reklama
 
 

Potřebujeme nový tendr na vojenské vrtulníky a víc ženského pragmatismu, říká poslankyně Černochová

29. 12. 2017
Obranu České republiky mají nově řídit ženy. Na ministryni obrany Karlu Šlechtovou (ANO) bude dohlížet šéfka sněmovního výboru pro obranu Jana Černochová (ODS). Jako ženy jsme pragmatičtější, říká poslankyně Černochová.

Aktuálně.cz: Jak vy sama vnímáte skutečnost, že českou obranu mají - pokud získá vláda Andreje Babiše důvěru - nově řídit ženy? 

Jana Černochová: V minulém volebním období jsem byla ve výboru pro obranu (navíc i v tom bezpečnostním) jedinou ženou. A stejně tak je tomu i nyní. Nikdo z kolegů poslanců to neřešil a věřím, že ani řešit nebude.

Já jsem nikdy nerozlišovala společnost na muže a ženy. Proč by se tedy ženy nemohly zabývat obranou země stejně kvalifikovaně jako muži? Jejich vhled bývá dost blízký zdravému selskému rozumu. Nevymýšlíme tedy strategie na půl století dopředu, jako někdy muži, zato se daleko víc držíme reality.

Na co narážíte?

Třeba na to, že české armádě chybí jasná a reálná koncepce, která by se dodržovala. Už léta se mění neustále za pochodu. Takže ani ta poslední neodpovídá možnostem obranného rozpočtu.

Čím to?

Politici armádu často navnadí dalekosáhlými sliby a ujišťováním růstu obranného rozpočtu, čemuž pak vojáci podřídí své plány. Realita bývá ale často jiná. Obávám se proto, že nová ministryně obrany Karla Šlechtová může být využita k tomu, aby rychle podepsala miliardové kontrakty na nákup radarů nebo vrtulníků, o nichž nemůže přirozeně nic vědět.

Doufám, že nebude chtít být pouhou mašinou na podpisy. Tyto kontrakty měl ministr Stropnický dotáhnout a nenechávat je "převázané mašličkou", jak rád říká, své nástupkyni. Nedává mi to smysl.

Vrtulníky pro armádu? Výběr budí rozpaky

Buďte konkrétnější.

Rozpaky u mě například vyvolává chystaný nákup víceúčelových vrtulníků, které mají být bitevní, transportní a zároveň i záchranářské.

Na předcházejícím výboru pro obranu se mí kolegové letečtí konstruktéři ptali velitelů vzdušných sil: "A takový víceúčelový vrtulník, jaký jste si nadefinovali,  je na trhu opravdu k mání?" 

Všichni experti vzdušných sil nás svorně ujišťovali, že takový typ vrtulníku k dispozici opravdu je. Přesto jsem z toho měla v nadsázce dojem, že ty stroje by snad měly létat i pod vodou. Uplynulo pak hodně času a my se najednou dozvídali, že žádný takový stroj neexistuje. Po našich dotazech se tedy doslova za pochodu měnilo zadání na takticko-technické požadavky nových vrtulníků. K našemu velkému ohromení.

Jak to s novými armádními vrtulníky vypadá dnes?

Rozhoduje se mezi levnější italskou (AgustaWestland AW139) a dražší americkou (Bell UH-1Y Venom) firmou. A podle všeho už byla vybrána ta americká. Problém je ale v tom, že ministerstvo má na nákup vrtulníků šest miliard, předpokládá nicméně, že konečná cena se může vyšplhat až na dvanáct miliard. Pokud se tak opravdu stane, kde ty miliardy navíc vezmou?

Americké vrtulníky jsou kromě toho nabízeny (na rozdíl od těch italských) bez výzbroje. Přičemž americký Kongres už odsouhlasil časově omezenou smlouvu o smlouvě budoucí na dodání vrtulníků pro českou armádu. No a teď jsme u podstaty věci: Karla Šlechtová se bude pod tímto tlakem podle mě netransparentního výběru rozhodovat mezi dražšími vrtulníky renomovaného a také vlivného amerického výrobce (ovšem bez výzbroje, takže po jejich případném dodání budou ještě dražší) a těmi levnějšími italskými už s výzbrojí.

Ministryni obrany tohle ani trochu nezávidím, skočí do toho těsně před podpisem strategické mnohamiliardové smlouvy, aniž by měla šanci se v tom orientovat. A navíc pod tlakem, že Kongres USA už dodávku vrtulníků schválil.

Ženský pohled? Ne, jen pragmatický

Tohle je tedy onen ženský vhled či přístup k obraně země?

Nevím, zda je ženský. Snažím se to posuzovat pragmaticky. A jestli chcete, tak prostým selským rozumem.

Obávám se arbitráže, respektive soudních řízení. Pokud totiž bude vybrána americká firma, jak tomu zatím vše nasvědčuje, tak Italové mohou soudně napadnout netransparentnost výběru vrtulníků. A znovu připomínám, že podmínky této soutěže se měnily za pochodu.

Otazníků je ale v tomto projektu celá řada, takže je zralý na vypsání nové soutěže. Nikdy nám nikdo také nesdělil, proč se nakonec vybírá mezi americkým a italským vrtulníkem. V tomto stavu bych se pod ten výběr bála podepsat.

Pokud je to vše pravda, připomíná situace jiný letecký projekt pro české letectvo - bitevníky L-159. Vzdušné síly si tehdy u Aera Vodochody objednaly unikátní superstroj a jeho velitelé nechtěli dlouho slyšet námitky leteckých konstruktérů, že vojáky objednaný zázrak bude skutečným unikátem, protože s požadavky, které na něj armáda klade, nikdy nevzlétne. V podstatě šlo o výběr toho nejlepšího z katalogů západních leteckých zbrojovek. Konstruktéři Aera byli proto z požadavků armády doslova v šoku. Neopakuje se situace i nyní? 

To je zajímavý příklad. Já mám ale jiné srovnání: armáda se může ocitnout ve stejné situaci jako při výběru a dodání transportních letounů CASA. Ministryně obrany Vlasta Parkanová se tehdy vojáků opakovaně ptala, zda jí ten výběr doporučují, a oni na to kývli.

Dnes stojí Vlasta Parkanová před soudem, ale kde jsou ti její rádci? Pokud je na tomto projektu něco špatně, měli být souzeni ti, na jejichž radu dala ministryně Parkanová.

Karla Šlechtová by si i proto měla objednat analýzu transparentnosti výběru vrtulníků. Anebo jít jednoduše od toho a začít znovu rychle od nuly, což nemůže trvat půl roku. Já totiž nemám dojem, že je tento projekt ministerstvem obrany kvalifikovaně řízen. A pořád přitom od náměstka ministra obrany Daniela Koštovala slyšíme: "Není žádný problém. Vše je v souladu se zákonem."

Vzdali to podle všeho i vojáci. Raději už nic nenamítají, protože nové vrtulníky už opravdu potřebují. Ty ruské dolétávají, stejně jako kdysi sovětské dopravní letouny Antonov, které nahradily zmíněné stroje CASA.

Karla Šlechtová je - ve vší úctě k ní - jako ministryně obrany úplný nováček. V čem by měla spočívat její role?

Měla by být manažerem, který armádě zajistí plynulé a dlouhodobé financování jejího rozvoje. Politici nemohou vojákům mluvit do toho, co mají mít za vybavení, v čem mají létat a v čem jezdit. Politici mají stanovit strategické úkoly, zajistit finance a kontrolovat, zda jsou vydávány smysluplně, ne na vzdušné zámky.

Úsilí Karly Šlechtové by mělo zkrátka a dobře směřovat k tomu, abychom konečně začali plnit to, k čemu jsme se při vstupu do NATO zavázali: dávat na rozvoj a provoz armády dvě procenta hrubého domácího produktu (HDP). Aby zkrátka existoval a také fungoval promyšlený a smysluplný akviziční plán propojený s financemi.

Výbor pro obranu tvoří většinou nezkušení nováčci

Nový sněmovní výbor pro obranu má řadu nových členů, někdy úplných poslaneckých nováčků. Zvládne kontrolní roli zásadních a velkých obranných projektů? 

Novým kolegům snad mohu alespoň zpočátku být zkušenějším kolegou, aby se v obranné a bezpečnostní problematice rychle zorientovali. A myslím, že to půjde. Své zkušenosti ráda nabídnu i nové ministryni obrany.

S návrhem uzákonit dvě procenta HDP na obranu jste ale neuspěla. Stejně tak s novelou ústavního zákona, aby speciální síly mohly v utajení zasahovat v zahraničí ve prospěch unesených Čechů.

Ta dvě procenta nakonec k mému rozčarování nepodpořili ani ministři za ANO. Snad se teď ukáže, zda se s novou vládou a novou ministryní obrany přece jen někam posuneme, abychom se v alianci nestali opravdu černým pasažérem.

A co zmíněné speciální operace s dodatečným schválením parlamentu, jenž by pak mohl vojáky z akce kdykoliv stáhnout?

Ty měly sice většinovou podporu bývalé sněmovny, nikdy se mně ale tuto novelu nepodařilo dostat na program jednání sněmovny, třebaže jsem se o to velmi snažila. Bývalá vládní koalice dospěla zřejmě k názoru, že je pro ni novela ústavy přece jen příliš konfliktním bodem. Část sociálních demokratů s tím měla navíc podle všeho dost velký problém.

Předložíte tedy ústavní novelu o vysílání českých jednotek do zahraničí znovu na program sněmovny?

Určitě. A to tím spíš, že premiér Andrej Babiš by nově rád poslal vojáky do Libye a chce podle všeho posílit i mise v Afghánistánu a Iráku. Pomíjím přitom skutečnost, že rozpočet ministerstva obrany s těmito úvahami vůbec nepočítá. V aktuálním dokumentu ministerstva obrany stojí dokonce černé na bílém, že finance na zahraniční operace české armády se budou v dalších letech snižovat.

Bůh ví, jak to ostatně bude s vysíláním našich vojáků do zahraničí teď vypadat, pokud se chce vláda opírat o podporu komunistů. Ti už léta hlasují proti všemu, co k nám přijde z NATO, ze kterého bychom měli podle nich vystoupit.

Generální štáb pro válku, anebo jen na vyřizování lejster?

Ještě k těm penězům. Exministr obrany Martin Stropnický přece opakovaně deklaroval, že obrana má plán, jak do roku 2020 zvedne rozpočet z jednoho procenta HDP na 1,4 procenta a do roku 2024 pak na slibovaná dvě procenta. A vy tu teď říkáte, že…

… že to byly jen řeči. Realita je naprosto jiná. Tedy ještě jednou: požadavky na investice ministerstva obrany absolutně nekorespondují s plánovanou výší rozpočtu. Což ani v nejmenším neodpovídá ambicím mít moderní armádu jednadvacátého století. Takovou alianční armádu, která bude schopna bránit Česko a stejně tak bude úspěšná v aliančních operacích. Víte mimochodem, jak vypadá český Generální štáb?

Jak to myslíte? 

Působí tam velmi málo lidí se zkušenostmi z bojových či riskantních operací, zejména s velitelskými zkušenostmi. Takhle si já velení armády rozhodně nepředstavuji. A myslím, že to důstojníky Generálního štábu i handicapuje, když mají něco vysvětlovat vojákům z bojových jednotek. Takoví velitelé nemohou mít jejich respekt.

Narážíte na konstatování zástupce velitele nadnárodní divize NATO v Polsku Karla Řehky, že současná podoba českého Generálního štábu není připravena k plnění jeho hlavního úkolu, tedy vedení války? 

Nemohu si dovolit podobnou příkrost jako generál Řehka, protože mezi těmi důstojníky Generálního štábu nesedím. Pokud bych to ale chtěla zjistit, tak jednoduše vyhlásím pro velení armády štábní cvičení s námětem obrany země nebo náhlé akce na pomoc spojencům. Tam by se teprve ukázalo, jak je velení armády připravené k obraně země. 

Bez nečekané prověrky, bez této tisíckrát ověřené metody, o které tu mluvíme, k poznání skutečného stavu velení armády, a tudíž i kritické analýze, nemůže nikdy nikdo dojít. Pořád to budou jen ty plané řeči, jak je armáda připravena reagovat na aktuální rizika ohrožení.

V poslední době ve mně navíc sílí pocit, že místo aby armáda fungovala na velitelském principu a rozkazech, sklouzává její režim stále více do správního řízení. Každý se tam odvolává proti všemu, moc lidí rozkazy nevydává a moc lidí je ani neposlouchá. A tak bych mohla o Generálním štábu - v lecčems odtrženém od reality - ještě dlouho pokračovat.

Nenecháváte na ministerstvu obrany, Martinu Stropnickém a velení armády nit suchou. Takže připomínám, že leccos se jim i podařilo: třeba nábory nových vojáků, rezervisty nevyjímaje. Tyhle náborové projekty přece léta stagnovaly.

To je pravda. Tohle se jim opravdu povedlo. Jenomže ty lidi musíte do něčeho obléknout, vyzbrojit, zaujmout je moderní technikou. Jinak je otrávíte, takže z armády odejdou. Třeba armádní sklady jsou prázdné anebo poloprázdné. Na tři roky starém konstatování generála Petra Pavla (nynějšího předsedy Vojenského výboru NATO - pozn. red.), že česká armáda je de facto bez zásob, se dodnes změnilo jen málo. Proto si také vojáci musí dokupovat vybavení v nejrůznějších armyshopech, stejně jako neprůstřelné vesty.

Nemůžeme přece donekonečna zneužívat entuziasmus vojáků. Toho, že tito chlapi jsou srdcaři a že v armádě rádi slouží, přestože dennodenně narážejí na problémy, o kterých se spolu bavíme.

Poslanec Jiří Dolejš /KSČM/ se domnívá, že nelze povolávat do armády kohokoli. Podle Jany Černochové /ODS/ je Česká republika součástí NATO a armáda musí být připravena. | Video: DVTV |  14:56

autor: Jan Gazdík | 29. 12. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama