ním stojí a snaží se dělat, co mohou. Zároveň je v situaci, kdy potřebuje víc zbraní. A také víc humanitární pomoci, protože situace v mnoha místech je zoufalá.
Ptám se s ohledem na to, že minulý týden natočil video, ve kterém emotivně říká, že každý další mrtvý Ukrajinec zahyne v důsledku neochoty Západu angažovat se víc vojensky. Uchýlil se v tomto duchu během jednání s vámi k nějaké konfrontaci?
Zaprvé tam přijeli ti, kteří něco dělají. Už jejich příjezd to demonstroval. A prezident Zelenskyj umí velmi dobře rozlišovat, ke komu mluví. Druhá věc je, že jsem tam žádnou konfrontaci z jeho strany nezaznamenal. Naopak, byl to otevřený, přímý a obdivuhodný rozhovor. Říká, co chce, co potřebuje, a zároveň vám dokáže poděkovat, protože ví, jak obrovskou solidaritu třeba lidé u nás projevují.
Co může toto jednání v Kyjevě znamenat pro další vývoj?
Musíme si počkat. Na tu návštěvu se nezapomene, protože byla první. Ale nevíme, jak se bude konflikt vyvíjet, co přinesou příští dny a týdny. Význam návštěvy bude hodnocen až s ohledem na to, co se teprve stane. Já jsem hluboce přesvědčen, že to dopadlo dobře, že to byl pozitivní krok a že je takto i oceňován.
Co tato výprava za prezidentem Zelenským do válečné zóny může přinést Česku?
V první řadě jsme sami za sebe přinesli poselství a poděkování, že víme, že tam Ukrajinci bojují za sebe, za své životy a za svou svobodu, ale že zároveň bojují za nás. Bylo velmi důležité jim to říct, taková věc je podpoří. V dobrém slova smyslu to pak přineslo zviditelnění České republiky a naší schopnosti jednat s ostatními, protože to nebyla sólo akce českého premiéra.
Poradce z Izraele
Tomáš Pojar (* 1973) je český diplomat, bezpečnostní analytik a prorektor soukromé vysoké školy Cevro Institut. V letech 2006 až 2010 byl prvním náměstkem ministra zahraničí. Následující čtyři roky působil jako velvyslanec v Izraeli. Od loňského prosince je poradcem premiéra Petra Fialy pro zahraniční věci a bezpečnost.
Ve veřejném životě se začal angažovat v 90. letech, kdy pracoval v největší české humanitární organizaci Člověk v tísni. Působil tam deset let. Je absolventem politologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Jeho otec Miloš Pojar byl prvním československým velvyslancem v Izraeli po roce 1989.
Jaká to byla akce?
Byla to akce tří premiérů, kteří se tam vydali po koordinaci nejen s ukrajinskou stranou, ale také po přímých diskusích s prezidentem Evropské rady Charlesem Michelem a předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. A to nejen před cestou, ale také ještě na letišti před odletem z Polska do České republiky probíhal telefonát s Michelem.
Lze toto nasazení číst tak, že si jím Česko řeklo o jednu z nejvýznamnějších pozic v Evropské unii při řešení tohoto válečného konfliktu?
Před naším předsednictvím v Evropské unii jsme ukázali, že jsme připraveni konstruktivně a jasně jednat. Pro naše předsednictví je jisté, že Ukrajina bude hrát významnou roli. Možná bude tím hlavním tématem. Touto cestou jsme se k tomu přihlásili. Byla logickým nasvícením toho, že to tak musí být a že to nejde jinak.
Ani chvíle váhání
Za jakých okolností jste se stal členem výpravy?
Jsem premiérův poradce pro zahraniční věci a bezpečnost. O tomto nápadu mi premiér říkal ve Versailles (minulý týden se tam konal neformální summit Evropské unie, pozn. red.), kde se o něm bavil s několika jinými premiéry. Řekl mi, že je připravený jet. Odvětil jsem, že je to dobrý nápad. Když se zeptal, jestli bych jel s ním, reagoval jsem, že jsem poctěný a že bych s ním jel okamžitě.
Takže jste vůbec neváhal?
Neváhal jsem ani chvíli. A byť jsem u rozhovoru, kde se o tomto nápadu pan premiér bavil, nebyl, tak si myslím, že ani on neváhal.
Jaký byl váš úkol při jednání s prezidentem Zelenským?
Každý premiér měl jednoho až dva lidi k sobě coby zahraniční a bezpečnostní poradce, všichni si vzájemně vyjasňovali pozice a přemýšleli, co se má jak udělat, co se má jak říct a co nabídnout. Mým úkolem, stejně jako úkolem dalších poradců, bylo říkat, co si myslíme, že je správné, jak postupovat a jaká jsou úskalí. Nebyla to týmová práce jen premiérů, byla to týmová práce všech zúčastněných.
Měl jste možnost přímo během diskuse s prezidentem formulovat své argumenty?
Necítil jsem se zastrčený někde na zadní lavici.
Jak dlouho debata trvala?
Byly to tak dvě až tři hodiny. Ale neměli jsme telefony, takže se to nedalo úplně sledovat. Každopádně byla to podstatná a dlouhá diskuse.
Jaký jste získal osobní dojem z ukrajinského vedení v čele s prezidentem Zelenským?
Obrovské odhodlání, sílu a víru v úspěch, to bylo evidentní. U některých z nich byla vidět únava, ale nebylo to na úkor jejich nasazení. Mají náš obrovský obdiv. Zaslouží si ho.
Okamžik pro správnou věc
Měli jste možnost se pohybovat po Kyjevě?
Něco jsme viděli, ale celé to bylo podřízené tomu, že jsme tam jeli na jednání, a nechtěli jsme nikomu komplikovat situaci. Nejeli jsme tam, pejorativně řečeno, jako turisti. Ukrajinskou stranu jsme nechtěli zatěžovat žádnými zbytečnostmi včetně naší zvýšené ochrany tam, kde by to nebylo potřeba.
Pokud jste tedy stihl zavnímat atmosféru hlavního města napadené země, přičemž i samotný Kyjev Rusové ostřelují, jak byste ji popsal?
V Kyjevě byl zrovna ten večer, kdy jsme tam přijeli, vyhlášený výjimečný stav, který znamenal také zákaz vycházení. Atmosféra spočívala v tom, že byla tma a prázdné ulice. Jsou tam barikády a zátarasy, protože se Kyjev chystá na svou obranu. To je tam evidentní. Je to výjimečná situace.
Cítil jste v tu chvíli tíseň, nebo jak byste popsal své emoce?
Nemohu říct, že bych tam pociťoval strach nebo tíseň, cítil jsem se bezpečně. Za posledních 30 let jsem projel poměrně dost válečných zón, někdy jsem v nich přímo pracoval i několik měsíců. Viděl jsem válku na vlastní oči v různých místech světa v různém čase, takže pro mě to z tohoto pohledu nebylo ničím nové. Očekával jsem to.
Cestovali jste do válečné zóny. Mohl byste v základních obrysech popsat bezpečnostní opatření, která cestu provázela?
Zdravý selský rozum. Tak jak bylo potřeba zajistit bezpečnost, tak se to také dělalo. Všechno fungovalo, což tak být nemuselo. Nedá se vytknout nic. Ti, co se měli postarat, odvedli skvělou práci.
Všichni, kdo do Kyjeva odcestovali, prokázali statečnost. Odpovídá tato míra odvahy u premiéra Fialy tomu, jak jste ho měl za dobu vaší spolupráce šanci poznat?
Mně jeho rozhodnutí přišlo přirozené. V tu chvíli si řekl, že to je něco, co má smysl a je potřeba. Vzešlo to z něj, a proto to udělal. Jsou chvíle, kdy člověk ví, že má něco udělat, protože to je tak správně. Tohle byla jedna z nich.
