Praha - Julius Varga se kvůli vzácné nemoci sotva hýbal, přesto byl na Šumpersku považován za nebezpečí pro socialistický režim. Stal se totiž významnou postavou katolického disentu.
Aktivity pomáhali synovi realizovat jeho rodiče, Dana a Julius Vargovi, kteří o syna, upoutaného na invalidní vozík, ze všech svých sil pečovali. Dana Vargová za to v pondělí převzala Cenu Paměti národa, kterou každoročně uděluje organizace Post Bellum mapující výpovědi svědků zlomových okamžiků českých dějin.
Letos, v den 25. výročí sametové revoluce, ceny poprvé obdržely i zahraniční osobnosti. Dana Vargová se z pěti laureátů stala jedinou oceněnou Češkou.
O tom, že ji porota vybrala, se dozvěděla v lázních v červenci letošního roku. "Samozřejmě mě to potěšilo, ale myslím si, že všichni kamarádi mého syna by si to také zasloužili. Já jsem byla taková šedá eminence trošku vzadu," řekla Dana Vargová, která se na pondělní večerní ceremonii v pražském Národním divadle velmi těšila.
Syn Julius se manželům Vargovým narodil v roce 1962. Do svých devíti let byl naprosto zdravý, pak mu ale život změnilo očkování proti žloutence. Vyvinula se u něj vzácná choroba dermatomyozitida, která zapříčinila svalovou atrofii. Tělo znehybnělo, ale chlapcův nadprůměrný intelekt se nadále vyvíjel.
Vzhledem k nemoci Julius předčasně mentálně dospěl a začal se zabývat čtením řeckých a římských filozofů, později i teologů, především sv. Tomáše Akvinského a sv. Augustina.
Manželé Vargovi mu sháněli například díla řeckého filozofa Aristotela nebo římského myslitele a básníka Senecy. "To tehdy nevycházelo, ani jsme to neměli. Ale našli se lidé, kteří nám pro syna ty knihy darovali," popisuje Dana Vargová.
Záhy Julius přešel ke studiu tehdy ještě žijících českých i světově proslulých filozofů a teologů. Mnozí ho i přímo ovlivnili a začala spolupráce, která vyústila až v praktické protirežimní činnosti.
Během dospívání uvěřil Julius Varga v Boha, složil řeholní slib a přijal jméno Augustin. O jeho přijetí do řádu se zasloužil tehdejší provinciál dominikánů, dnes kardinál, Dominik Duka.
V bytě Vargových se začaly pořádat semináře, na které docházely i vůdčí osobnosti československého disentu. Později chartisté Juliovi obstarali počítač, aby mohl tisknout protirežimní letáky. Jeho matka ho kvůli těmto aktivitám musela na invalidním vozíku dopravovat i k výslechům na StB.
Dana Vargová přiznává, že péče o tělesně postiženého syna, který navíc byl trnem v oku představitelům režimu, nebyla vůbec jednoduchá. O syna ale pečovala až do jeho smrti v květnu roku 1996.
Síla matky
"To je asi síla matky, které tak těžce onemocní dítě. My s mužem jsme pro něj chtěli to nejlepší, aby se cítil, jak to nejlépe šlo. Nebylo to jednoduché, obzvlášť zpočátku. Ale brzy začali přibývat jeho kamarádi. Věděli jsme, že toto mu dodává sílu," popisuje Dana Vargová.
Kromě přátel, rodiny, lékařů a víry podle Dany Vargové pomohla synovi také touha pomáhat, být prospěšný a bojovat za správnou věc.
"Já nevím, kde tu sílu bral. Sama teď mám zdravotní problémy a těžko se potýkám s bolestí. A on, ač už měl potom obrovské bolesti, měl až do vydechnutí pořád na mysli nějaké aktivity, například promluvy v šumperském divadle ve dnech sametové revoluce," vzpomíná laureátka.
" A koneckonců, což je vůbec nejméně pochopitelné, bral to tak trošku i s humorem," dodává paní Vargová.
Na ocenění byla letos nominována dvacítka lidí nejen z Česka, ale také ze Slovenska, Německa, Polska a Maďarska. Cenu kromě Dany Vargové nakonec převzali i polský disident a fyzik Kornel Morawiecki, Manfred Matthies, který pomáhal uprchlíkům z východního Německa, maďarský disident János Kenedi a slovenský politický vězeň a duchovní Anton Srholec.
V porotě zasedl vedle zahraničních zástupců například bratr zesnulého prezidenta Ivan Havel nebo kněz a filozof Tomáš Halík. Porotci při svém rozhodování přihlédli také k takzvaným uznáním, která veřejnost stále ještě může vkládat k jednotlivým nominovaným na webových stránkách cen.
Podle mluvčího Post Bellum Filipa Hrubého by si cenu zasloužily další tisíce lidí, jejichž příběhy organizace nasbírala.
"Nechceme, aby to byly olympijské hry v odvaze. Porota nehodnotila, kdo přinesl největší oběť nebo kdo projevil největší odvahu. Cenu by si zasloužili bezpochyby všichni nominovaní. Smyslem cen je inspirovat jejich příběhy společnost, zejména mladou generaci," uvedl Hrubý.
