Platí, že dobrý ředitel rovná se dobrá škola?
Ano, platí. Podle mezinárodních výzkumů se od ředitele odvíjí kvalita školy. Ale samozřejmě potřebuje k ruce tým profesionálů. Pokud je ředitel průměrný, kvalita jeho týmu se bude postupně snižovat. Naopak dobrý ředitel dokáže za pomoci profesionálů školu pozvednout.
Je toho hodně, co může ředitel udělat, zvlášť pokud dá učitelům příležitost, stanoví si s nimi cíle a plán, jak školu rozvíjet. Dobrý lídr je schopný motivovat i k profesnímu rozvoji. Ze zkušeností z jiných států můžeme říct, že v takovém případě je možné během tří čtyř let kvalitu školy výrazně zlepšit.
Jaké vlastnosti a schopnosti by měl mít dobrý ředitel?
Jednou z nejdůležitějších vlastností je, aby se sám chtěl vzdělávat a byl otevřený seberozvoji. Musí být také schopný sebereflexe, musí umět zhodnotit výsledky školy. Když toto umí, je schopný dělat ve škole změny.
Co dalšího potřebuje umět nebo mít?
Být lídr. Jednou z nejdůležitějších částí vedení týmu je právě schopnost sebereflexe. To, že zná své silné i slabé stránky - na těch slabých může zapracovat a své přednosti využít. Pokud má i dobrý tým, bude to fungovat. A je důležité, aby si s učiteli stanovil cíle, kterých chce škola dosáhnout.
Například pokud na tom žáci nejsou dobře se čtením, měli by si dát za cíl naučit je lépe číst a stanovit úroveň, které by děti měly dosáhnout. Zároveň by však ředitel s učiteli měli zjistit, proč na tom děti dosud jsou se čtením bídně a co je potřeba napravit.
Základem je tedy sednout si se svými učiteli a situaci analyzovat. Například mohou navrhnout, že je potřeba číst s dětmi každý den o hodinu víc. Pokud to ani po třech měsících nepřinese změnu, může se tým dobrat k závěru, že hodina čtení navíc úroveň čtení nezlepší. A mohou se bavit o tom, jak jinak toho dosáhnout. Třeba že spolu musí pracovat děti, které mají různé úrovně čtení nebo že je třeba číst v malých skupinách.
Důležité je zamýšlet se nad tím průběžně. Bavit se o tom, jaký je cíl, nakolik se ho podařilo dosáhnout a co dělat pro to, aby ho bylo dosaženo. Proto je sebereflexe velmi důležitá a nutná častěji než jen na konci školního roku. Dobrý lídr musí umět motivovat a oslavit i malý pokrok, to lidi inspiruje k většímu pokroku.
Jenže co když ředitel schopnost sebereflexe nemá? Existuje například nějaký program, který by ho to naučil?
Při výběru nového ředitele může být absolvování takového kurzu jedním z kritérií. Zjistíte díky tomu, zda se jedná o člověka, který na sobě pracuje a vzdělává se. Ale pokud takový kurz neabsolvoval a ve vaší zemi ani není k dispozici, musíte pracovat s tím, co máte. Můžete třeba dát ředitele do skupin a nechat je pracovat společně, připravovat společně inovace, testovat je ve svých školách, pravidelně se setkávat a sdílet, jak to na jejich škole funguje či nefunguje a proč tomu tak je. Tak se naučí věci analyzovat i bez absolvování kurzu.
Takto to funguje v Nizozemsku?
Ano, ale nejen tam. Je to jen jedna z možností. Je skvělé, že existují programy i školy, které pomáhají ředitelům v jejich rozvoji. V mnoha zemích jsou ale ředitelé osamocení, nemají se od koho učit. Musí dodržovat spoustu pravidel, mají mnoho povinností, organizují chod školy, ale jsou na to sami, nikdo jim nepomůže. Existují programy na vzdělávání učitelů, ale často se zapomíná na to, že práce ředitelů je jiná a vyžaduje jiné postupy.
Pokud si politici uvědomí, že investice do lídrů je nejjednodušší cesta, jak zvýšit kvalitu škol, věci se mohou začít měnit. Nelze investovat pouze do učitelů a ředitele opomenout, protože žádný učitel nedokáže udělat změny, pokud nemá dobrého lídra.
Dobré výsledky testů nezaručují dobrou školu
Podle čeho se pozná, že škola nabízí kvalitní vzdělání?
Často se úroveň školy hodnotí podle toho, jaké výsledky mají děti z testů. Ale ve 21. století si uvědomujeme, že dobré výsledky testů ještě neznamenají, že je škola dobrá. Děti se v současném světě potřebují naučit kreativně přemýšlet a spolupracovat. Potřebují být také silné, protože se na ně ze sociálních sítí, z televize i ze společnosti valí spousta věcí.
Chceme, aby škola děti připravila na budoucí práci, která třeba ještě ani neexistuje, nebo chceme, aby měly dobré známky z testů? Otázkou je, co ve vaší zemi pokládáte za důležité. Jestli školu, která má dobré výsledky z testování, nebo školu, která umí děti připravit na budoucnost.
Jaká škola je dobrá podle nizozemských měřítek?
Testování je zde považováno za důležitý nástroj, díky kterému víte, co je potřeba učit. Pokud například z testování vyplyne, že mnoha dětem nejde matematika, neznamená to ještě, že je škola špatná. Spíš je potřeba se zamýšlet nad tím, proč tomu tak je a co děti potřebují, aby se zlepšily. Dítě si v Nizozemsku samo může stanovit svůj cíl a cestu, jak k němu dojít. Můžeme stanovit úroveň, které mají dosáhnout všechny děti, nebo - a to je nizozemský způsob - se snažit, aby každé dítě využilo svůj talent naplno. Znamená to, že některé děti stanovenou úroveň překročí a některé na ni nedosáhnou, ale bude se jim dařit v něčem jiném.
Dříve jsme podle výsledků testů posuzovali úroveň dané školy. Teď se ale snažíme o to, aby každé dítě maximálně rozvíjelo svůj talent. Je to i součástí inkluze, protože pokud chodí společně do školy všechny děti, tak některé z nich jsou více nadané a jiné zase mají velmi specifické potřeby. Pokud je inkluze, tak testování není férové. Ale můžeme říct, že je škola dobrá, pokud se každé dítě rozvíjí a posunuje se od výchozího bodu k cíli, který si vytyčilo.
Zmiňovala jste, že školy mají připravovat děti na budoucnost. Děje se to v Nizozemsku?
Některé školy to dělají, jiné ne. Nemyslím si, že je v Evropě nějaký stát, který by měl naprosto dokonalý vzdělávací systém. Učitelé připravují děti na svět, který tu bude třeba za patnáct let. Musí řešit, co je naučit, aby obstály v budoucnosti. Děti potřebují porozumět tomu, co se kolem nich děje, například že budou muset žít více společně, protože na planetě je méně místa než dřív. Musí umět vnímat společné problémy, třeba to, že zaniká tropický les v Africe.
Všichni se snažíme změnit způsob, jakým učíme. Někde je to jednodušší, někde je potřeba výrazně změnit celý systém. Dalším problémem je obrovský tlak ve školách. Je tam hodně práce a málo času. Ve spoustě států je příliš mnoho tříd i žáků a nedostatek učitelů, takže stojí velké úsilí něco změnit. I proto je důležitý ředitel, aby se ptal po vaší motivaci, proč pracujete ve školství. A to i pokud je vám padesát nebo šedesát let. Systém musíme změnit kvůli dětem, pokud je chceme připravit na budoucnost.
V Česku se spíš kontrolují výstupy dětí než to, jak kvalitně který pedagog učí. Je to v Nizozemsku stejné?
V Nizozemsku je velmi důležitá týmová práce. Pokud učíte jen svůj předmět a svoji třídu, je to, jako byste žila na opuštěném ostrově. Pokud toto váš systém považuje za normální, nikdy nemůžete nic změnit. Například když učíte angličtinu a váš kolega francouzštinu, oba jste dobří, ale v jeho hodinách jsou děti neklidné a neposlouchají, můžete spolupracovat na tom, jak to zlepšit. Nemusíte k tomu ovládat jeho předmět. Můžete spolu řešit, jak se připravit na hodiny, jak zajistit, aby byl v hodinách klid. To je právě ta sebereflexe, o které jsem hovořila - říct si, co dělám dobře a co naopak potřebuji zlepšit.
Pokud se ředitel přijde podívat na hodinu francouzštináře, uvidí, že ho děti neposlouchají, a usoudí z toho, že není dobrým učitelem, je to špatně. Je potřeba, aby si spolu sedli a ředitel se ho ptal, co potřebuje, aby se mohl zlepšit. Ředitel k němu třeba může přiřadit jiného učitele, který mu s udržením klidu v hodinách pomůže. Nepotřebuje k tomu kurz nebo chodit na univerzitu. Učit se mohou všichni společně, od sebe navzájem.
Ukrajinci se liší od jiných migrantů
Jak byste popsala atmosféru a styl výuky nizozemských škol?
Na začátek je dobré říct, že nizozemské děti jsou podle různých průzkumů jedny z nejšťastnějších na světě. Rády chodí do školy, což ale neznamená, že mají rády všechny předměty. Jsou školy, kde se děti učí normálně v lavicích. Ale jsou i takové, kde tým učitelů vyučuje společně na zahradě několik tříd naráz. Náš systém je velmi decentralizovaný.
Samozřejmě že pokud chce jít dítě na univerzitu, musí dosáhnout určité úrovně vzdělání. Ale jak k tomu cíli dojít, se může velmi lišit škola od školy. Máme tu například daltonské nebo montessori školy… je tu velká rozmanitost. Jsou tu velmi velké i velmi malé školy. A liší se i podle víry. Velkým problémem je v Nizozemsku rovnost příležitostí, vidíme, že na základě rodinného či jazykového zázemí nebo místa bydliště nemají všechny děti stejné příležitosti. Také se tu velmi liší úroveň škol, ale to je i jinde. Obecně je naše školství velmi dobré.
Jak se vám daří integrace cizojazyčných dětí?
Máme spoustu programů a hodin jazyků, ale je to mnohem komplexnější problém. K integraci je kromě vzdělání potřeba i sociální zázemí. Pokud rodiče nemají zajištěné kvalitní bydlení, práci a neznají jazyk, tak to mají děti těžké. Zajistit sociální zázemí není úkolem školy, ale vlády. A pokud zázemí není dostatečné, tak to školy nemohou vyřešit.
Daří se vám začleňovat i ukrajinské děti?
Ukrajinci se liší od jiných migrantů. Odešli proto, aby se dostali do bezpečí, a až válka skončí, budou se chtít vrátit domů. U migrantů z Afriky nebo Sýrie, kteří chtěli v zemi zůstat, začala integrace tím, že se museli naučit jazyk. Ale v případě ukrajinských dětí je třeba organizovat výuku v jejich jazyce. Není potřeba, aby se učily náš jazyk, pokud se chtějí vrátit. Ale jestli konflikt bude dlouhodobý, bude třeba tento přístup změnit. Pokud se nebudou moci vrátit, budou potřebovat pomoct s integrací a začít se učit náš jazyk.
Učitel potřebuje i pozornost a podporu
V Česku dlouhodobě chybí tisíce učitelů, potýkáte se s tím i ve vaší zemi?
V Nizozemsku chybí asi třináct procent ředitelů a osm procent učitelů, čísla se postupně zvyšují. Tím, že jsme zvýšili platy téměř o dvacet procent a zavedli změny, se to snažíme zastavit. Vzdělávání, a zvlášť to základní, nebylo dlouhodobě považováno za důležité a příliš se do něj neinvestovalo. Na základní školy se proto musíme více zaměřit.
Největším problémem však není nedostatek nových učitelů, ale hlavně to, že spousta učitelů z profese odchází, protože mají mnoho práce za málo peněz. Profese učitelů a ředitelů je podhodnocená všude v Evropě. Na řadě míst jich není dost, hodně lidí ze školství odchází a jen málokdo se na něm chce podílet. Pracovní podmínky se proto musí zlepšit, změnit je může i dobrý ředitel. Učitelé nepotřebují vždy jen lepší vybavení a hezčí třídy, ale i pozornost a podporu. Každý ředitel může s těmito změnami začít hned.
Další problém, který tu řešíme, je stárnutí učitelů a ředitelů. Jak se s tím vypořádáváte?
Problém není v tom, že jsou staří, problém je, pokud jsou demotivovaní. Je potřeba mít věkově vyvážený a pestrý tým učitelů, kteří jsou mladí, středního i vysokého věku. Staří učitelé mají zkušenosti a mladí zase přinášejí nové nápady. To neznamená, že škola se starými učiteli nemůže věci měnit.
Spíš jsem to myslela tak, že ti starší učitelé odcházejí do důchodu a nemá je kdo nahradit.
Proto potřebujeme mladé učitele. V Nizozemsku děláme učitele i z lidí, kteří pocházejí z jiného odvětví. Čekají nás ale těžké časy, protože jsme do školství v minulosti dostatečně neinvestovali. Ale odvíjí se to i od ředitelů. Pokud dobrý ředitel vytváří dobré pracovní prostředí, nebudou mladí učitelé odcházet.
Jak covid proměnil nizozemské školství? A jak pomoci dětem, které neměly během epidemie dostatečnou podporu? Jak to dohnat?
První lockdown byl šok a všichni jsme dělali to nejlepší, co jsme mohli. V Nizozemsku má většina rodin přístup k internetu a v první vlně zpřístupnili mobilní operátoři internet pro všechny zdarma. Myslím, že jsme si nevedli nejhůř, ale pro rodiny s více dětmi, když jich bylo doma třeba sedm, to bylo těžké.
Nadané ani průměrné děti nic dohánět nepotřebují, ale problémy dětí, které je měly již před pandemií, se ještě víc prohloubily. Nerovnost během pandemie narostla. Už před ní potřebovala asi čtvrtina dětí pomoc. Nizozemská vláda uvolnila pro školství na následující roky 5,8 miliardy korun pro děti, které to potřebují, například na doučování. Část peněz půjde i na profesionalizaci učitelů a ředitelů.
Nejdřív pandemie, teď válka. Působí v nizozemských školách dostatek psychologů, kteří by dětem pomohli podobné situace zvládat?
Nemáme systém školních psychologů, který by takto fungoval. V některých regionech je nedostatek psychologů problém. Myslím, že pomáhá, když se děti, které mají nějaké problémy, vzdělávají společně. Platí to i v případě ukrajinských dětí - je dobré, když jsou ve třídě alespoň dvě, protože pochází ze stejného zázemí a zažily stejná traumata. Je to tak pro ně snazší.
Máte nějakou radu pro české školy?
Učte se, učte se s týmem, učte se sami, učte se s dětmi. Učte se a analyzujte. Najděte si každý den pět minut, abyste se zamysleli nad tím, jak proběhl váš školní den.
