Uplynul rok od chvíle, kdy do funkce prezidenta nastoupil Petr Pavel. Jakou byste o jeho úřadování řekl první, základní větu coby ohlédnutí?
Je vidět, že dělá skoro všechny věci jinak než jeho předchůdce Miloš Zeman, a dělá je dobře. Je si vědom, že nesmí ani náznakem volit zemanovský styl. Je zatím nesmírně aktivní, snaží se stihnout co nejvíc, popravdě toho dělá tolik, že to ani všechno nestíhám sledovat. Rád bych ale hned na začátku řekl něco, co bych si přál, aby dělal ještě více než dosud.
Co to je?
Podle mě nedostatečně nutí vládu, aby více jednala s opozicí, třeba ohledně zrodu nějakého velkého legislativního plánu, o kterém by potom sněmovna rozhodovala.
Vládní většina by vám patrně namítla, že se snaží o komunikaci s opozicí.
Je možné, že občas jednají, ale mně přijde, že je to často už pozdě, ve chvílích, kdy jsou karty rozdány, je rozhodnuto, třeba před hlasováním. V takovém případě to je prázdné gesto.
Prezident už měl například několikrát na Hradě zástupce hnutí ANO.
Snaží se o to, ale naléhavě bych mu radil, aby to dělal ještě více, je to i šance získat si alespoň část opozice. Jeho největší pravomoc, která nikde není napsaná, spočívá v tom, že si může k sobě kohokoliv pozvat. A ten pozvaný nebo pozvaní přijdou hned druhý den. Zavedl bych takového člověka či skupinku lidí večer někam do hospody a obrušoval bych hrany.
Do hospody?
No, samozřejmě. Když jsem s ním mluvil, říkal jsem mu: Pane prezidente, pokud se chcete s někým na něčem dohodnout, musíte do hospody. Teď se všechno řeší jen v kancelářích, ale to není prostředí, kde se nejlépe obrušují hrany, aby se prolomila nějaká tabu.
Mimochodem, vy často zmiňujete, že prezident, ale i obecně politik, by se měl obklopovat lidmi, kteří ho umí kritizovat. Obklopuje se Petr Pavel takovými lidmi?
Nemám takový přehled, nevím. Ale líbilo se mi, že když jsem s ním před nějakým časem mluvil, měl před sebou linkovaný sešit a popsal v něm snad deset stránek poznámkami. A přitom vnímal naše povídání, občas se na něco zeptal, aby tomu, co říkáme, co nejvíce porozuměl. Pochopitelně, psaní do sešitu samo o sobě ještě nic nedokazuje, ale minimálně naznačuje jeho zájem o to, co druhý říká.
Prozradíte, co jste mu tehdy říkal?
Nebylo by slušné to prozrazovat.
Slyšet nepříjemné věci
Nelimituje ale Petra Pavla při takových debatách s vámi, s opozicí a vůbec s politiky fakt, že do politiky naskočil nedávno a nezastával volenou funkci?
Vy po mně chcete nějaký příkrý soud, je to tak?
To ne, jen se ptáme.
Když se podíváte na jeho kariéru, mládí, život, je jasné, že v něčem má mezery. Teď jde o to, jestli o nich ví. Jestli si uvědomuje, že v něčem má své limity a musí na sobě pracovat, nebo ne. Lidé, kteří si toto neuvědomují, zůstávají na povrchu. Přikláním se k tomu, že on je člověk, který má velkou schopnost se učit. Umí si říct: Toto mi uniká, toto nezvládám, na toto se musím podívat. Ale nevím, kolik má na to času, jestli má třeba čas na čtení, jaké knihy studuje, kolik toho čte. Pochopitelně hodně záleží na jeho okolí.
O tom se až tak moc neví. Například kolem působení jeho poradce Petra Koláře se objevují nejasnosti.
Je také velmi důležité, aby byl obklopený lidmi, kteří mu dokáží říkat nepříjemné věci. A samozřejmě by měl číst o sobě i kritické články. Jeho okolí by mu je mělo ukazovat, protože to je rovněž důležité.
Vy jste o sobě četl kritické články?
Ano a byl jsem z toho často deprimovaný - jak mi lidé nerozumějí anebo jak jsem byl nešikovný. Je ale také důležité je číst, i kdyby v tom byla jen špetka pravdy. Často je bulvár důležitější než nějaké analýzy. Chtěl jsem vědět, co lidé běžně čtou, na co se dívají v televizi, jaké se k nim dostávají informace. Co vnímají z politického dění.
Když se pohybujeme mezi vrcholnými politiky, většinou sledujeme, jak kolem nich jejich spolupracovníci jemně našlapují a nechtějí připustit nic moc kritického.
To je problém dvora, který je věčný. Stačí se podívat do historie. Vždycky tam byly intriky proti sokům, závisti, žárlivosti, snaha se zalíbit, vydržet na dvoře co nejdéle.
O okolí prezidenta se toho napsalo opravdu hodně, sledoval jste to?
Moc jsem to nesledoval. Vím, že odešla kancléřka Jana Vohralíková a přišel její nástupce. Ale považuji opravdu za velmi důležité, jak se chová okolí prezidenta. On sám při svém velmi nabitém programu a jeho mimořádné vitalitě nemůže sledovat všechno, co se děje a píše. Jeho okolí mu musí říkat nepříjemné věci. Třeba typu: Pane prezidente, tohle mělo ohlas, který jste si asi nepřál, toto se vám moc nepovedlo, na toto si dávejte bacha. Já ale do jeho okolí nevidím.
Jak byste hodnotil výsledky jeho práce za uplynulý rok? Petr Pavel se zabývá hlavně děním kolem Ukrajiny, jeho iniciativa s nákupem munice pro Kyjev se dočkala velkého mezinárodního ohlasu. Ale někteří politologové tvrdí, že zanedbává domácí politiku.
Neřekl bych, že ji zanedbává. On se v aktuální situaci musí intenzivně věnovat zahraniční politice, získávat v ní evropské renomé. On na to má. Přijel za ním francouzský prezident Emmanuel Macron. Měli na sebe dost času, jejich setkání mělo důležitý obsah. Petr Pavel dokáže dělat skutečnou zahraniční politiku, která vyvolává zájem. Samozřejmě, ve spolupráci s celou vládou, protože ta má podíl na tom, co se nyní naší zemi daří. Myslím, že jsou v tuto chvíli v Evropě tři lidé, kteří jsou schopni Evropu výrazně oslovit: Macron, polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski a český prezident Petr Pavel.
A co domácí politika?
Je evidentní, že chce, aby ho lidé viděli na mnoha místech naší země, že chce dokazovat, jak myslí i na její okraje. To považuji za velmi důležité.
Vy často upozorňujete na velké sociální rozdíly v naší zemi, varujete, že na to může doplatit celé Česko.
Nejhorší je, že ty nůžky se dál rozvírají, situace je stále horší, rozdíly v životní úrovni stále hlubší. Je nutné se věnovat regionům. Když jsem byl premiér, usiloval jsem o to, aby v každém kraji byla univerzita, protože sebevědomý region nemůže existovat bez svého intelektuálního ohniska. Prosadit to nebylo vůbec snadné. Poláci například prozíravě zakládali mnoho regionálních univerzit i v odlehlých a chudých krajích.
Jak si prezident v tomto vede?
Prezident to má těžké, těžko zařídí, aby například bylo mnohem lepší spojení z Karlových Varů do Prahy. To on neovlivní. Může ale dávat najevo, jak moc mu na tom či onom záleží, může slíbit, že se bude soustavně přimlouvat u vlády a příslušných ministrů.
Několikrát si už pozval ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše právě kvůli podpoře regionů.
Jenže se podívejte, jaká je realita. Rozdíly mezi centrem a regiony se za více než třicet let nezmenšily. Ony se dokonce zvětšily, což je mimořádně znepokojující. Je zřejmé, že část společnosti bohatne na úkor stále větších sociálních rozdílů. Stále větší počet lidí má pocit nespravedlnosti.
Budu mu říkat, aby už nekandidoval
S tím určitě souvisí i napětí ve společnosti. Je ale evidentní, že kromě lidí, kteří poukazují na své sociální problémy, existuje určitá vrstva, která se ohlíží spíše na východ, která by chtěla změnit směřování naší země, dostat nás z EU i NATO. Nemáte z toho obavu? Dokázal by se Petr Pavel takovým lidem postavit?
Je nádherné, jak dokáže být demokracie tolerantní. Ale musí se umět také bránit. Čtu už několikátý životopis Adolfa Hitlera, dívám se na všechny nové dokumenty o něm a nepřestávám se divit, jak mu všechno šlo hladce a demokraticky, když se rozhodl stát se z pučisty vůdcem parlamentní politiky. Demokracie musí umět být i bojovná. Kdyby se ocitla v ohrožení, musel by Petr Pavel odhodit tvář prezidenta všech občanů a musel by demokracii bránit v mezích ústavy, ba i na hraně ústavy.
Kde je ale ta hranice, kdy se demokracie ocitá v ohrožení?
Hranice existují, jsou možná každý týden někde jinde podle toho, co se děje. Ale hledat tu hranici, umět ji pojmenovat a jednat podle toho poznání je nejvyšším a nejtěžším úkolem politiků, hlavně vlády a prezidenta. Možná by ho měli plnit už teď, možná je čas, aby demokracie začala bojovat a nenechala se zneužívat. Podle mého soudu je na tom naše demokracie ještě dost dobře - myslím především na vzájemnou nezávislost tří mocí ve státě a přitom svou vzájemnou kontrolu.
Vy často upozorňujete, že zásadní je, jak se politici drží ústavy, včetně prezidenta. Miloši Zemanovi bylo vytýkáno, že ji jako hlava státu občas ohýbal. Zpozoroval jste u Petra Pavla, že by už někde zkoušel její hranice?
Pavel se ústavy naprosto drží a věřím, že tomu nikdy nebude jinak. Navíc souhlasil s tím, že kdyby se třeba i nevědomky ocitl na této hranici, tak bychom třeba zrovna my poradci, Pavel Rychetský a já, začali okamžitě tiše ječet.
Dokáže ale podle vás prezident oslovit co nejširší spektrum lidí v naší zemi? Občas mu někteří kritici vyčítají, že svými projevy neumí veřejnost příliš zaujmout.
Byl bych rád, kdyby se učil rétoriku, frázoval své projevy, udělal dramatickou přestávku… To se netýká jen jeho, to se týká i jiných našich politiků. Když ministr v projevu neumí za deset minut udělat tečku, je to zoufalé. Petr Pavel nemá moc velkou schopnost spontánně "dramaticky" mluvit, ale může se to naučit. Musí dát do své řeči rytmus, občas musí mluvit pomaleji, něco říct hlasitěji, někde dát pauzu.
Vzhledem k tomu, že je zatím ve funkci rok, má ještě docela dost času. Co říkáte tomu, když naznačil, že by už podruhé nekandidoval?
Mně se to velmi líbilo. Když nechcete být podruhé zvolený, můžete udělat veliké věci. Můžete vyslovit nepopulární pravdy, otevřít tabuizované problémy. Byl bych možná dokonce pro to, aby bylo možné být prezidentem jen jedno volební období. Když Václav Havel řekl, že bude kandidovat podruhé, tak jsem ho upozorňoval, že ho to může úplně proměnit, protože bude myslet mnohem víc na to, aby byl opět zvolen. Strašně Petru Pavlovi držím palce, aby u svého odhodlání naplnit jen jeden mandát setrval. I když všude kolem slyším, aby to nedělal.
V tomto vás možná trochu zklameme, protože když jsme byli před několika dny na setkání jeho příznivců, odpověděl jim, že možnost obhajoby nechává zatím otevřenou a ještě není rozhodnutý.
Asi nechce zklamat své příznivce. Pokud se s ním ale ještě setkám, tak ho budu utvrzovat v tom, aby už podruhé nekandidoval.
